Nůžky jsou pomůckou, kterou při šití vytahujeme velmi často. Snad každý, kdo šije, jich má k dispozici několik: nůžky na papír, aplikační nůžky na stříhání menších částí, párací nůžky, které se hodí i na odstřihování nití a pak královny mezi nimi: velké nůžky na látku. Chráníme je vlastním tělem, hlídáme je jako oko v hlavě, ale někdy si zároveň nechceme přiznat, že naše hlavní nůžky nejsou až zas tak dobré. V dnešním článku se budeme věnovat především rozdílům mezi nůžkami a rozhodování, jestli náhodou není čas si pořídit nové.
Nůžky jsou z hlediska historie lidstva poměrně starý nástroj – používali ho lidé již v Mezopotámii zhruba 3-4 tisíce let před naším letopočtem. Tehdejší nůžky se podobaly těm, které dnes používáme jen na odstříhávání nití, proto se na nějaké větší stříhání nehodily.
Nůžky tak, jak je známe, se objevily ve starověkém Římě na přelomu 1. a 2. století našeho letopočtu. Od té doby se základ nemění, ale po materiálové a ergonomické stránce jsou dnešní nůžky něco úplně jiného. A ergonomie a použitý materiál jsou zároveň ten důvod, proč se hodně liší nůžky i cenově.
Ergonomie je tak důležitá proto, že obě čepele nůžek nejsou symetrické – symetrická totiž není ani naše ruka. Když stříháme, palec a ukazováček neopisují pohyb po přímce, ale i do stran. To je i důvod, proč bez cviku má pravák problém střihnout cokoliv nůžkami pro leváky a naopak. Horní čepel by totiž měla ležet blíže k tělu, protože palec má tendenci tlačit nůžky do strany, díky čemuž tlačí obě čepele k sobě. U nůžek pro druhou ruku tedy přirozeně tlačíme čepele od sebe a nůžky nefungují tak, jak mají. Zároveň u nůžek pro svou ruku daleko lépe vidíme, co stříháme.
Kvalitní nůžky by měly být relativně lehké (kvůli únavě rukou), stříhání by mělo jít jako po másle (nebojte se kloub nůžek občas trochu promazat) a měly by být ostré. Já mám nejradši celokovové nůžky, protože mi přijdou nejlépe ovladatelné – i když moje velké nůžky mají na délku 30 cm, nemám problém s nimi stříhat ani titěrnosti a stříhám s nimi i klouzavá hedvábí.
