Naše šicí kurzy nejsou sice moc četné, ale o to více si je užíváme. Pár našich čtenářek mělo o dvou listopadových víkendech možnost náš kurz navštívit a posunout své šicí umění zase někam dál.
Kurz bývá i pro nás tři velkou událostí, protože je to jedna z mála příležitostí, kdy se můžeme společně sejít a kdy nemusíme veškerý chod Stehu řešit pouze v debatách po internetu.
Staré známé prostředí ve sdíleném prostoru Animika Hub se nám natolik osvědčilo, že nemáme důvod vymýšlet jiné místo pro pořádání kurzů. A pevně věřím, že i našim účastnicím se tam líbí.
Každý kurz je vlastně jedinečný, protože nikdy nevíme, za jak dlouho a případně jestli vůbec se další bude konat. Proto se vždycky snažíme přizpůsobit aktuální situaci. Tento rok se nám podařilo domluvit si dokonce dva víkendy s jedním volným mezi nimi, proto bylo možné kurz koncipovat jako pokračovací. Co se jeden víkend začne, je možné během 14 dnů doma posunout do stadia, kdy v rámci kurzu zase můžete pracovat na složitějších úkonech. Asi i proto se velká většina účastnic přihlásila rovnou na oba víkendy a jako cíl si daly zpracování kabátu tradiční technologií se všívanými výztuhami.
Pro nás je vždy super poznat nové tváře, které zatím většinou známe pouze podle přezdívek mezi komentáři na webu. A ještě lepší je, když se na kurz účastnice vracejí. To se pak celý víkend nese v uvolněné atmosféře setkání starých známých, kde nad kafíčkem rozebíráme nejen šití :-).
První listopadový víkend jsme tedy na kurzu měly 5 známých tváří, přičemž jednou z nich byla i Šárka, která pro vás psala celý seriál o šicích pokojích a která na kurz přišla jen na jeden den, ale zato stihla nazkoušet kabát, bomber a sako. Dalších pět nových dam zapadlo do naší skupinky více než rychle, během chvilky chytly podobné tempo jako ostatní a pod jejich rukama vznikaly nové modely.
Kurz přináší mnoho vtipných okamžiků. Mě třeba asi nejvíc pobavila Gábina. Její hláška “Šiju to už jak děcka v Bangladéši” opravdu vystihuje rychlost, s jakou je schopná nastříhat a ušít úpletové šaty oblíbeného střihu, který ale i tak chtěla ještě trošku vylepšit.
Svatební šaty jsou vždycky velká výzva, proto nás nesmírně potěšilo, že se Nikola rozhodla do nich pustit právě pod naším dohledem. Už zkušební model z bílého plátna na ní vypadal neskutečně a my se moc těšíme na verzi ze smetanového hedvábí.
Kabáty jsou vždycky velké sousto, natož ty se všívanými výztuhami. Ale při postupném a pečlivém zpracování všech kroků to vypadá, že všechny započaté a v různé fázi dokončené modely z našeho kurzu budou ještě tento rok dělat parádu na svých majitelkách.
Ostatně o tom jsme se přesvědčily i o 14 dní později na druhém víkendovém kurzu. Většina navrátivších účastnic doma poctivě pracovala a přinesla napikýrované přednice. Ukázaly jsme si tedy, jak vyztužit a vsadit límec, či jak si poradit s rukávem.
Dvě nové účastnice se na nás asi nejspíš domluvily, protože obě si přinesly zkušební model na kalhoty/džíny. Ne nadarmo se říká, že nazkoušet kalhoty je snad nejsložitější. Ale i tento nelehký úkol jsme pokořily a kalhoty i bez pásku seděly oběma pěkně a pohodlně.
Snažila jsem se tentokrát toho nafotit trochu více, abyste si mohly udělat obrázek, jak to na kurzu chodí a co všechno se tam dělá. A pokud by vás dnešní článek a fotografie navnadily, čtěte pečlivě Steh i příští týden 🙂
Děkuji za reportáž a hlavně za fotky, kochám se :-). Doufám, že se všechny účastnice pak pochlubí hotovými díly. Ta poslední fotka – copak to bude a jaký je estetický záměr? Látka s panelem je vždycky trochu výzva.
No, snažila jsem se něco nafotit. Většinou na to totiž v zápalu práce zapomínáme. Ta poslední šedá látka s květy je hedvábí určené na kratší boxy sáčko.
Krasne to bylo 🙂 Holky, diky :))
Ja si už robím plány, čo si vymyslím na ďalší kurz:)