První otázka, kterou si v kontextu uvažování o stylu stále kladu, je úplně základní a přitom vlastně překvapující: Proč je to se stylem tak těžké? Oblékáme se v podstatě každý den, každý den tedy uděláme několik nutných stylových voleb a rozhodnutí, takže bychom po pár letech tuhle aktivitu měly mít mistrovsky zvládnutou. Přesto ale často ani po desetiletích takovéhoto intenzivního tréninku nemáme pocit, že máme styl pod kontrolou a pořád se „hledáme“. Co to ale je „správný“ nebo „dobrý“ styl? Kde ho hledat? Úvodní článek série rozpoutal zajímavou debatu, za niž děkuji, je v ní mnoho podnětů pro další texty. Mimo jiné z ní ale vyplývá jedna zásadní věc: Většina z nás věří, že nám v téhle celoživotní patálii se stylem pomohou nějaké univerzální návody. Hledáme rady, které nám odhalí to jediné tajemství jedinečného stylu, které nás nasměrují, které nám pomohou dojít do stavu, kdy v našem šatníku nebude nic, co by náš styl nepodtrhlo a co by se k nám nehodilo. Konzultujeme se stylisty lichotivé střihy a siluety, necháváme si udělat analýzy barevné typologie, s osobními trenéry se snažíme dostat pod kontrolu všechny tzv. „problematické partie“ těla. Chceme mít vše pod kontrolou.
