Šití a styl

Už nějakou dobu mluvíme v redakci o tom, že bychom daly rády dohromady nějaký větší seriál na téma, jak šití ovlivňuje hledání vlastního stylu. Původně nás k tomu inspiroval systém Wardrobe Architect, který začal na populárním blogu Colette vycházet v roce 2014. Wardrobe Architect byl celoroční experiment, který čtenářky provedl procesem zhodnocení šatníku a postupně je nasměroval při hledání a jasném definování vlastního stylu. Pokud jste jej zkoušely, víte, že je to intenzivně sebezkoumavý program, ve kterém si postupně ohledáváte, kdo vlastně jste, co se k vám hodí a uvědomujete si, co od oblečení očekáváte i jak o něm běžně (ne)přemýšlíte. A je to americky důsledné, takže si po dobu několika měsíců každý týden vyplňujete docela obsáhlé dotazníčky, které vás postrčí dopředu v hledání vlastního stylu a k vytvoření co nejkompaktnějšího a vašim potřebám nejlépe odpovídajícího šatníku. Přiznám se, že jsem tenhle sebezpyt aktivně vzdala někdy v bodě, kdy se mě v jednom z prvních týdnů v dotazníku zeptali, jak moje životní filozofie, spiritualita nebo náboženství ovlivňuje moji osobní estetiku či nákupní zvyklosti. Tohle pro mě prostě bylo už moc, a to jsem byla zvyklá i na práci v amerických institucích a pravidelné zodpovídání podobně pitomě napsaných otázek v strategických analýzách :).

Díky téhle zkušenosti tak trochu tuším, že pro většinu z nás cesta tudy nevede. I tak si ale myslím, že jakmile začnete šít, zároveň vás to učí přemýšlet o oblečení a oblékání jinak. Osobně nešiju nijak rychle, přesto od doby, co pravidelně šiji, mnohem méně nakupuji oblečení a mnohem víc promýšlím, co si koupím. Má to několik důvodů – začalo to tou asi pro všechny z nás známou situací, kdy si něco zkusíte v obchodě a hned vás napadne, že „si to radši ušijete“. Třeba jen proto, že je vám líto za daný kousek dát tolik peněz, nebo si jej představujete z lepšího materiálu, nebo tušíte, že když přidáte prsní záševek, bude lépe sedět. Prostě přestanete kupovat věci, které jsou „docela dobré“, když si je dokážete představit lepší, nebo dokonce dokonalé. (Kdesi v internetové diskuzi jsem dokonce zahlédla přiznání někoho, kdo si takovou věc koupí, doma z ní vytáhne střih a další den ji jde vrátit.)

Přiznejme si nicméně, že „Radši si to ušiju“ většinou nefunguje a třeba v mém případě daná věc téměř nikdy nevznikne. Postupně jsem tuhle větu spíš začala chápat jako brzdu, která mě chrání před neuváženými nákupy, než opravdu jako příslib ušití podobného kousku. V nákupech mě pak vědomě či nevědomě brzdí i plno dalších věcí – (ne)kvalita materiálu a šití, kterou teď v konfekci samozřejmě víc vnímám, stejně jako mi teď díky šití mnohem víc vadí, když mi něco nesedí, když oblečení nemá sesazený vzor nebo tisk vzoru ujíždí mimo směr vlákna.

Šití nás často ovlivňuje při vytváření šatníku i proto, že při něm automaticky vědomě vybíráme a ze škály možností prioritizujeme, co a proč budeme šít. Většina šití nefunguje bezmyšlenkovitě a vytrženě ze souvislostí (jako tomu může být u kompulzivních nákupů). Věnujeme-li šití čas, nedovolí nám to o výsledku předem nepřemýšlet. Nevytváříme proto jen ten jeden kus, co právě máme pod strojem, ale vždy o něm uvažujeme v kontextu a vidíme jej mnohem častěji v rámci nějakého celku. Většinou navíc nestíháme šít víc věcí, než kolik potřebujeme a zvládneme unosit. Nakupujeme naopak běžně a zcela impulzivně víc věcí, než potřebujeme, málo plánujeme a téměř nikdy nevidíme za nákupy celek. (I proto se tak často musí připomínat poučka, že co kupuji, musí sedět k dalším minimálně 3 věcem, co už mám ve skříni – ale kolik nakupujících ji fakt dodržuje?) Čím promyšlenější naše šití je, tím si zároveň v šatníku vystačíme s méně kousky, tím snadněji se rozhodujeme, co si obléct pro kterou příležitost a tím snáze udržíme styl, který dokresluje naši osobnost. Zároveň, a to je myslím na celém tomhle procesu úplně nejdůležitější, se naučíme neposlouchat „dobré rady“ a všelijaká pitomá doporučení, která na nás každý den chrlí různé časopisy či weby. Představa třeba o tom, co znamená „slušivost“ a „upravenost“, je totiž v důsledcích dobrý sluha, ale zlý pán, který může zabít veškerou kreativitu. Že bychom si zrovna o tomhle tématu řekly něco víc příště?

Chci se totiž tímhle úvodním článkem především zeptat – zajímá vás takto teoreticky, jak o šití a vytváření šatníku přemýšlíme? Máme články o budování osobního stylu zařadit na tento podzim a zimu do edičního plánu, nebo se tématu věnovat raději jen okrajově a držet se víc přímo šití? A pokud vás téma zajímá, které aspekty uvažování o vlastním stylu by vás nejvíce zajímaly? S čím nejvíce bojujete? Co naopak třeba už máte zmáknuté? Ve kterém směru byste potřebovaly trochu postrčit ve vašem uvažování o šatníku a stylu?

Těšíme se na vaše podněty 🙂

Maurice Marinot, Šijící žena, 1904. Tenhle fauvistický obrázek mám moc ráda, protože je na něm svět švadleny úžasně barevný a plný krásných vzorů, i když právě pracuje na něčem úplně monochromatickém.