Už od začátku existence tohoto webu se nezabýváme jen samotným technickým šitím, ale snažíme se na tento koníček dívat ze širšího záběru. V minulosti jste se mohly dozvědět, že se šití vyplatí mimo jiné z hlediska psychologického a že není třeba až tak přemýšlet nad ekonomickou stránkou věci, protože je to prostě koníček. Na druhou stranu jsou ženy většinou praktická stvoření a pokud si před někým potřebujeme obhájit drahé nákupy, jsme to hlavně my samy. Z toho důvodu se k tématu ekonomiky šití vracím ještě v dnešním článku.
Jako spousta mých vrstevnic jsem začínala svoje dospělé šití za pomocí malé zásoby látek, které nakoupila moje maminka. Byla to opravdu skromná zásoba, která rychle zmizela, takže jsem musela přistoupit k věci, která se o dvě desetiletí později stala mojí největší vášní – k nákupu látek. Možnosti byly skromné, vzhledem ke kapesnému čerstvě náctileté slečny i tehdejší nabídce látek. Všeho jsem kupovala strašně málo, například 1,2 metru PES saténu, u kterého jsem předpokládala, že z něj vystříhám celou košili. Když jsem pak objevila obchod s italskými materiály do stovky za metr, byla jsem v sedmém nebi, ale i tak jsem si občas dopřála něco “lepšího”. První zlomový moment pro mě a moje nákupy nastal ve chvíli, kdy jsem sehnala bavlněný gabardén na trenčkot naprosto skvělé barvy za cenu 70 korun za metr. Trenčkot jsem ušila a nikdy nenosila, protože i přes veškerou pečlivost vypadal prostě šíleně. V té době jsem šila na sebe už asi deset let, takže mojí nešikovností to úplně nebylo. Po téhle zkušenosti jsem se rozhodla si kupovat látky kvalitnější, i když to znamenalo, že toho budu šít méně. Po nástupu na vysokou a pak po nástupu do zaměstnání přišly pro mě krušné chvíle, které zcela upozadily šití. Ke tomuto koníčku jsem se vrátila vždy po třech letech a druhý návrat znamenal zároveň i druhý zlom. Díky internetu jsem objevila svět možností nákupu látek z mnohem více zdrojů a zároveň nevyčerpatelný informační kanál. Začátky byly vcelku skromné, můj strop byl někde kolem 20 dolarů za yard (při kurzu z roku 2011), později začal narůstat, s tím, že jsem byla ochotná platit více za kvalitní materiály. Spolu s tím stoupal i můj zájem o kvalitní zpracování – i když vlastně těžko říct, co bylo první. Když něco šijete měsíc, chcete, aby byl výsledek naprosto perfektní a tudíž se snažíte investovat do materiálu tolik, kolik si můžete maximálně dovolit.
Zároveň jsem však přestala nakupovat v konfekci. Finanční krize poslala kvalitu konfekce na nové dno a s objevováním luxusu ve formě hedvábné podšívky a jiných vymazleností tyto dva světy nemohly být vzdálenější.
Stěhováním zmuchlaný, ale stejně krásný brokát od Valentina. Zanandrea Tessuti, 39 euro/metr.
Určitou nevýhodou je samozřejmě finanční náročnost. Pravdou je, že nikdy nemůžete cenou konkurovat řetězcovému oblečení a zvláště, když je ve slevách. Proto moc nemá cenu (ve smyslu ekonomické výhodnosti) kupovat levné látky a šít z nich nepadnoucí oblečení, kdy danou věc můžete po dvou praních vyhodit, jako je tomu u konfekce.
Vlněná kabátovka Marni, Evi látky, 1700Kč/metr.
Pokud chcete, aby vaše šití mělo i ekonomický smysl, věnujte mu více času. Času stráveného třeba s tím nenáviděným zkušebním modelem (já ho taky nedělám ráda, kdo by se vyžíval v šití kalika?), nebo si pořiďte právě ten lepší materiál. Díky těmto krokům, které jsou v očích mnoha začínajících jakoby navíc, se vám šití začne vyplácet i po materiální stránce. Šaty, které si ušijete z kvalitní látky a perfektně vám padnou budete nosit až do roztrhání a ne jen jednu sezonu, jak tomu u konfekčních věcí bývá. Prudce se tím sníží cena za jedno nošení a i při pomalejším šití si postupně vybudujete šatník kompletně složený jen z vlastnoručně ušitých věcí.
Když při stěhování zjistíte, že máte látek dvakrát tolik co oblečení…
Možná si pořád říkáte, že materiál za pět, šest stovek za metr či snad za tisícovku je hrozně drahý, když za takovou cenu koupíte šaty v Háemku. Jenže z těch drahých materiálů šijí značky, u kterých jsou ceny hotových modelů i v řádu desítek tisíc. Sice utratíte stejně, budete do toho muset dát tu práci, ale za tu cenu budete mít nesrovnatelně kvalitnější oděv. A to se vyplatí 
Veľmi rozumná úvaha – súhlasím. …tá hora látok Vám musí vydržať roky :)))
Tajně doufám, že mi s ní jednou pomůže moje dcera, ale zatím to vypadá, že bude spíš pomáhat v dílně tatínkovi. 🙂
Jano, prosím, můžeš mě adoptovat? Díky 🙂
🙂
O tom tedy něco vím…takové zásoby mají ovšem jedno mínus…chci-li cokoliv šít, nejdříve jdu do zásob, jenomže ta nová látka, kolem které brousím, je prostě jedinečná, takovou opravdu nemám – no a zásoba se rozrůstá….a pak – skladování…..máte látky podle materiálu, barvy….a na roli nebo poskládané…ve skříních nebo šatně? ….nebo v těch ikeáckých boxech?
V těch větších boxech jsou kabátovky a pleteniny, tuhá hedvábí skladuju na roli a ten zbytek v boxech. Od každé látky mám ustřihlý vzoreček a po jednotlivých boxech to mám seřazené v sešitu.
Poslední dobou se zásoby naštěstí moc nerozrůstají, protože zas až tolik nenakupuju a pokud ano, tak tu látku většinou hned zpracuju a občas sáhnu i do těch zásob.
Páči sa mi ten Váš nápad s odstrihnutými vzorkami v šanóne, len si to potom vyžaduje zrejme aj odreferencovanie na konkrétny Ikea box plus ďalšie info o množstve látky plus info o k tomu vhodnej podšívke, podrážke, čo je už riadna agenda… Ja som si látky začala fotiť a triediť v PC v samostatných priečinkoch podľa materiálu – ale aj tak mi zaberie dosť času orientácia v zásobách a výber pred samotným šitím.
Každopádne sa prihováram za samostatný článok o skladovaní látok a celkovom tomto látkovom manažmente 🙂
Boxy mám očíslované, ale momentálně se orientuju podle dalších látek, které jsou v boxu. Dřív jsem mívala sešit, kde byla i informace o množství materiálu a i jestli je předepraný nebo ne, ale já si to tak nějak zhruba pamatuju, kolik kterého materiálu mám, ale uznávám, že by bylo lepší to mít napsané. Měnila jsem teď ale způsob skladování v rámci stěhování a časově jsem to prostě už nedávala.
Obdivuji vaší organizovanost (a organizaci zásob) – já ustrnula na základním dělení podle materiálu a pokaždé jdu štrachat …. což mi kolikrát přináší radost z nečekaných objevů 🙂 a přivádí mě to k otázce – nemáte někdo zkušenosti s nějakou mobilní aplikací sloužící k organizaci střihů, látek apod. ?
Já nepoužívám žádnou mobilní aplikaci, ale zavedla jsem si do tabletu svůj vlastní systém fotoalb. Docela mi to tak vyhovuje, brouzdám fotkami před usnutím a tak mám docela přehled o tom, jaké střihy a látky mám (a mám i alba se střihy a látkami, co mě lákají). U kupovaných střihů mám vždy vyfocenou obálku střihu, technický nákres a tabulku se spotřebou, fotim to rovnou z obrazovky na internetu. A látky fotím také rovnou z internetovych stránek, mám tam tak i všechny údaje o látce, které prodejce uvedl (šíře, složení, gramáž…). Ještě musím nějak vymyslet, kam zakomponuju zakoupené množství, ačkoli si… Číst vice »
Tak takhle organizovaná bych chtěla být. 🙂
To i já. Ale pro začátek by mi stačilo mít všechno aspoň v boxech :-).
Viděla jsem, že někdo používá na organizaci střihů a látek Trello (recenze je třeba zde: http://en.decoudvite.com/2016/01/using-trello-to-organize-sewing-projects-keeping-track-of-the-fabric-stash)
Vďaka za tip
?
…Pro mě je to tak jednodušší a asi i rychlejší, než si vést sešit. Ale uznávám, že jsem tím trochu ulítlá. A hlavně mě hodně baví těmi fotkami brouzdat a střádat plány – můj každodenní večerníček před spaním. (Mně se teda o těch plánech a o šití často v noci i zdá ?.)
fakt to máš skvěle udělané. já teda taky mám boxy z Ikea, ale k tomu ještě využitý úložný prostor v posteli, a pár štůsků látek i na dně ve skříni 🙂
v poslední době se snažím, aby zásoby spíše ubývaly a pokud koupím něco nového, at to využiji hnedka na projekt. Momentálně ale pokračuji v “likvidaci” zásoby umělé kožešiny ze které měla dcera před 2 lety slíbený “kožíšek”. tak momentálně jsem v druhé polovině cesty, aby ho se zpožděním 2 let měla hotový 😀
Postupem času jsem se dopracovala k tomu, že když už člověk vynaloží to úsilí a čas na šití, chce, aby to vydrželo co nejdéle hezké. Bohužel mi přijde, že ani cena 500-600 korun za metr není úplně vždycky zárukou kvality. Dokonce jeden z mých nejlepších nákupů bylo bavlněné cosi s malou příměsí polyesteru za 150 korun metr. Byly z toho kraťasy pro muže a vydržely snad úplně všechno (celodenní a každodenní nošení do práce. Kdyby se mírně nevyšisovala barva na stehnech, byly by hezké víc než dvě sezony).
Do teď jsem měla pocit, že kvůli mým šesti krabicím plným materiálů moje nákupy hraničí s obsesivním shromažďováním… 🙂
Jednu dobu jsem skutečně nakupovala všechno, co se mi líbilo. Ale za poslední rok či dva zásoby nijak zásadně nenarůstají. Každopádně, když si to spočítám zpětně, tak jsem posledních 7 let koupila v průměru 1.3 látky měsíčně víc, než jsem stihla spotřebovat a je z toho toto. 🙂