Můj první šicí kurz

Často nám posíláte příběhy vašeho šití a my je hrozně rády čteme. Těší nás, že vás dokážeme inspirovat, abyste se nebály pustit i do složitějších projektů. Příběh, který jsme se rozhodly s vámi sdílet dnes, je ale trochu jiný – naše čtenářka Petra Hajská, kterou už určitě znáte, protože pravidelně vyhrává naše soutěže :), se letos ocitla v nové roli – v roli lektorky šicích kurzů. Způsob „projektové“ výuky, který zvolila, je nám hodně blízký. Věříme, že je efektivní i pro začátečníky, že není vždy nejdřív třeba trávit dlouhý čas šitím vzorníčků a pilováním jednotlivých technik, které mnohé spíše od šití odradí. Mnohem víc většinu z nás motivuje, když máme možnost vytvořit něco, po čem opravdu toužíme, i když to třeba není úplně začátečnický projekt. Ano, většinou se v takovýchto kurzech víc páře a opravuje, co se na první dobrou nepovedlo, ale i to je součástí procesu učení… v němž je důležité se nebát dát důvěru studentům, kteří zvládnou mnohem víc, než si myslí. Chceme se o tento příběh s vámi podělit, protože tušíme, že může inspirovat i vás. (A ty krásné výsledné modely jsme vám prostě musely ukázat. Díky Petře i odvážným holkám, že svolily se zveřejněním fotek!)

Můj první šicí kurz

Ačkoliv jsem šicí samouk a stále se mám co učit, požádala mě kamarádka, která vede výtvarné kurzy pro partu mladých slečen, zda bych s nimi tento rok nechtěla šít šaty. Holky to jsou šikovné, letos už šestnáctileté a prošly již řadou složitých výtvarných technik – tak jsem na to kývla. A to i přesto, že ze sedmi z nich jen dvě v minulosti viděly (a zkusily) šicí stroj naživo, ale šít vlastně neuměla žádná.

Moje představa byla prostá – vezmu je do Apedu, společně vybereme nějakou poslušnou bavlnu, zvolíme jednoduchý střih a za dva až tři dny máme hotovo. Realita se však lehce vzdálila… Jak hodiny v Apedu ubíhaly a ony se pořád nemohly rozhodnout, vzdala jsem to a povolila jim cokoliv kromě úpletu. Sešla se nám 2x bavlna, 1x len (ten byl nakonec ze Sartoru), 1x skoro úplet, 1x bavlněný voál a 2x umělý krepžoržet/šifon či něco na ten způsob, zkrátka taková ta nezkrotná průsvitná tekoucí potvora… Střihy byly nakonec také mnohem složitější, vypasované živůtky, kolová sukně apod. Jenže, když už si šijí svoje první šaty, tak ať se jim opravdu líbí, že?

Většina střihů vycházela z Burdy, ale nakonec jsme všechno tak upravovaly a měnily, až vznikly v podstatě střihy na míru. Začaly jsme v pondělí zkušebními střihy. Pro většinu z nich to bylo první seznámení s šicím strojem a mě postupně docházelo, že tato činnost není tak automatická, jak už ji mám za ta léta pod kůží já. Musela jsem tedy udělat ještě rychlokurz zapošívání, navlékání jehly, navíjení nitě apod. a pak jsme se směle pustily do zkušebních šatů. Tam byly švy ještě značně rozkolísané, jednotlivé díly občas nepasovaly, ale nějaké modely vznikly a my se následující den vrhly na stříhání z vybraných látek. Nastal první zádrhel – látka, kterou si vybrala jedna ze slečen, se líbila i jiné zákaznici. Nebylo jí ale na roli moc, a ta drzá osoba látku mé svěřenkyni vytrhla z ruky a s dotazem, kolik prý potřebuje, uháněla k pultu. Měla nám nechat 1,6m, ale zůstal jen 1,3m! Tak zběsilé polohování vzorované látky jsem ještě nedělala. Nějak to vyšlo, ale sukně musela být trochu užší.

Nebudu tu popisovat jednotlivé fáze šití, ale dvoje šaty jsme podrážely bavlněným plátýnkem, většina byla s podšívkou (minimálně živůtku), 5x jsme šily skrytý zip, 3x boční kapsy a 1x lištové kapsy… Hodně začišťování šikmým proužkem, kolová sukně měla záložku z šikmého proužku z hedvábné organzy. Sem tam někdo přišil některý díl obráceně, někdy spletly rub a líc a tak se páralo, ale z valné většiny musím říct, že mě slečny ohromně překvapily, jak jim šla práce od ruky. Občas jsem i já musela hodně improvizovat, ale všechno to nakonec dopadlo velmi dobře. V neděli odpoledne nás čekala módní přehlídka pro rodiče a termín jsme o hodinu posouvaly, abychom stihly došít poslední švy a vypárat všechnu stehovku! Holky byly za hvězdy, příbuzenstvu padla brada a sklidily velký potlesk.

Ještě takový technický dovětek, který potvrzuje články o šicích strojích, které zde vycházely na jaře. Sešly se nám dva Pfaffy s IDT, starší, ale svého času top modely. Dále jedna Veritaska, stará, po repasi, Lada tak z 80.let, Lada o hodně starší a Veronika, nová, za 4500,- (+ dva overlocky Pfaff). Na zkušební střihy jsme ještě použily všechny stroje, aby práce nestála, ale potom už chtěly holky šít jen na Pfaffech a vzaly na milost novější Ladu. Mezi stroji byl velký rozdíl, mezi Pfaffy a zbytkem propastný (a to jsem neporovnávala třeba s novou Berninou). Překvapivě nová Veronika byla jedna z nejhorších…

A slovo na závěr: i úplný laik, který nedržel jehlu v ruce, může ušít něco jiného než polštář. Je jen potřeba pečlivost, trpělivost a odborné vedení (nebo třeba i sew along zde na Stehu)!