Podzimní společné šití – naše varianty

Barbora

Rozhodování co a z čeho ušít tentokrát nebylo vůbec jednoduché. Takový svetrokabát je totiž přesně ten kus oblečení, který na podzim využívám opravdu hodně. Vzhledem k tomu, že hodně času během ranního shonu s dětmi i během běžného pracovního dne trávím přeběhy z domova či kanceláře do auta a opačně, nemám potřebu ani ve větší zimě nosit péřovou bundu či dlouhý kabát. Proto takových svršků nemám nikdy dostatečné množství. Jediné, co mne vlastně trápí, je malá chodba a málo místa na odkládání.

Jako první jsem měla chuť ušít něco trochu extravagantnějšího. Kdysi jsem narazila na pelerínu od DP Patterns, která mi utkvěla v paměti. Byl to jeden ze střihů, který jsme vám doporučovaly v předchozím článku. A na mou verzi se budete moci těšit někdy v blízké budoucnosti. Nakonec jsem ji přímo do tohoto seriálu nezařadila, protože její zpracování bylo poněkud komplikovanější.

Přemýšlela jsem, co tedy vybrat a jakou látku použít. Věděla jsem, že takhle narychlo se nejspíš nikam do obchodu pro látku nedostanu, proto jsem zapátrala ve svých pokladech, kde mi už nějakou dobu ležela látka v mých oblíbených barvách. Získala jsem ji úplně náhodou jednou v Brně, když jsme byly na redakční návštěvě v Salonu č.4. Koukala na mě nenápadně z prosklené vitríny a paní majitelka byla tak hodná, že mi ji prodala.

Jedná se o celkem tenký úplet, do kterého je zaplstěna vlna v různých odstínech růžové a bílé a byla prý z Vídně od Komolky. Hledala jsem proto spíš střih vhodný na takto výraznou látku. Do užšího výběru postoupily tři modely, ale nejvíc se mi líbil světlerůžový kabátek. Napadlo mne totiž, že na vsadky na předním díle použiji černou kůži.

Ještě možná v průběhu šití budu ladit nějaké detaily, zatím rozmýšlím výztuhy a možnost zapínání.

Jana

Ačkoliv ráda nosím střihově úplně jednoduché věci, dělá mi dlouhodobě problém si je našít. Letošní rok se to konečně změnilo, ale trochu si stále nedám pokoj, co se divokosti vzoru a zdobení týče. Můj projekt měl být střihově sice jednoduchý, ale o to víc dozdobený hacuk. Chtěla jsem se inspirovat loňskou couture kolekcí od Diora nebo předimenzovanými maceškami z podzimní kolekce Valentina. Nakonec jsem se ale posadila na zem a rozhodla se ušít klasický, jednoduchý, černý hacuk, který bude výjimečný jen svou kvalitou a slušivostí.

Materiál na něj jsem pořídila loni v brněnském Solidusu a jde o dvojitý materiál – dvě tenké vrstvy látky jsou setkány v jednu. Obě vrstvy jdou jednoduše oddělit, takže celý kabát může být perfektně začištěný. Materiál je vlněný, má velký podíl elastanu a měl by být z produkce původně určené pro Pradu.

Střih jsem zvolila stejný jako u rychlokabátu se včelkami, tentokrát ale přidám kapsy a přemýšlím i nad páskem – jestli by si přeci jen nezasloužil nějak nazdobit. 🙂

Petra

Různé hacuky, svetrokabáty a “deky” nosím strašně ráda, ale asi je vlastně častěji kupuji než šiji – nejspíš i proto, že koupit krásnou pevnější svetrokabátovinu je pořád docela problém. Materiál, který v tomto seriálu budu používat, jsem získala velkou náhodou a jen díky Janě. Jednou se takhle vypravila do Solidusu, nafotila myslím dokonce ještě nevybalené zboží, poslala nám fotky a svetroviny na nich byly tak krásné, že jsme je jejím prostřednictvím okamžitě vykoupily… Ta moje je v tlumených šedomodrých tónech s výraznými hořčicovými akcenty rozmístěnými v geometrickém vzoru.

Původně jsem plánovala, že z látky bude buď kabát z obálky Burdy 10/2011 nebo variace na doporučovaný střih z Burdy 2012/10, č. 103, který už jsem kdysi šila a ráda ho nosila, dokud se po pár letech svetrovina nezačala v namáhaných místech trochu rozpadat. Mám tyhle jednoduché zavinovací střihy ráda, jsou slušivé, ale… pořád jsem měla pocit, že na takhle výraznou látku by to chtělo něco zajímavějšího, takže jsem rozhodnutí, co s látkou, odkládala.

Pak přišel loňský podzim a po Krumlově začaly chodit asijské turistky v designérských modelech, mezi nimiž se tehdy objevovalo plno oversized věcí. A pak tu byla kabátová kampaň Max Mary,  ve které všechny modelky mají naddimenzované kabáty střihově odkazující k 80. létům, včetně ikonického Teddy Bear Coat. A bylo rozhodnuto – ze svetroviny bude oversized kabát. Holky teda z mého plánu nadšené nebyly, osmdesátky ani jedna moc nemusí, takže mi tenhle nápad nejdřív rozmlouvaly. Trochu kroutily hlavou i nad tím, že chci šít podle “vintage” střihu z časopisu Neue Mode z roku 1992. Ale já tušila, že by to mohlo dopadnout dobře, takže jsem se nenechala odradit.

Každopádně až na konci seriálu uvidíme, jak to celé skončí, jestli nositelným modelem, nebo zkušeností, že mám víc dát na rady okolí :).