V dnešním díle si povíme už něco konkrétněji o uspořádání pracovního místa tak, aby bylo funkční, příjemné pro práci a abychom při jeho návrhu nic neopomněly.
Úvodní díl této minisérie jsem zakončila obecným povídáním o ergonomii a konstatováním, že při práci jako je šití a činnosti s ním spojené využíváme především dvou smyslů – zraku a hmatu.
Potřeba perfektní viditelnosti všech detailů je při šití asi úplně samozřejmá věc, pokud má výsledek vypadat čistě a profesionálně. Dobré osvětlení pracovního místa ale má i prokazatelný pozitivní vliv na psychiku člověka – má pocit, že dobře vidí, a přitom se cítí i psychicky dobře. Správně upravené pracovní prostředí je mu příjemné, vizuální spojení s okolím je co nejlepší. A v neposlední řadě dobré osvětlení oddaluje nástup únavy a to se při (nejen) půlnočním šití také počítá.
Hmatem vnímáme veškerý textilní materiál a nástroje, které nám projdou rukama – to je fakt, se kterým nelze z hlediska návrhu pokoje nic dělat. Hmat je ale komplexním počitkem, jehož základní složky tvoří dotyk (tlak), chlad, teplo a bolest. Nejčastěji se při déletrvající práci projevuje nepohodlí židle (tlak na sedací kosti a následné poposedávání) a teplota v místnosti.
Důsledky požadavků na zrakové a hmatové počitky se budou prolínat do všech následujících mini kapitol – tvoří totiž základní kámen celého návrhu šicího pokoje.
