Jak dopadla soutěž?

Minulý týden přinesl deadline v přihláškách do letní soutěže. Tedy vlastně dvou soutěží. V té první mohly předplatitelky přihlásit své letní kalhoty ušité podle seriálu společného šití. A druhou soutěž jsme vyhlásily i pro čtenářky, které předplatné nemají a rády by se s námi o své výtvory také podělily.

Kalhotová soutěž

Byly jsme příjemně překvapené, kolik z vás s námi letní kalhoty šilo. Popravdě jsme tak velkou účast ani nepředpokládaly, protože přeci jen toto parné léto ručním pracím příliš nepřeje. Když pak máte šít něco na povel, do čeho se vám třeba ani moc nechce, je to o to horší. A navíc kalhoty jsou pro většinu z nás velkým strašákem, protože přeci jen jejich fitting je poněkud složitější. My jen doufáme, že naše články o fittingu vám alespoň trochu pomohly a i díky nim jste své modely opravdu vyladily.

Poměrně dlouho jsme diskutovaly nad vašimi modely, ale nakonec se nám podařilo jednomyslně shodnout.

Na třetím místě se umístila Šárka a její culottes. Takhle nám popsala příběh jejich šití:

“Šití kalhot je pro mě stále strašák číslo jedna a nepočítám-li dvoje džíny (z konfekce) ani žádné opravdu padnoucí nemám. Loni na podzim jsem objevila střih na Velo culottes od Sew this pattern a říkala jsem si, že by to nemusel být s šitím a hlavně fitováním takový boj. Měla jsem doma dokonce i látku, takže jsem se hned pustila do práce. Látka byl tenký vlněný kepr v zářivě červené barvě – nic, co bych běžně měla v šatníku. Střih jsem nakonec nijak výrazně nemusela upravovat, rovnou jsem na základě obvodů střihla kombinaci dvou velikostí – v pase menší a přes boky a nohavice větší, na zkušebním modelu jsem pak ještě prohloubila záševky na zadním díle. Kapsy jsem střihla ze zbytků květované košiloviny, prošila preličkovým stehem jejich okraje a stejně tak kolem zipu. Švové přídavky jsem začistila saténovým šikmým proužkem v barvě ladící ke květům na kapsách. A dopadlo to tak, že jsem je uložila do skříně a chodila se na ně celou zimu jen dívat. Nějak jsem ‘neměla koule’ si je obléct a někam vynést. Na jaře pak přišlo rychle teplo a vlněné kalhoty byly pasé. Když pak začal na Stehu běžet seriál o kalhotech, vytáhla jsem opět střih na culottes a žluto-okrový buret ze zásob a pustila se do druhé – letní – verze. A tu už vesele nosím a je to nejpohodlnější letní oblečení! A snad jsem se už tak ‘otrkala’ a na podzim vytáhnu i červené.”

Druhé místo získává Zuzana, která se pustila dokonce do pánských kalhot pro svého muže. Dejme prostor jejímu příběhu:

A první místo získala Daria. Její cigaretové kalhoty bychom i my v redakci v našich šatnících stoprocentně potřebovaly.

“Šila jsem „cigaretové” kalhoty z Burdy 11/2013, model 110. Chtěla jsem pro začátek kalhoty zcela jednoduché, bez záhybů a jiných prvků. Mým hlavním cílem bylo pokusit se kalhoty nafitovat tak, aby mi aspoň trochu padly, já v nich nevypadala jako krabice, a aby sloužily ke každodennímu nošení.

Látka je vlna s 2% elastanu z BP látek. Nevím, zda se jedná přímo o vlnu „tropical”, o které se v jednom z článků zmiňujete, ale určitě je to látka příjemná, tenčí, splývavá a vhodná na letní kalhoty.

Celkový proces byl náročný. Vlastně ten fitting mi, myslím, ani nezabral tolik času, to spíš se šitím jsem pak hodně bojovala. Především jsem ale upravovala délku, zvyšovala pas a různě upravovala křivku v rozkroku. Výsledkem byl docela fajn zkušební model. Když jsem ale kalhoty ušila z finální látky, vše bylo dost jinak. Jak píše Jana v jednom z článků, že nemá ráda šití z látek s podílem elastanu, tak se mi to přesně vymstilo. Vše na mě bylo moc široké a plandalo. Musela jsem odpárat pásek, kalhoty po celé délce zúžit na každé straně cca o 1,5 cm, pásek taktéž. To byl asi ten hlavní problém, ale ne jediný – dá se říct, že není na nich část, kterou jsem nepředělávala. Takže to byla i velká zkouška vytrvalosti.

Výsledkem jsou kalhoty, které zcela určitě nejsou dokonalé ani v provedení, ani v padnutí, ale nosím je moc ráda, nikde mě netlačí ani neškrtí, a v podstatě co jsem je ušila, jiné nenosím. Nutně potřebuji další, protože když se ted’ navleču do konfekčních, tak je mi v nich strašně nepříjemně!”

Letní soutěž o předplatné

I do této soutěže jsme dostaly několik přihlášek. Výherkyní se mohla stát ale pouze jedna z vás, proto bylo rozhodování poněkud těžší. Nakonec jsme vybraly Martinu a její jedenáctero šatů. Oceňujeme výkonnost a preciznost, hravou práci se vzory i vtipný příběh:

“Posílám vám fotky a příběh mého letního projektu. Začal vlastně už loni v srpnu, kdy jsem si objednala na tissus.net (francouzská verze latka.cz) dva úplety – tmavě modrý s bílým puntíkem a modrobílý proužek. K šití jsem se nakonec nedostala, protože jsem tak dlouho váhala, jestli je mám šít “bezstřihovou” metodou, kterou jste použily v seriálu o šití úpletů, až už bylo na šití letních šatů pozdě. V zimě jsem procházela všechny svoje Burdy a vypisovala jsem si zajímavé střihy. Takže když zase nastalo léto, v zápiscích jsem objevila střih z Burdy 05/1991, který byl jemně projmutý v pase a měl dokonce prsní záševky. Jako první jsem se pustila do puntíkované látky, abych se trochu potrénovala v šití, protože to byl můj první velký projekt na overlocku a coverlocku, které dosud doma zahálely. Lem u výstřihu je řešen pouhým přeložením, jak bylo uvedeno v návodu. Z výsledku jsem byla nadšená, šaty mi výborně sedí (nejsou ani moc volné, ani moc upnuté), tak jsem se hned pustila do proužků. Tam nastal zádrhel v podobě složení, protože puntíky byly 95% bavlna a 5% elastan, zatímco proužky 95% viskóza a 5% elastan. Látka utíkala, proužky se ve švech rozbíhaly, výstřih se rozlezl, takže nebylo možné použít pouhé zahnutí. Vzpomněla jsem si, jak jsem četla, že při použití nápletu/úzkého proužku se musí obvod zmenšit o 10%. Už jsem si to znovu neověřovala a rovnou jsem si ustřihla proužek ze zbytku látky. Na koncích jsem ho sešila, přehnula, našpendlila do výstřihu a přišila na overlocku. Výstřih se krásně zmenšil a hlavně zpevnil. Neplánovaně jsem si tedy vyzkoušela další techniku, které jsem se tolik obávala, a přitom se ukázala tak jednoduchou. Až následně jsem si uvědomila, že jsem mohla také zpevnit náramenice tenkou silikonovou gumičkou, ale zatím šaty z ramen nekloužou. Až to nastane, přišiju jí dodatečně. Hlavně, že jsem si jí pro tyto účely už před několika měsíci koupila…

Další šití šatů má na vině moje zamilování se do puntíků, sleva na úplety na tissus.net a taky Mistrovství světa ve fotbale, respektive vítězství Francie, protože za každý vyhraný zápas Francie nabízel tissus.net při objednávce za min. 20 euro poštovné zdarma. Na jejich stránkách mě zaujala látka s úpravou, která umožní změnu barvy látky při osvícení sluncem. Když jsem pak naživo viděla, jak se mi před očima vybarvují plameňáci a palmové listy, bylo mi jasné, že si musím objednat i druhou látku s květy, které mi připomínaly kresby Stanislava Holého (Jů a Hele). Jedním s posledních koupených úpletů byl šedý s hvězdičkami svítícími ve tmě (nic infantilního mi není cizí 🙂 ).
Měla jsem obavy, jestli ve svých zásobách najdu vhodné odstíny nití pro vrchní prošití barevných látek, ale zásoby nití pořízených v Lidlu se ukázaly jako dostačující (nakoupila jsem si tehdy po dvou špulkách od každého dostupného odstínu).

Celkově jsem nakonec ušila jedenáctery šaty podle stejného střihu (nevadí mi koupit si trička nebo kalhoty stejného střihu v různých barvách), liší se pouze v celkové délce a délce rukávů, vše se odvíjelo od množství materiálu (někdy mi přišlo o 5 cm, jindy až o 10 cm látky více). V současných vedrech točím šaty pořád dokola, takže ani jedné koupě látky nelituji. Nejvíc pyšná jsem na pruhované šaty, hlavně na relativně povedené sesazení proužků a vyřešení výstřihu. Nemůžu se ale stále nabažit změny barev na látkách Magic UV. Stejně tak mi přijdou originální černé cákance nebo černé kroužky, které mi připomínají kolečka od postaveného kalíšku s barvou.”

Jako zatím každá soutěž, i tahle nám udělala velkou radost! Těší nás, jak jste šikovné, že se nebojíte překonávat samy sebe a pouštět se do nových šicích výzev. Všem účastnicím moc děkujeme a výherkyním se ozveme mailem ohledně výher.