Mýty v šití

Ať už šijete dva měsíce nebo dvě desetiletí, určitě se často setkáváte s nejrůznějšími mýty a pověrami ohledně vašeho koníčku/řemesla. Celou situaci paradoxně ztěžuje i fakt, že celá generace žen narozená do cca roku 1970 uměla šít, nebo si to alespoň myslela. Tato generace však neměla šití za svoji zábavu, ale za jednu z domácích prací  – příčinou byl nedostatek zboží na trhu. Zároveň neměla tolik zdrojů informací a možností si informace předávat, jako máme my dnes. Šití je tedy něco jako fotbal – každý mu rozumí, ale těch, kteří ho opravdu hrají, je minimum.
Z výše uvedeného plyne první mýtus, se kterým se určitě setkala každá z nás.

Šití je koníček, který provozujeme, abychom ušetřily

Psaly jsme o tom mockrát a ještě mockrát o tom psát i budeme. Šití je hobby jako každé jiné. Když jedete lyžovat na týden do Alp, tak vás to stojí nemalé peníze, ale nikdo se vás neptá, jestli se to vyplatí. Nejrýpavější otázka, kterou můžete v této souvislosti čekat je, jestli cesta nebyla moc dlouhá.
Generace, která šít musela, se na nás dívá jako na blázny, že se s tím moc děláme, něco jako bychom si užívaly žehlení prádla nebo s veškerou láskou a péčí umývaly nádobí.
Šití v našem podání není “už aby to bylo”, ačkoliv se těšíme, až si nový kus oblečení vezmeme na sebe, ale cesta je pro nás zároveň i cílem. Nezbývá nám ale nic jiného než se nad podobné řeči a předsudky povznést.

Stroj jako stroj

O výběru šicího stroje vyšel během jara celý seriál a podrobně jsme se věnovaly i tématu, proč se nevyplatí na stroji šetřit. Kupujeme si drahé telefony, notebooky, televize, které máme na pár let, ale u stroje, který si pořizujeme na významnou část našeho života, nejsme tak ochotné investovat (a navíc často nemáme ani podporu v našem nejbližším okolí). S kvalitním strojem se šije úplně jinak než s levným a spousta věcí, které se vám dějí a přisuzujete je své vlastní nešikovnosti, jde ve skutečnosti za vaším šicím strojem. Pokud se šitím začínáte a/nebo nechcete do strojů investovat, koukněte raději na bazar, kde se čas od času objeví učiněné poklady. To stejné platí o šicích pomůckách – kvalitní nůžky, špendlíky nebo jehly jsou prostě základ.

U výztuhy je důležitá jen cena

Kupujete si prostě nažehlovací výztuhu a zajímá vás hlavně cena a případně síla? Velká chyba! Výztuhy se totiž liší nejen tím, kolik stojí, ale i svojí kvalitou. Nažehlovací výztuha se skládá ze dvou komponent – z podkladového materiálu a samotného lepidla. U nekvalitních výztuh je kamenem úrazu už samotné lepidlo, které v podstatě v domácích podmínkách nemá šanci držet a pro jeho bezpečné nažehlení potřebujete žehlící lis (a u úplných šuntů nestačí ani ten). Naproti tomu kvalitní výztuhy drží jak přikované i po nažehlení žehličkou. Na celý článek o nažehlovacích výztuhách se můžete těšit v následujících týdnech.

Výhodná koupě materiálů

Našli jste hedvábí v akci za 150 korun za metr? Ptejte se sami sebe, proč stojí tak málo. Čas od času se můžete setkat s označením umělé hedvábí, což znamená, že se vůbec o hedvábí nejedná. Při internetové objednávce si vyžádejte dopředu vzorek, jinak je dobré v případě pochybností udělat zkoušku ohněm (ne vždy bývají v obchodech látky označené správně). Často bývá útek a osnova z jiného materiálu, takže v případě nejasností doporučujeme pálit zvlášť.
Pokud si nejste v testu ohněm moc jisté, prostě to zkoušejte. Doma si vemte pár látek a palte, palte, palte. Uvidíte, že za nějaký čas poznáte i směsovku 🙂

Vlna a hedvábí se musí dávat do čistírny

Přírodní materiály jsou skvělé. Jsou příjemné na nošení a mají skvělé termoregulační vlastnosti, což ocení zejména ty z nás, kdo jsou buď horkokrevné a nesnáší vedro, stejně jako ty, co je jim všude zima. Nošení šatů z hedvábného šifonu se vůbec s tím polyesterovým nedá srovnat, nemluvě o tom, že přírodní materiály nejsou na rozdíl od těch umělých cítit potem (i přes použití deodorantů a spol.). Za éry umělých materiálů pravděpodobně vznikl další mýtus, že kdo nepere oblečení po jednom nošení, není čistotný, protože top nebo šaty z PES šifonu je opravdu takto často prát naprosto nezbytné.

A vzhledem k tomu, že se na prací prášky dívám jako na potencionálně škodlivé látky, které naše pokožka nasává znovu a znovu a my jí s každým praním dodáme novou dávku, rozhodně preferuji oblečení, u kterého není každodenní praní nutností.

Co ale s šaty z hedvábí a vlny, které se oficiálně prát nemají? Vždycky je to o konkrétním materiálu. Obecně se nemusíte bát vyprat jemné a splývavé typy hedvábí. Pouze látky, které jsou utkané z kroucených vláken, se mohou více srazit a zároveň jakoby zhutnět. Prát můžete bez starostí i tenčí typy vln. Přiznám se, že na kabátovku jsem nikdy neměla odvahu, ale účastnice našich kurzů Daniela kupříkladu nesnáší čistírny, takže pere v pračce úplně všechno.

V tomto směru nejproblémovější jsou tuhé typy hedvábí a těžké krepy. Tuhé látky mohou přijít vlivem praní o část svoji tuhosti a zejména ty méně kvalitní se mohou polámat. Krepy zase zhrubnou a jsou tužší. (Omylem jsem jednou krepové tričko dala do sušičky, díky čemuž krásně změklo. Ostatní hedvábí suším stejně jako vlněné oděvy volně na vzduchu.) Vždycky je dobré vše vyzkoušet předem a pokud vám na materiálu skutečně záleží, tak na velkém vzorku (např. 30 x 30 cm), protože například případné polámání vlákem se na minivzorečku nijak neprojeví.

Hedvábí je složité na šití a choulostivé na nošení

Už ani nevím, kolikrát jsem někde četla, že ta či ona hedvábná látka se zatrhává. Možná to pravda je, ale zase to platí spíš u méně kvalitních druhů. Osobně takové zkušenosti nemám, protože se mi to stalo jen u jedněch šatů z krepžoržetu a to po pěti letech jejich nošení, ale je mi jasné, že jakmile tohle veřejně napíšu, určitě si nějaké šaty zatrhnu. 🙂

S šitím jemných látek vám poradí starší články, obecně se ale vyplatí investovat trochu peněz navíc a šít s hedvábnými papírem (nebo i obyčejným kopírovacím). Díky tomuto triku budete schopné ušít pěkně i šikmo střižený satén a to hlavně bez nervů.

Nemusíte ale šít jen z jemných hedvábných látek, super na běžné nošení jsou třeba i buretová hedvábí, která se zvláště v potištěné podobě zas tak super neshánějí. (Dále se dobře šije z hedvábného plátna nebo těžkých krepů, ale o jejich shánění platí totéž co o buretech.)

Hedvábí navíc nemusíte nosit jen na jaře a v létě, stačí doplnit teplejšími kusy oděvu a obuvi a hned máte mnohem univerzálnější šaty, než se vám zdálo! (I na toto téma chystáme celý článek.)

Je to hobby, tudíž nelze mít kopr

Po dlouhé době volno, máte střih, máte materiál, dokonce i nazkoušený zkušební model, jen do toho střihnout… a nic. Poznáváte se? My tedy ano. Každá z nás má občas období, kdy dá dohromady za 2-3 týdny kabát šitý tradičními technikami a období, kdy za stejné období neušije vůbec nic. Tato období se periodicky střídají a nejsou ani tak závislá na množství našich poviností, protože ty máme nastavené každá jinak, ale na “sinusoidě kopru” často jedeme spolu. Jak se do šití znovu nakopnout se můžete dočíst v jednom ze starších článků.

Setkáváte se s nějakými mýty? Jak se jim bráníte? Máte vůbec ve svém okolí někoho, kdo se šití věnuje jako vy?