Máme teď v redakci takové zvláštní období – Jana tomu říká kopr a i když vlastně přesně nevím, co tohle úsloví znamená, tak mi to zemité slovo k současnému stavu sedí. Nějak se nám seběhlo hodně věcí najednou a nemůžeme najít zpět mojo, a nebo i když ho najdeme, nedaří se nám. Bára už nejméně dva týdny řeší, že nemůže najít chuť do dalšího projektu, my s Janou se stěhujeme a zařizujeme ještě plno věcí okolo stavby a rekonstrukce, takže jsme myšlenkami někde úplně jinde a šijeme jen z posledních sil. A dokonce mi nedávno při setkání u kávy i vždy precizní Vendula vyprávěla, jak její poslední dva projekty skončily dost neutěšeně… Zkrátka se zdá, že je něco ve vzduchu, co šití úplně nepřeje.
Dneska bych vám měla předložit pozitivní článek o tom, jak jsem šila kalhoty, jaké jsou moje přesné postupy a jak to dobře dopadlo. Ale v tomhle stavu by mi to přišlo trochu jako podvod – ano, kalhoty ve společném šití šiji, vypadají nadějně, ale zdaleka to nebylo tak úplně jednoduché a radostné, ani se necítím povolaná vám ještě dávat autoritativní rady o tom, jak kalhoty ušít. Rozhodla jsem se tedy popsat jiný příběh – ukázat, že ne všechno v šití jde snadno, že občas máme záseky a že ne vše se daří i nám, které o šití píšeme. Teď je navíc strašně populární i na různých seminářích a motivačních školeních mluvit o „fuck-upech“, tedy o věcech, které se hodně nepovedly. Kalhoty pro mě vždycky byl takový ultimátní fuck-up mého šití.
Článek je přístupný pouze předplatitelům.
Pokud máte zaplacené členství, tak se stačí přihlásit.
Pokud nemáte zaplacené členství, tak ho můžete zakoupit zde.
Kategorie: letní kalhoty, Příběhy našeho šití, Psychologie šití, Šijte s námi
