Puntíkaté úpletové maxišaty

Vloni jsem v rámci úpletového seriálu krátce zmínila postup, jakým lze ušít úpletové maxišaty bez střihu, k čemuž stačí jen okopírovat tvar oblíbeného trička a protáhnout jej do délky šatů (původní návod najdete tady). Tehdy jsem také v přípravách na společné šití ušila dvě experimentální verze těchto šatů, které nakonec oboje byly z příliš těžkého úpletu, tedy sice nositelné, ale moc trčivé a upnuté na to, aby se z nich staly moje oblíbené letní šaty. Letos s časným létem jsem se ale k tomuhle nápadu vrátila a šaty doladila tak, že je už mám v dalších dvou verzích a v podstatě jiné v teplých dnech snad ani nenosím. Zároveň jsem některé své obvyklé postupy šití úpletů od loňského roku trochu změnila (tedy hlavně zjednodušila), takže se chci o návod na tyhle bleskové, extrapohodlné a zároveň i díky vzoru docela efektní maxišaty s vámi podělit znovu a podrobněji.

Obecnou inspirací mi tentokrát byly více než sto let staré šaty z dílny sester Flögeových, na které si vzpomenu pokaždé, když začnu na ulicích potkávat modely s puntíky. Letos se zase puntíků v konfekci vyrojilo strašně moc, ale bohužel většina puntíkatých látek má puntíky jen malé a velmi pravidelně rozmístěné. Mám pro puntíky slabost, ráda je kombinuji v různých velikostech vzoru, ale platí u mě pravidlo, že čím větší puntík, tím lépe. Když jsou ještě nepravidelné, je to úplně nejlepší, jako třeba v té slavné kolekci Yayoi Kusamové pro Vuittona před pár lety – ale takové vzory už v levnější konfekci nebo v metráži nenajdete skoro nikdy. Když jsem na konci jara u Mrázů potkala úplet, který měl puntíky podle mých preferencí už skoro dost velké, rovnou jsem ho vzala na několikery šaty.

Emilie Flöge v šatech z módního salónu, který vedla se svou sestrou na začátku 20. století ve Vídni.

Další puntíky z dílny sester Flögeových.

Yayoi Kusama a její puntíková kolekce pro LV 2012/2015.

Maxišaty šiji několik let v podobných tvarech, takže už je stříhám od ruky, nedělám zvlášť střih. Mám-li látku šíře 140 cm, složím ji na polovinu tak, že pevné okraje přehnu do středu. Pokud je úplet stabilnější a neřeším navazování vzoru, klidně látku složím ještě jednou (mám ji tedy naskládanou na čtvrtiny) a stříhám oba díly zároveň. V tomhle případě jsem měla snahu nejdříve puntíky sesazovat, nejsou ale tištěné úplně pravidelně a ve směru ok úpletu, takže jsem to po pár pokusech vzdala. (Ostatně i na prvním inspiračním obrázku výše si Emilie Flöge se sesazením vzoru moc hlavu taky nedělala…)

Na jednu stranu složené látky jsem napolohovala tričko, obstřihla jej a vystřižený díl pak použila jako vzor pro druhou stranu. Délku stříhám podle zkušeností s předchozími maxišaty cca 125 cm (při své výšce 160cm), přičemž přední a zadní díl se liší pouze výstřihem – zadní vystřihuji v hloubce cca 5 cm, přední pak 15 cm, i výstřih stříhám od ruky, spíše do širšího tvaru. Nemám moc ráda řezací kolečka, takže vše stříhám nůžkami, ale nijak se netrápím tím, pokud je úplet trochu „okousaný“, overlock vše začistí.

Připravené oba díly plus proužek o šířce “3 linie puntíků” na spodní lem

Dříve jsem úpletová trička i šaty hodně vyztužovala, používala jsem běžně lepící pavučinky, pružné (prosekané nebo šikmo střižené volně tkané) výztuhy na záložky a také jsem všívala stabilizační proužky či pevné okraje látky do ramenních švů. Co jsem si ale pořídila nový overlock, který má mnohem pevnější a stabilnější steh, pomalu jsem od této praxe začala upouštět, až jsem ji odbourala docela a úplety šiji zcela bez výztuh. (U komplikovanějších modelů nebo dražších látek se k tužení asi vrátím, ale u levných úpletů, ze kterých mám teď většinu letních triček a šatů, netužím a nestabilizuji vlastně vůbec).

Průramky, výstřih i délku začišťuji našitými lemy různých šířek a v různých poměrech k délce místa, kterou jimi začišťuji. Postupuji přitom stále tak, jak jsme to popsaly v loňském tutoriálu: na kulatý výstřih používám proužek o délce 75% naměřené délky výstřihu a šířce 5 cm včetně přídavků. U průramků stejně široký proužek, ale jen o maličko (max. o 5%) kratší než průramek. Místo spodní záložky, kterou jsem dříve vyztužovala nebo lepila, přišívám lem o střižené šířce 8-10cm (podle vzoru), opět jen o trochu užší než spodní obvod.

Když mám tedy přední a zadní díl šatů sešitý v ramenních švech, proužek pro výstřih přehnu napůl, zašpendlím na pár místech rovnoměrně k okraji začišťované látky a vše prošiji overlockem, přičemž proužek natahuji tak, aby na výstřihu hezky ležel. Následně přišiji kapsové váčky (o těch zvlášť níže), v jednom sledu s kapsami sešiji boční švy, průramky začistím přeloženým proužkem a nakonec širší lem přišiji namísto záložky, šaty se o něj tedy prodlouží. Pokud bych chtěla na šaty umístit pásek do jedné úrovně, i u úpletových šatů bych na něj udělala nitěná očka. Jiná řešení (dutinka z úpletu nebo všitá stužka) bývají hodně objemná a mají tendence se vytrhávat. Já obvykle šaty nosím bez pásku nebo šaty do pásku naaranžuji až na těle, takže očka nedělám.

Kapes na úpletech jsem se dlouho bála, ale jak jsem postupně zkoumala postupy na úpletové konfekci, začalo mi připadat, že mé obavy jsou zbytečné. Používám ten nejjednoduší postup na kapsy ve švu, nic netužím ani nefixuji lepící pavučinkou, přesto jsou kapsy funkční a drží (i když samozřejmě neunesou těžký svazek klíčů, pořád je to úplet). Zde je rychlý postup:

Přiložím k sobě oba díly šatů, kapsové váčky dám na sebe. Při sešívání používám jednoduchou, ale skvělou vychytávku. Vypárané nitě z overlocku na konci kapes svážu, čímž snadno pohlídám, aby mi kapsové váčky po sobě nikam nesklouzly a obě vrstvy kapsy šly pod overlock rovnoměrně.     

Celé šití včetně nastříhání nezabere u těhle šatů při troše zkušeností víc jak dvě hodiny práce, s každými dalšími šaty je to navíc o něco méně. A výsledek vypadá nějak takto:

Všichni blízcí, co mě v Krumlově normálně fotí, se teď právě koupají v moři, zatímco já tu hlídám řemeslníky. Takže alepoň jedna koupelnovka pořízená v koupelně mé maminky, fleky dole nejsou na podlaze, za ty může maminčina slabost pro velká, odřená, starožitná zrcadla.

Obvykle šaty nosím bez pásku, baví mě jejich “pytlovitost” a maximální pohodlí nošení. Lze ale samozřejmě doplnit buď barevně ladícím, nebo naopak kontrastním páskem umístěným v pase nebo na bocích, pak jsou šaty tak nějak tradičněji slušivější – jen při šití počítejte s tím, že přepásání šaty trochu zkrátí.