Dětské šaty

Ačkoliv jsem zcela upřímně plánovala šít pro svoji dceru ještě dřív, než se narodila, nakonec jsem se k tomu dostala až po dvou a půl letech. Přišlo mi, že dětské oblečení si ve srovnání s tím dospěláckým drží svou kvalitu i u relativně levných značek, takže jsem radši vždy něco nakoupila, než abych trávila svůj drahocenný čas šitím oblečení, které stejně bude nejpozději do večera totálně zaprasené. Nejsem nijak úzkostlivá matka a tak pokud nikam nemíříme, raději nechám dítě, aby skákalo v bahně, jen aby bylo spokojené a hlavně vyřáděné. A že skáče rádo!

V jednom ze starších čísel Patrones jsem ale objevila dětské střihy Dolce & Gabbana. Sice jde o střihy, co najdete v každé třetí Burdě, ale nemohla jsem je prostě nezkusit. Zároveň jsem se shodou okolností u své kamarádky, která šije dětské oblečení profesionálně, zamilovala do krásného denimu se třpytivými puntíky, jenž měla z velkoobchodu. Slovo dalo slovo a já jsem odcházela s kusem dost velkým na šatičky.

Protože však podobné věci nerada šiju po jednom kuse, vzpomněla jsem si na střih i při návštěvě Biltexu a vybrala jeden hodně divoký bavlněný satén a buretové hedvábí za hodně sympatickou cenu. Možná jste teď pozvedly trochu obočí. Hedvábí na dítě? Jak jsem psala, nejsem příliš úzkostliná ohledně špinavosti dítěte a když se šatičky během sezóny zničí, tak se holt zničí. Vzhledem ke spotřebě navíc vyšly zhruba na stejné peníze, jako stojí šatičky z tkané látky u F&F a to ještě po slevě.

A protože vždycky myslím na Steh, rozhodla jsem se každé šaty zpracovat trochu jinak. Bavlněný satén i denim jsou příliš silné na to, abych je podšívala, z toho důvodu jsem volila nepodšívací metody začištění. U buretu jsem dala do živůtku zbytek egyptské bavlny.

Hned na první pohled mi střih přišel poněkud široký a krátký (volila jsem velikost pro 4 roky, kterou běžně teď nakupuji), ale rozhodla jsem se jej respektovat. Nejdříve jsem došila jedny šatičky a i oblečené mi přišly poněkud širší, což je asi dáno tím, že předchozí léta byla malá pěkný cvalík, během zimy se však velmi vytáhla a letošní sezonu měla jen úpletové šaty. Když jsem ale viděla při oblékání, jak do šatů rve lokýtky, raději jsem šíři zachovala.

První přišly na řadu šaty, jejichž potisk se mi hrozně líbil, ale na sobě jsem si ho nedokázala představit. Muž dokonce prohlásil, že je ta látka ďábelská. Nicméně na dítě se perfektně hodí. 🙂 Na šaty stačí jedna délka, protože oba díly sukně se vejdou na jednu šíři látky.

Po nastříhání přichází na řadu stabilizace, tentokrát jsem volila prostý tvarovací proužek na okraje výstřihu a průramků. Přední i zadní díly jsou střižené vcelku, na zadním díle je pak nástřih ve tvaru kapky kvůli pohodlnému oblékání. V celém rozsahu kapky jsem nažehlila tenkou pletenou výztuhu, kterou jsem použila i na vyztužení záložky. (U denimu a saténu jsem klidně mohla na záložku použít silnější výztuhu.)

Abych mohla olemovat výstřih, sešila jsem nejdříve ramenní švy. Po pohledu na overlock navlečený černými nitěmi jsem bez váhání zvolila variantu francouzských švů. Těmi jsou zapraveny všechny švy na šatičkách.

Kapičku na zadním dílu jsem se rozhodla rozšířit a to z toho důvodu, že jsem tyto šaty chtěla olemovat šikmým proužkem – aby se mi tedy co nejlépe instaloval. Proužek jsem si dopředu předtvarovala.

Tento úkon doporučuji dělat nejen u velmi tvarovaných úseků, ale všude – proužek se bude lépe vsazovat.

Kritickým bodem bylo napojení šikmých proužků v rozích.