“Zaraska se tvořila uzlem”: Jak jsem šila šaty bez návodu

Když mi ve schránce přistálo dubnové číslo časopisu Nähtrends, byla jsem nadšená. Musím říct, že tolik krásných šatů jsem pohromadě už dlouho neviděla. Přemýšlela jsem hned, do kterých se pustit jako prvních, ale nebylo to jednoduché. Měla jsem vybrané asi troje a všechny mi připadaly jako must have(s) pro letošní léto.

Minulý víkend se mi poštěstilo vyšetřit si volný den a půl na šití. Manžel odjel s dětmi na chalupu už v pátek večer, takže jsem měla až do sobotního večera volno. No, volno… Znáte to asi – uklidit, navařit, převléct postele, dodělat ostatní resty, dopsat články pro Steh. Ale vidina šití mne tak optimisticky naladila, že jsem si žádná negativa nepřipouštěla a měla jsem pocit, že volného času mám tolik, že stihnu všechno. Ještě po odjezdu rodiny v 6 večer jsem si uvařila kávu, což běžně vůbec nedělám, neboť mě čekal pořádný maraton. Rychle jsem poklidila to nejnutnější a došila jeden rest, který mi tu ležel už delší dobu. Pak ještě nějaké vzorky, uklidit pracovnu, připravit si věci na ráno a než jsem se nadála, bylo 11 večer. Nechtěla jsem se už pouštět do něčeho většího, přeci jen ctím pořekadlo “ráno moudřejší večera”, takže jsem zaplula do postele s asi 20 výtisky posledních Burd, Nähtrends a Patrones. Listovala jsem a listovala, kochala se a přemýšlela, co by se mi hodilo do šatníku, co bych ráda šila a tak. Stále jsem se vracela k jedněm konkrétním šatům, až jsem se nakonec rozhodla, že se do nich ráno pustím. Vhodnou látku jsem měla v zásobách – krásný vzorovaný krepdešín z EOS, který jsem kupovala asi před dvěma roky na jiné dlouhé šaty, které jsem ovšem nestihla realizovat.
Ráno jsem se vzbudila už po páté hodině a musím říct, že takhle brzo a radostně jsem o víkendu už dlouho nevstávala. Občas je úplně skvělé ještě v noční košili vejít do pracovny a dát se do práce.

Mé vybrané šaty… Nähtrends 4/2018, model č.7.

Už večer při listování časopisem jsem tušila, že šaty asi budou potřebovat nějaké úpravy. Přední díl nemá žádné záševky, a proto jsem čekala zradu. Už jsem takto z Patrones jedny šaty šila a musela jsem je komplet celé předělat.

Zkušební model

Vykopírovala jsem si tedy střih a rovnou ho překreslila na zkušební látku. Trochu jsem se obávala zadního dílu – jak se vlastně dělá ten uzel? Podle letmého nahlédnutí do německého návodu jsem si moc rady nevěděla, ale říkala jsem si, že google translator určitě zvládne popis přeložit tak, abych ho pochopila. Hmm, nezvládl… Jen pro vaše pobavení, toto jsou věty, které na mě vyplivl:

“Pro okouzlení výstřihu, průlezů a pasu dvěma 2 cm širokým schrámečkem v délce obvodu podle příslušných rozměrů plus přídavků švů.
Horní část ramenního a bočního švu desm, boční švy sukně a švy vzadu. Zavřete část sukně ze zipu na dolní okraj, zapněte zip.
Oděvte výstřih, průlezy a zadní štěrbinu z B do C podle pokynů k modelu 1.
Uzavřete švu na středovém vrchním stehu, spojte značku A na levé straně a označte B na pravé straně a označte B na levé straně a označte značku A na pravé straně, zkraťte zpět z A do B v blízkosti švu a odhodte, otočte a umístěte oba vrcholy. Na zadní straně Zaraska se tvořila uzlem.”

Pro porovnání a německy mluvící čtenářky originál zde…

Z návodu jsem pranic moudrá nebyla, počítač i pokyny jsem tedy zavřela, otevřela si fotku šatů a nezbylo mi nic jiného, než na to jít selským rozumem.

Nejsem si vůbec jistá, jestli to takto má být, nicméně jsem se dopracovala k něčemu, co vypadá, že funguje. Takže jak na to, když nerozumíte návodu?

Je to vcelku logické – musíte sešít boční a ramenní švy na živůtku, boční a zadní šev na sukni, vsadit zip a přišít sukni k živůtku. Tohle vlastně není nic složitého, na to by přišel úplně každý. Horší je, když si nejste tak moc jisté, jak na sebe jednotlivé kroky navazují, abyste na něco náhodou nezapomněly a pak se nemusely o krok zpět složitě vracet, nebo dokonce párat. Bez návodu si také musíte promyslet možné začišťovací způsoby, které by se na konkrétní věc mohly hodit, aby vše vypadalo krásně i zevnitř.
Hlavním úkolem ale bylo vymyslet, jak docílit uzlu na zadním díle, který na těchto šatech zkrátka hraje prim. Nejjednodušší způsob, jakým to šlo, bylo oba zadní díly v místech uzlu normálně sešít a jeden díl okolo švu jakoby přetočit. Uzel tímto způsobem vznikl, sice možná trochu jiný než na originálních šatech, nicméně tam byl a fungoval.
Dále jsem sešila ramenní švy a boční švy na živůtku. Když jsem na sebe vrchní díl oblékla a přidala pro představu dlouhou sukni, abych vytvořila iluzi dlouhých šatů, zjistila jsem, že přední díl opravdu bude chtít upravit. U středu výstřihu jsem měla docela velké množství látky, přes prsa to lehce táhlo a zkrátka to nebylo ono. Naznačila jsem si na díl prsní vrchol, což je výchozí bod pro úpravy FBA. Střed předního dílu jsem rovnou o 1,5 cm zmenšila u výstřihu do ztracena směrem k pasu (při překreslování si střed původního střihu položím lehce šikmo na hranu střihového papíru). A pak jsem udělala úpravu FBA o šíři 2,5cm. Celý přední díl jsem ještě prodloužila. Na obrázku vidíte původní a upravený střih.

Vlevo původní střih a vpravo upravený.

Trochu jsem přidala na délce i na zadním díle, přeměřila všechny délky švů a zapsala si další úpravy, které jsem ještě chtěla udělat. Například jsem se rozhodla přidat trochu v šířce náramenice – cca 3cm.

Šrafování značí množství přidaného materiálu oproti původnímu střihu.

Zkušební model před a po úpravě

Před úpravou – původní střih…

a po úpravách…

Ještě ten samý den jsem si raději sepsala poznámky k postupu a další věci, na které jsem nechtěla zapomenout – třeba jsem si naplánovala francouzské švy. Poznámky mi pomáhají navázat na rozpracovanou práci, pokud musím šití třeba na pár dní odložit. Při psaní si také častokrát uvědomím právě ty kroky, které by se mi mohly zdát úplně jasné a neopomenutelné, ale stoprocentně bych na ně za tři dny zapomněla. Někdy stačí i půlhodinové vyrušení, myšlenkami jste po návratu k šití někde jinde a jak chcete všechno rychle dohnat, uděláte první věc, kterou vidíte, ale zkomplikujete další, protože jste zkrátka něco vynechaly či přeskočily.

Přední díl jsem se rozhodla zdvojit. Hlavní důvod byl jednoduchý – pod tyto šaty nelze nosit podprsenku a přestože vybraná látka není úplně průhledná, určitě je pro lepší pocit dobré mít trochu vyšší krytí. Ale zdvojení přináší i další pozitiva, která vám ukážu v pokračování tohoto článku. Dále jsem si nařezala šikmé proužky na začištění průramků a průkrčníku na zadním díle a přichystala si i tenkou nažehlovací výztuhu na vyztužení zipu a dalších míst.  Všechny tyto přípravné práce opravdu hodně usnadňují  celé tvoření, protože pak nemusíte odbíhat a vytahovat uklizenou řezací podložku a hledat řezací kolečko, abyste vyrobily 20 centimetrů chybějícho šikmého proužku. Při těchto přípravách mi pěkně uschla látka a tak jsem se mohla pustit do stříhání.

Na článek o šití výsledných šatů se můžete těšit hned příští týden. Já jdu ještě dodělat pár drobností, abych vše stihla :-).