14.5.2018 | Petra | 24 komentářů

Lněné šaty

Určitě se vám to taky stalo – koupíte si v rychlé konfekci ve slevách šaty “na lítačku” s tím, že jsou příjemně ležérní a pohodlné, ale nečekáte, že by se z nich stal jeden z nejoblíbenějších kousků vašeho šatníku a že by navíc vydržely několik letních sezón se všemi těmi posezeními na zahrádkách, grilovačkami a občasným broděním ve Vltavě a Lipně. A když vám to o pět let později dojde a umíte šít, začnete možná přemýšlet, jak si zrovna tyhle šaty naklonovat, když se vám tak osvědčily.

Přesně něco takového se mi vloni v létě přihodilo s jednoduchými šaty z pevnějšího viskózového cupra, koupenými kdysi spolu s dalšími kousky „na jednu sezónu“ v obchodě Tatuum. Jsou úplně jednoduché – složené jen ze dvou kusů bez tvarování, s přinechanými rukávy, dozdobené dvěma barevnými pruhy, které zároveň tvoří vyztužený dolní lem. Protože nemají žádné tvarování, bylo překreslení střihu otázkou pár minut. Došlo k němu vloni nějak na začátku srpna, kdy už jsem měla i vybranou látku (veselý žlutozelený len) a v plánu je ušít za víkend, abych v nich ještě zbytek léta odchodila. Co však následovalo je pro můj vztah k šicím projektům natolik typické, že vám příběh lněných šatů mohu odvyprávět jako vlastní psychoanalytický rozbor, v němž šaty hrají roli symptomu.

Článek je přístupný pouze předplatitelům.

Pokud máte zaplacené členství, tak se stačí přihlásit.

Pokud nemáte zaplacené členství, tak ho můžete zakoupit zde.

Článek pro Vás napsala Petra (14.05.2018/11:13)