Budete-li pátrat v nabídce domácích šicích strojů, snadno můžete nabýt dojmu, že pokud potřebujete šít jen rovně plus automatickou knoflíkovou dírku, stačí vám základní typ stroje za pár tisíc. Tento mýtus, který jsem slyšela mockrát a z mnoha stran, bych po sérii techničtějších článků (Jak vybrat šicí stroj I a II) chtěla vyvrátit ještě osobní zkušeností.
Nedávno se mi totiž stala věc, která nepotěší žádnou švadlenu: pokazil se mi šicí stroj. Problém byl mechanický, zasekla se patka v horní poloze. Stalo se to podruhé asi po 4 letech, takže jsem se rozhodla dát stroj tentokrát do servisu. (Minule mi ho opravila doma hrubá síla.)
Do servisu jsem zajela okamžitě a když mi mezi dveřmi sdělili, že oprava bude trvat až 3 týdny, protože toho teď mají moc, měla jsem slzy na krajíčku. (I kvůli faktu, že necelých 24 hodin předtím mi odešel parní generátor.) Zrovna jsem v té době jela na šicí vlně, takže při představě tak dlouhé šicí pauzy jsem byla opravdu smutná.
Nezbývalo mi tedy nic jiného, než si půjčit stroj od mámy, který jsem předtím vozila na chalupu a věděla jsem, že při šití čehokoliv jiného než bavlny s ním není moc domluva. Problém byl v tom, že jsem měla rozešité dvoje šaty z hedvábného krepdešínu. Při cestě ze servisu jsem přemýšlela, že si v pauze ušiju safari kabátek, který jsem také plánovala, ale nakonec jsem se rozhodla udělat vzorky a dodělat alespoň jedny z šatů. Díky tomu se teď můžu podělit o čerstvé zkušenosti s tím, proč je mezi levnými a drahými rozdíl nejen v tom, kolik mají ozdobných stehů.
Můj velký stroj je Janome MC 6600 a chalupářský Bernette London 5 (momentálně cca 30 x 6 tisíc).
