Minulý víkend jsme se už popáté potkaly s našimi čtenářkami na víkendovém tematicky otevřeném kurzu, takže se v dnešním článku chceme aktuálně ohlédnout a přiblížit vám, co pro nás kurzy znamenají a proč a jak je vlastně pořádáme. Setkávání na kurzech pro nás stále jsou (a asi z mnoha důvodů i do budoucna zůstanou) výjimečnou událostí, protože každá bydlíme v jiném koutě země a je pro nás i těžké si v našich akčních životech najít volné tři až čtyři dny, které na organizaci věcí okolo víkendového kurzu potřebujeme. (A to nepočítáme hodiny a hodiny práce, které se k organizaci váží ještě před tím, než kurz vůbec propukne.) Proto je v našich silách takovou akci uspořádat jen párkrát do roka a pro pár účastnic, chceme-li, aby měly během kurzu naši plnou pozornost a co nejindividuálnější péči. Snažíme se z tohoto důvodu vždy držet maximální počet přítomných v poměru 2-3 kurzistky na lektorku, ale někdy je to i v takovém poměru nesmírně náročné, v podstatě jsme celý den na roztrhání. A přestože pak ještě pár dní nabíráme síly, zároveň si vždycky říkáme, jak moc prima to zase bylo, a jakou máme radost z toho, že jsou naše čtenářky ohromně šikovné.
Když jsme se minulý rok před prvním kurzem v Krumlově intenzivně bavily o tom, jak vlastně takový šicí kurz má podle nás vypadat, aby to i nás co nejvíce bavilo, shodly jsme se velmi rychle, že v takto krátkých setkáních nechceme dělat „školskou“ výuku, kdy by všechny účastnice šily to samé, nebo si jen zkoušely techniky a vytvářely vzorníky, které by až následně mohly využít v dalším šití. Věděly jsme také, že nechceme dělat velké rozdíly mezi spíše začátečnickými a pokročilými švadlenkami – věříme totiž, že to nejdůležitější je chuť učit se novým věcem a objevovat své schopnosti.
Kurzy tedy od počátku vedeme v duchu postupu označovaného v současné pedagogice jako „projektová výuka“ – každá účastnice kurzu přichází s vlastním nápadem na to, co bude šít, a společně pak hledáme cesty, jak dojít k cílenému výsledku a zjišťujeme, co vše je třeba se kvůli tomu naučit. A tím společně myslíme nejen pod naším vedením, ale i díky vzájemné inspiraci jednotlivých účastnic. Logicky se nejčastěji na kurzech objevují témata a projekty, co nějak souvisejí s oblastmi, které zpracováváme v článcích – hlavně dobré padnutí oděvu a úpravy komerčních střihů pro větší slušivost, kterému vždy věnujeme velkou péči, šaty šité postupy vysoké krejčoviny a v poslední době zase hodně sak a kabátů šitých klasickými postupy. (Překvapivě se na kurzech dosud neobjevilo téma “Chanel”, ale to je natolik specifické, že by stejně vyžadovalo samostatný víkend až dva.)
Hlavní principem našich kurzů je, že téměř nic není nemožné, jen některé věci vyžadují více času. Nabádáme kurzistky, aby se inspirovaly modely z přehlídek, aby se nebály náročnějších materiálů, aby se odvážily si vyzkoušet klasické techniky. Věříme, že šití nás vyzývá k překonávání našich strachů („co když to pokazím!“) a oproštění se od vštípených stereotypů („na tohle si nemůžu troufnout, když nemám léta praxe!“). Z vlastních zkušeností víme, že pro mnoho lidí funguje i klasická výuka, kdy i mírně pokročilí pilují šití z bavlny a co nejjednodušší střihy – ale zároveň to pro nás nikdy nebylo takové dobrodružství a adrenalin jako třeba workshopy, které nás ihned postavily před mnohem větší výzvy a požadovaly od nás totální nasazení. A i když všechny výsledky nebyly úplně dokonalé, měly jsme z nich větší radost, než ze skvěle ušité jednoduché kolové sukně z bavlny.
Proto jsme se nebály vymezit i naše kurzy jinak a vyžadovat od kurzistek hodně předchozí přípravy a vlastní iniciativy. Každá účastnice od začátku ví, že pro co největší efektivitu má mít projekt promyšlený předem a na kurz přijít už se zkušebním modelem, a že se první den pravděpodobně budeme věnovat jen úpravám pro lepší padnutí a aktuálnější vzhled, aby se naučila co nejvíc vnímat své tělo a to, co s ním oděv může udělat. Možná i tenhle důraz na přípravu před kurzem slouží jako skvělý filtr, co na kurzy přivede právě lidi, kteří souzní s naším přístupem. Navíc v dnešní době je na trhu už tolik kurzů šití, že věříme, že si každý může vybrat, jaký typ výuky mu vyhovuje.
Dělá nám radost, že se účastnice kurzu vracejí a že každý jejich projekt je oproti tomu předchozímu ještě odvážnější. Upřímně jsme před rokem při plánování kurzů netušily, jak moc nás kurzistky překvapí. Že přijdou „začátečnice“, které šijí pouze rok, ale přesto dokáží ušít korzetové šaty nebo kabáty tradičními metodami. Na druhou stranu jsme nečekaly ani to, že na kurzy přijdou i vyučené krejčové, které ale řemeslo z různých důvodů dlouho nedělaly a teď s otevřenou myslí hledají inspiraci, protože chtějí začít znovu a jinak, aby je šití zase bavilo. O to víc pak platí, že se učíme od sebe navzájem.
Jedna fotka vydá za tisíc slov, takže posuďte samy. Martina a její první kabát (ušitý po klasicku!):
A nebo Daniela, která šije teprve rok. Podle jejího kabátku s 3D aplikacemi byste to ale určitě neřekly…
A kabát kurzistky Darii z první fotky vypadá skoro hotový takto. Neuvěřitelné, že?
Další účastnice se možná se svými modely ještě pochlubí v komentářích, tohle totiž zdaleka není vše, co na kurzech vzniklo.
Poslední kurz už měl pro nás úplně rodinnou atmosféru. Do skvělých prostor Animika Hubu přišlo nejen 7 kurzistek, ale během víkendu se za námi zastavilo i několik účastnic předchozích kurzů, aby nás pozdravily, ukázaly nám své nově ušité modely a podívaly se na nové zboží z e-shopu. A také aby otestovaly žehlící pomůcky, které podle našich požadavků vyrobil jeden šikovný truhlář (o tom více v jednom z dalších článků).
Díky vám všem, co jste přišly, bylo to nesmírně milé. (A Petru Hajskou, kterou znáte nejen jako skvělou fotografku, ale i jako pravidelnou účastnici našich soutěží, musíme přemluvit, aby nám napsala článek o svém posledním neuvěřitelném kabátě!)
Co bude s kurzy dál?
Protože si v létě tradičně dáváme od výuky pauzu a náš program na podzim je pro nás tento rok zatím tak trochu ve hvězdách, můžeme vás už pozvat pouze na jeden další kurz, na kterém ale ještě je několik volných míst. Pořádáme ho opět v Praze, a to tentokrát celé čtyři dny – v termínu 28.4.-1.5.2018. V úterý 1.5. je sice státní svátek, ale chápeme, že vám dlouhý kurz nemusí vyhovovat, takže nabízíme dle kapacity možnost přijít na tři nebo jen dva dny – pro víc informací pište na mail kurzy@stehzastehem.cz. Těšíme se na setkání!
Ahoj holky, přivádíte mě do rozpaků! 😉 Ráda napíšu.
Moc ráda jsem vás zase viděla a musím říct, že nové žehlící pomůcky jsou skvělé. Dnes jsem si uvědomila, že nutně potřebuji i ten rukávník :-))
To máme radost! A budem se těšit na článek, protože kabát je prostě úžasnej! 🙂
Ahoj, já už byla na kurzu dvakrát a pokaždé to bylo moc fajn. Na podzim jsem zvládla kabát a pak, v návalu inspirace, jsem ušila i jeden tátovi k vánocům. Nosí ho opravdu nadšeně 🙂 Podruhé mi holky pomohly se zkušebním modelem na zimní šaty, letní šaty a na sukni se spodním okrajem stříhaným rovně – konečně přijde na řadu látka s pruhy, co mi skoro 2 roky leží ve skříni.
Tak to je super! A to jsi ještě ušila báječnou miniverzi kabátku pro dcerku 🙂
Ten jsem ušila za dva dny, zbyla mi látka z mého kabátu. Výztuha je jednovrstvá, jinak je šitý tradičně. Střih jsem našla v Burdě, o něco větší, aby jí vydržel i příští rok. Všechno jsem ale předeprala, do čistírny dětský kabát dávat nechci. A i když je ze světlé vlny, prát jsem ho ještě nemusela. Vybrala si cihlovou podšívku, ale před pár dny přišla s tím, že se jí nelíbí knoflíky, ať je vyměním!
🙂 To je správně, módní styl se musí vytvářet a prosazovat od malička, nehledě na maminčiny plány a záměry!
Přesně tak. Mně už taky začíná krušné období, protože jsem malé koupila teď tři trička, nad jedním začala jásat a už si sundávala svoje staré tričko a nedala jinak, než že si to nové hned obleče. Na druhou stranu aspoň mám větší chuť na ni šít, když už jí to není jedno 😀
Kabátek je fakt super a samozřejmě obdivuju i kabát pro tatínka!
Pustit se do kabátu pro chlapa bych teda asi odvahu neměla. Klobouk dolů, jsem strašně moc ráda za tvé nadšení.
Já se nejvíc bála, že se v něm nebude cítit dobře, ale nosí ho pořád a nadšeně 🙂 Úprava střihu byla o dost snazší, protože chlapy jsou tak nějak rovnější, ale občas jsem bojovala s množstvím látky – Martina to asi zná, je vysoká a šila dlouhý kabát. Ale jinak to šlo, už jsem věděl, co dělat a tolik jsem se nenervovala, že něco zkazím. Moje oblíbená část je úprava límce a jeho všití, to je prostě nádhera. Sama bych to ale nedala, takže holky díky! 🙂
Všechny ty kabáty jsou opravdu moc krásné. Vůbec by mě podle fotek nenapadlo, že by to mohly být první vlastnoručně ušité kabáty, vypadají vážně skvěle.