Jak se šijí róby z červeného koberce

Jak jsme vám slíbily, v nové etapě webu se budeme snažit postupně zvýšit počet článků na tři týdně. Zatím ladíme rozložení textů v týdnu a ze začátku ještě třetí článek nebude asi úplně každotýdenní záležitost, ale budeme se snažit, aby nové texty byly co nejrozmanitější a tematickou nabídku Stehu otevíraly i do nových oblastí. I pro nás je to proces plný překvapení. Třeba tentokrát jsme vám chtěly jen okomentovat pár krásných fotek a napsat něco kratšího na téma hledání inspirace ve vysoké krejčovině… ale nějak se nám ty krátké texty zatím nedaří. 🙂 

Fotky z procesu navrhování a šití oscarových rób, které se v minulém týdnu po předávání cen filmového průmyslu začaly objevovat v médiích, v redakci prostě milujeme. Jakmile se někde objeví jakákoliv fotka či video z haute couture ateliéru, zajásáme a začneme je okamžitě zkoumat, abychom rozklíčovaly alespoň maličko ze znalostí a zkušeností nejlepších krejčí a krejčových, kteří na takto náročných šatech pracují. Tato možnost je historicky docela nová, dlouhá léta totiž ateliéry střežily své postupy jako oko v hlavě. Až v posledních letech, protože vzrůstá zájem o tradiční řemeslo, používají i exkluzivní módní domy materiály “ze zákulisí” couture kolekcí jako reklamu a marketingový nástroj. (Haute couture je ostatně i pro tak velké firmy, jako je Dior či Chanel, záležitost finančně ztrátová, a věnují se jí hlavně proto, že jim dodává výlučnost a zajišťuje publicitu.)

Před pár dny se i v českých módních magazínech objevovaly fotky, které poodhalují tvorbu róby, kterou na letošních Oscarech vynesla Meryl Streep.

Zdroj: elle.cz

Šaty jsou střihově velmi jednoduché a většina krejčových a švadlen by vám řekla, že jsou to prostě šaty z vrchní látky, pod níž bychom možná našly nějakou stabilizaci výstřihu, vespod podšívku a to bude nejspíš vše.

Fotky z ateliéru však ukazují, že šaty jsou ve skutečnosti velmi strukturované. Už fotografie materiálu napovídá, že jde o látku velmi trčavou. Můj osobní tip je vlněno-hedvábný gazar, což je organza tkaná ze 4 vláken namísto jednoho. Na příměs vlny usuzuji podle celkového dojmu – vlna dodá i trčavému materiálu určitou měkkost.

Zdroj: elle.cz

Zdroj: elle.cz

Kromě toho ale na dalších fotkách vidíme, že celý živůtek je podražený, a to bavlněným plátnem/kalikem, které se používá na zkušební modely.

Zdroj: elle.cz

Zdroj: elle.cz

Na jedné z fotek můžeme vidět i pikýrování, které spojuje dvě vrstvy podrážecího materiálu – živůtek je tedy řádně vyztužený a díky tomu se chová mnohem spořádaněji, než kdyby byl pouze z vrchní látky a podšívky.

Zdroj: elle.cz

Zdroj: elle.cz

Konfekční firmy dosahují podobného efektu podžehlením, ale pokud to budete zkoušet, dejte si pozor na to, abyste měly kvalitní výztuhu a pořádně ji nažehlily, protože bubliny vzniklé po vyprání nejsou zrovna estetické. Na velkoplošné nažehlování výztuh je ideální použít žehlící lis. (Článek o nažehlovacích výztuhách už máme připravený, takže se na něj můžete těšit v nejbližších týdnech.)

Na následující sérii fotek pak vidíme sesazování a začišťování šatů (všimněte si i detailů, třeba různých typů stehování nebo způsobu špendlení).

Zdroj: elle.cz

Zdroj: elle.cz

Zdroj: elle.cz

Zdroj: elle.cz

Zdroj: elle.cz

Zdroj: elle.cz

Nádhera, že? A přitom výsledné šaty zvnějšku vypadají tak jednoduše.

Pojďme se zblízka podívat na další krásné šaty z ateliéru Dior. Je to róba pro Emmu Watson na premiéru filmu Kráska a zvíře – hlavní inspirací tedy byla moderní verze postavy Belle. Materiál je organza, která je v jedné vrstvě zcela průhledná. Jak už jsem psala ve článku o správných postupech, někdy je lepší použít více tenčích vrstev než jednu silnější nebo kombinaci jedné vrsty a neprůhledné podšívky. Tady je efekt zjevný – šaty z mnoha vrstev žluté hedvábné organzy jsou nadýchané a přitom neprůhledné.

Z fotek i videí je jasné, že součástí procesu tvorby jakéhokoliv oděvu v haute couture ateliéru je zkušební model (postupy jsou ale trochu odlišné, protože se model nadrapuje přímo na panně, střihová konstrukce na rovné podložce se příliš nepoužívá).

Každá stálá zákaznice má v haute couture ateliérech pannu vycpanou podle své postavy, na které se přímo drapuje model ze zkušební látky. (O tom, jak jsme si s Bárou dělaly pannu na míru, si můžete přečíst tady. O využití drapingu, i když si šijete podle hotových střihů, pak zde. Pokud vás draping zajímá víc a nechcete čekat, až se tématu budeme věnovat v našich článcích, velmi doporučujeme knihu Draping od Karolyn Kiisel.)

Díky zkušebnímu modelu vyladěnému přesně na danou pannu krejčí vychytá i zdánlivé drobnosti, které v případě, že stříháte do živého, musíte řešit, až když máte ušitý polotovar. V ateliérech, kde pracují podle zásad vysoké krejčoviny, to ani jinak nejde – části oděvu jsou často vyšívané a jakákoliv pozdější změna vede k velkým komplikacím.

Třeba u následujících šatů jsou flitry vyšité podle jednotlivých dílů a vytvářejí na šatech ombré efekt. I taková zdánlivá hloupost, jako posunutí pasu nahoru nebo dolů pro lichotivější siluetu, by přestavovala  v pozdějších fázích šití velký problém.

Zdroj: DiorMag

Zdroj: DiorMag

Jakmile je zkušební model hotový, finální model se šije rovnou načisto, což samozřejmě znamená velkou úsporu času. Tím je možné se inspirovat i pro naše domácí šití – kolikrát jste rozešily šaty bez zkušebního modelu, abyste po první, druhé zkoušce zjistily, že to není ono? Když si spočítáte cenu zbytečně nastříhaných látek a zároveň úsporu času při pozdějším zpracování, není zkušební model žádnou ztrátou, ale naopak velkým ziskem. Navíc se díky přípravě nemusíte bát střihnout ani do relativně drahé látky.

Zdroj: DiorMag

Zdroj: DiorMag

Jennifer Lawrence je tváří značky Dior a i díky tomu můžete na stránkách DiorMag v sekci Savoir Faire najít spoustu fotografií z přípravy šatů i šperků, které později vynesla na červeném koberci. Ale především můžete na fotkách prozkoumat mnoho technologických fines.

U dalších šatů třeba fotografie prozradily, že tvar podpírají kostice – ty pomáhají tomu, aby velká večerní nedržela jen na tenounkých ramínkách, objemná sukně nestahovala živůtek dolů a horní díl i s velkorysým výstřihem vepředu i vzadu držel na místě. Až po vytvoření korzetové báze z tylu přichází na řadu vrstvení a drapování spousty hedvábného šifonu a našití tylové sukně. (Pokud byste si podobné šaty ušily bez kostic, součástí ekonomické rozvahy by musel být i kilometr oboustranné lepící pásky. 🙂 )

Zdroj: DiorMag

Zdroj: DiorMag

Zdroj: DiorMag

Zdroj: DiorMag

Zdroj: DiorMag

Zdroj: DiorMag

Zdroj: DiorMag

Poslední šaty, které bych vám chtěla dneska ukázat, pro mě mají speciální význam. Před mnoha lety vyšel v Burdě článek o paní, co zašívá do šatů sušené květy (šaty pak sloužily povětšinou jako svatební). Hrozně mě tehdy tato myšlenka nadchla a pořád jsem na takové šaty myslela, až jsem je po nějakých dvou desetiletích uviděla na přehlídce u Diora. (Mimochodem téma věcí všitých do šatů nebo schovaných pod podšívku najdete i v novém “krejčovském” filmu Nit z přízraků, o kterém se také něco chystáme napsat.)

Šaty tvoří báze z tělového tylu, na které jsou naaranžované květy. Ty jsou pak překryté černým tylem s puntíky.

Zdroj: DiorMag

Zdroj: DiorMag

Zdroj: DiorMag

Květiny jsou tvarovány a barveny ručně, okvětní plátky jsou samozřejmě z hedvábí.

Zdroj: DiorMag

Zdroj: DiorMag

Zdroj: DiorMag

Zdroj: DiorMag

Jak se vám dnešní exkurze do světa vysoké krejčoviny líbila? Také se rády díváte na podobné fotografie? My v redakci se shodujeme, že na fotkách z procesu tvorby je vždycky něco fascinujícího. A neplatí to jen o ateliérech Dior, ale i o dílně každé (domácí i profi) švadleny či krejčové, která to se šitím myslí vážně.