Dvojitá gázovina a její kouzla

Pokud jste se ještě nesetkaly s tím to typem látky naživo, neváhejte a seznamte se, nebudete litovat.

Když se řekne gázovina, toto slovo většině lidí asociuje obvazový materiál používaný v nemocnicích, tudíž nezní moc příjemně. Ale ta dvojitá má s tou obyčejnou společné pouze některé vlastnosti – a to jen ty pozitivní. Je to přírodní materiál vyrobený z bavlny a je prodyšný.

Na dvojitou gázovinu a krásné potisky se specializuje japonská návrhářka Naomi Ito a její kolekce najdete pod obchodní značkou Nani Iro. Každoročně dá na trh jen pár druhů látek s těmi nejroztodivnějšími potisky, takže to není žádná masová výroba. Až donedávna byste tyto materiály musely shánět složitě ze zahraničí, ale i u nás se objevil krámek, kde si tyto zvláštnosti můžete osahat a koupit. Jedná se o Kdo to kdy slyšel – látky s příběhem Jany Pelánové. Až navštívíte její stránky, určitě neodoláte už jen při čtení o jednotlivých vzorech.

My jsme ve sdílené šicí dílně u Jany pořádaly náš podzimní kabátový kurz a tyto krásné vystavené látky mne celý první víkend neustále přitahovaly. Čím déle jsem okolo nich chodila, lákaly mne čím dál víc. A jak jsem pak zjistila, nebyla jsem v tom sama, druhý den se postupně Jana i Petra přiznaly, že uvažují o jedné konkrétní… Ano, samozřejmě to byl ten samý potisk, na který jsem si dělala zálusk i já. Jana už samozřejmě byla tak dopředu, že ihned věděla, co z ní ušije. Petra ale ještě mezi látkami jednou zašátrala a ten stejný potisk objevila i v nádherném jemném bavlněném saténu, na kterém motivy byly ještě výraznější. Dvojitou gázovinu jsme tedy s Petrou nakonec odložily a koupily satén.

Na příští víkendový kurz Jana dorazila v topu z dvojité gázoviny. S Petrou jsme si jej vyzkoušely a v neděli jsme celý zbytek látky vykoupily. Rozhodla jsem se, že ten stejný top totiž potřebuji nutně také.

Jedná se o střih z Patrones č. 374 – je to úplně jednoduchý top, na kterém právě vynikne látka i materiál. Na střihu jsem udělala pouze drobné úpravy – zvětšila jsem výstřih a celý top prodloužila přibližně o 8 centimetrů. S vázačkou jsem vůbec nepočítala, přepásané modely mi moc nesluší a necítím se v nich dobře.

A teď něco o šití:

Dvojitou gázovinu mohu doporučit i začínajícím švadlenkám, pokud se vám ji podaří ihned na začátku umravnit, šije se z ní jedna báseň.

Jedná se vlastně o dvě vrstvy látky spojené jednotlivými nitkami v pravidelné mřížkové vazbě.

Protože je látka tkaná velmi volně, byla po odmotání z role lehce deformovaná. Po vyprání jsem ji tedy vyrovnala tak, že jsem si kontrastní stehovací nití prostehovala jak směr osnovní, tak i kolmo na něj směr útkový – k tomu mi právě krásně pomohla ona mřížka.

Z takto usměrněné látky už jsem vystřihla přední i zadní díl. Jako první jsem potřebovala odšít rozparek na zadním díle. Jana ve svém topu do rozparku použila výrazný zip, a přestože se mi to moc líbilo, nechtěla jsem její top kopírovat, proto jsem se rozhodla, že nechám rozparek pouze začištěný, otevřený a na zavírání použiji nitěné očko a knoflíček.

Na líc zadního dílu jsem si položila obdélník z té samé látky a ještě jednu vrstvu z organzy, abych rozparek alespoň trochu stabilizovala. Podél nastehovaného středu jsem všechny vrstvy prošila přibližně 3mm od středu, jako bych šila výpustku, a následně ji od průkrčníku opatrně rozstřihla. Organza právě v tomto případě, kdy máte opravdu milimetrové přídavky a vlastní látka je volná a třepivá, pomůže vše udržet.

Vrstvu organzy a gázoviny jsem pak obrátila do rubu a sežehlila. A právě v tomto okamžiku přišlo na řadu kouzlo, které mne na gázovině tak baví – je složená vlastně ze dvou vrstev látky, takže je možné je celkem lehce od sebe oddělit a využít je tak při začišťování. Musíte akorát přestřihnout nitky, které drží látku u sebe. Při začištění rozparku jsem tedy postupovala následovně. Okraje gázoviny jsem lehce oddělila od sebe a spodní vrstvu společně s organzou jsem odstřihla. Vrchní vrstvu gázoviny jsem přes ně založila a skrytým stehem přichytila. Získala jsem tak maximálně začištěnou a hladkou podsádku.

Poté následovalo sešití ramenních švů. Tady jsem využila Janin nápad – díly jsem si nejprve na sebe položila rubem na rub a na overlocku je po lícové straně sešila. Pak jsem je otočila do rubu, sežehlila a prošila klasickým stehem – získala jsem tak pevnější variantu francouzského švu. Stejným způsobem jsem pak postupovala i u bočních švů, ale před jejich šitím jsem ještě začistila průkrčník a průramky šikmým proužkem. Ten jsem stříhala v šířce přibližně 4 centimetry. Šikmé proužky jsem přišila lícem na líc, po sežehlení do rubu jsem opět oddělila obě vrstvy gázoviny, tu spodní sestřihla a tu vrchní přes ni zahnula a v ruce skrytým stehem přichytila.

Pak následovaly boční švy a nakonec založení délky. U té jsem nejprve na overlocku začistila celý okraj, poté dvakrát přeložila a prošila na stroji.

Při zkoušce jsem následně zjistila, že není nutné dělat na okraji zadního rozparku zapínání na knoflíček, protože celý top v pohodě přendám přes hlavu. Oproti původnímu střihu jsem totiž trochu zvětšila výstřih. Nakonec jsem tedy jen použila očko smotané z černého gimpu a přichytila jím oba okraje k sobě.

Takový jednoduchý top je velmi variabilní, protože se dá vzít vcelku k jakýmkoliv džínům nebo i sukni a věřím, že v létě bude patřit mezi jeden z nejoblíbenějších kousků v šatníku.

Bohužel jsem ale zjistila, že na figuríně ten top nevypadá nic moc, proto jsem chtěla ještě narychlo pořídit nějaké fotky na sobě. Můj dvorní fotograf (starší syn) je ale až do odpoledne ve škole, tak jsem si  vzala na pomoc selfie tyčku.  Takže se mým výrazům a postojům, prosím, moc nesmějte, opravdu to nebylo jednoduché :-).