Některé věci zkrátka mají svůj čas. Ale když ten správný okamžik přijde, není cesty zpět. Někdy koncem roku 2016 jsme pomalu vymýšlely společné na šití na další jaro a nakonec jsme se shodly na kabátku typu chanel. Je to vlastně střihově celkem jednoduchý kousek, speciálním jej však dělá materiál a tradiční způsob zpracování. Motivovaly jsme se i videy z ateliéru Lesage, kde tkají jedinečné couture materiály a jejich příspěvky na youtube účinně působí jak ukolébavky na dobrou noc. Tenkrát jsem v redakci furiantsky nadhodila, že jednou si takové buklé také utkám. Zkrátka jen tak. Občas prostě plácnete v euforii věc, kterou byste rády, i když podvědomě tušíte, že je to stejně reálné jako cesta na Mars. Nicméně za pár dní už od Jany i Petry začaly přicházet dotazy, jak to vypadá a jestli to do března tedy stihnu. Zřejmě jsem zněla přesvědčivě… V tu chvíli jsem o tkaní začala uvažovat reálněji.