Šití z obtížných materiálů: Samety

Toto měl být původně čistě technologický článek o tom, jak šít ze sametu. Jenže: když se do tématu ponoříte, zjistíte, jak moc je historie sametu fascinující a začnete mít pocit, že je určitě třeba nejdřív připomenout, jaké jsou jeho kořeny. Protože bez pochopení historie nerozumíme současnosti, že ano. Koho ale historie nebaví, může rovnou skočit do půlky článku, kde začíná ta technologická část.

Jak to tedy se sametem je? Jako samet označujeme typ tkaniny, která může mít různé složení, ale charakteristický je pro ni hustý, nízký a jemný vlas, vytvořený smyčkami vetkanými do základní vazby. Díky vlasovému povrchu je samet z jednoho směru lesklý, z druhého matnější a je měkký na omak, což tkanině dává pocit hloubky podobné velmi jemné kožešině. Tradičně se samet vyráběl z hedvábí, což jeho lesk a splývavost ještě umocňovalo. V dnešní době už je samet vyráběný z celé škály materiálů s různou mírou splývavosti, přičemž rozlišujeme několik typů. Základní rozlišení říká, že délka vlasu do 2 mm je typická pro samet, od 3 mm výš se jedná o plyš. Nověji vznikají kromě tkaných vlasových materiálů také vlasové pleteniny označované různými termíny, např. jako velur. Některé typy sametů jsou dále následně povrchově upravovány, což je snadné, protože vlas reaguje velmi citlivě na teplo i mechanický tlak – v mnoha úpravách hlavně umělých sametů tak například bývá vlas sežehlený nebo zmačkaný, pak se jedná nappé nebo mačkaný/krešovaný samet. Specifickou kategorii pak tvoří devoré, druh vypalovaného sametu, ve kterém je v ornamentálních vzorech žíravou pastou rozpuštěn v některých částech vlas, takže zbývá jen základní, obvykle průsvitná vazba. (Máme v redakci pro devoré velkou slabost, navíc vypalovací pasta se dá koupit, takže sebereme-li odvahu, možná někdy čekejte i článek o chemických experimentech…)