Tenhle článek jsem začala psát už před rokem a půl. Tehdy totiž (na den přesně 19.3.2016) vyšel první díl zamýšleného několikadílného seriálu o širších souvislostech šití, nazvaný Šití se vyplatí I. V prvním díle seriálu jsem se snažila ukázat, že šití je koníček, který má smysl a skutečně se vyplatí nejen proto, že nám umožňuje vyrábět použitelné věci s jasnou hodnotou. Nedávné psychologické výzkumy totiž prokázaly, že ruční práce mají blahodárný vliv na naše psychické (a potažmo i fyzické) zdraví – tedy na oblast, kterou běžně nemá cenu přepočítávat na peníze. (Mimochodem pokud vám tenhle článek unikl, doporučujeme k přečtení: jde o nejčtenější text v historii našeho webu!) Na první díl seriálu pak měl v dohledné době navázat text o ekonomice domácího šití, opřený o skutečná čísla a propočty toho, jak moc je šití vlastně výhodné.
Byl to jednoduchý, jasný plán: několik měsíců jsem si poctivě zapisovala všechny nákupy látek a hodiny, které jsem šitím strávila, stejně jako jsem v porovnávání s kvalitnější konfekcí nějakou dobu přibližně naceňovala ušité věci. A všech kamarádek a příbuzných, které někdy šily, jsem se neustále vyptávala, kolik jsou do svého šití ochotné investovat a jakou návratnost očekávají… Mým cílem bylo ověřit tezi, že při domácím šití z kvalitních materiálů ve výsledku získáte mnohem kvalitnější oblečení při nákladech podobných jako v konfekci střední třídy. Takže když investujete pár tisíc do kašmírové látky na kabát, budete mít prostě kabát v kvalitě, za kterou byste musely při nákupu hotového oděvu dát mnohem víc.
