Reportáž z kurzu – Šití kabátu tradičními technikami

Už na začátku léta, kdy jsme uspořádaly náš historicky první kurz šití v Českém Krumlově, jsme opatrně začaly zjišťovat, zda by byl zájem i o další kurzy s různorodou tématikou. Účastnice jsme nenápadně vyzpovídaly a nastínily jim možnost podzimního kurzu zaměřeného na šití kabátů. Jejich pozitivní ohlasy nás utvrdily v představě, že má smysl pořádat i náročnější a delší kurzy, které jsou skutečnou výzvou pro všechny zúčastněné. Když teď máme za sebou kurz kabátu, jsme přesvědčeny, že tak intenzivní setkání s tradiční krejčovinou na jiných veřejných kurzech nabízených v Čechách nemáte možnost zažít – a odvážné účastnice jistě potvrdí, že to byl opravdový bootcamp!

Kabát je totiž hodně velké sousto, natož kabát šitý tradičními technikami, proto jsme již od začátku tušily, že jsou potřeba alespoň dva víkendy s nějakým volným časem mezi nimi, aby bylo možné si časově náročné věci vyzkoušet na kurzu a pak je v klidu došít doma, než se posuneme na další metu.

Čekal nás nelehký ukol, jednak najít společný volný termín v našich diářích, jednak zajistit prostor vhodný k pořádání kurzu. Již dopředu jsme se dohodly, že Praha díky dostupnosti a možnostem pronájmů bude pro tento dvouvíkendový kurz tím pravým městem. Prostory jsme nakonec našly na Letné, kam se přestěhovala sdílená šicí dílna s názvem Pokoj č. 10 a zároveň tam sídlí náš oblíbený obchod Kdotokdyslyšel – Látky s příběhem. Prostor je sice stále v záběhu – otevírali narychlo v létě a některé vybavení se stále ještě dolaďuje, ale rychle jsme se tam zabydlely.

Původně jsme zamýšlely kurz otevřít pouze pro 6 účastnic, abychom se všem mohly věnovat téměř individuálně, ale zájem byl tak veliký, že se nás nakonec sešlo 8 + my 3 lektorky. Potěšilo nás, že tři tváře jsme znaly již z krumlovského kurzu a tedy se kolem kurzů začíná vytvářet i komunita lidí, kteří se potkávají opakovaně. I tentokrát se kurz naplnil ihned po rozeslání newsletteru, máte-li proto do budoucna o účast zájem, neváhejte s jeho přihlášením (ani s přihláškou na samotný kurz, protože několik zájemkyň jsme i v tomto případě musely už druhý den od vypsání kurzu zklamat).

Mise pro první víkend byla jasná: doladit padnutí a vysvětlit, jak se pracuje s výztuhami. Jako obvykle jsme kladly velký důraz na padnutí kabátu i úpravy zvyšující slušivost modelů. Účastnice si přinesly zkušební modely z kalika, do kterých jsme povětšinou řezaly a střihaly tak, že původní střih by v nich asi nikdo nepoznal. U jiných kalik jsme si hrály spíše s délkou, případně tvarem klop či krovek. Ale i tak to zabralo v podstatě celý den, než byly kabáty (a jedno sako) podle našich představ. Padnoucí model je totiž základ úspěchu, a zvlášť u takto náročného projektu ho prostě nemůžete odbýt.

Následoval den práce s výztuhami a úvod do ručního všívání žíněnek a prsních výztuh. To je základní část alchymie vytvářející vnitřní architekturu kabátu, které nalepovacími výztuhami dosáhnete jen velmi těžko. Vrstvy žíněnky a vlny se spojují ručně drobnými stehy, učíte se poznat hloubku vpichu jehly do látky jen pohmatem, ne zrakem, prsty tvarujete látku už při šití… Napikýrování celých přednic je zdlouhavé, ale je to přesně ten typ šití, které má uklidňující až meditativní charakter. Bylo zajímavé sledovat, jak každá z účastnic nachází vlastní styl šití (třeba paní architektka, která stehuje úplně dokonalým čerchovaných stehem, nás úplně rozstřelila), jak postupně roste požitek z ručního šití, jak se sžívají s materiálem a nacházejí jistotu v tom, jak kabát pojmout. Tuhle psychologickou proměnu moc rády pozorujeme, věříme totiž, že šití nám pomáhá být opravdu samy sebou :).

Dokončit práci s výztuhami přednic byl úkol na dny mezi kurzovými víkendy.  Kabáty se začaly vylupovat až během druhého víkendu, kdy se z dílny začaly ozývat radostné výkřiky a i nám samotným padala brada nad tím, jak nádherné kabáty a kabátky z úžasných látek vznikají. Druhý víkend některé kurzistky čekal i nelehký úkol – střihnout do skoro hotových přednic a ušít výpustkové kapsy. Střihnout doprostřed hotového dílu je vždycky psychicky náročné, navíc výpustka z kabátovky se občas brání, ale i toho úkolu se dámy zhostily bravurně a kapsy se nakonec krásně vylouply. Pak už nás čekalo “jen” bleskové našití podsádek, založení a vyztužení délky, nazkoušení límce a rukávu.

Mise kabát zdaleka není u konce. Ale všechny účastnice mají za sebou ty nejtěžší kroky a z kurzu si odnášejí sice polotovar, ale v takové fázi, že s naší online podporou v kurzové skupině jistě kabáty zdárně došijí. Pak vám je rády představíme v samostatném článku.

PS: Pokud se chcete o šití sak akabátů tradičními technikami dozvědět více, projděte si náš seriál z loňského roku.

Uložit