Eliščiny svatební šaty

Největší radost nám v redakci jednoznačně dělají fotky projektů, ke kterým Steh inspiruje a motivuje vás, naše čtenářky. Když jsme viděly svatební šaty, které “pod vlivem” našich článků ušila čtenářka Eliška, spadla nám brada úžasem. A hned jsme Elišku prosily, aby o nich napsala článek. A protože nejen skvěle šije, ale i bleskurychle píše, už dnes vám můžeme její text přinést. Pokochejte se spolu s námi!  

Když jsem loni náhodou narazila na Steh a začala si číst o couture, zdálo se mi, že to nikdy nemůžu zvládnout, a vlastně jsem ani neviděla důvod, proč šít tak složitě a nákladně. Ale čím víc článků jsem četla, tím víc to dávalo smysl, a i já jsem zatoužila to vyzkoušet, nejlépe na vychvalovaném hedvábí, které jsem předtím znala jen jako tenoučké šátky pomalované strakatými vzory. Ale než jsem si nové techniky stačila zkusit, byla jsem zasnoubená a rozhodnutá ušít si svatební šaty sama. A co je lepší záminka k pořizování nových pomůcek a drahých látek než taková událost?

Občas mě napadlo, jestli náhodou nejsem úplný blázen – měla jsem za sebou pouhých pár ušitých kousků a jen jediný aspoň trochu pořádně –, ale věřila jsem (až na pár slabých chvilek), že s pečlivou přípravou a dostatkem času to zvládnu. Taky jsem se rozhodla vyzkoušet ty techniky v co největším množství, ať to stojí za to!

Takže jsem začala pečlivě studovat materiály. Velkou inspirací mi v tomto byl článek Jany a Petry  a odvahu mi dodávaly i články Jany z Nitě všude, která už má na svém kontě svatební šaty dokonce několikery! Samozřejmě jsem pročetla i Bridal Couture od Susan Khalje (moc bych si přála, aby tu knihu znovu vydali!) a hodně jsem čerpala i z jejího videokurzu The Couture Dress. Pár triků jsem odkoukala i od Kennetha D. Kinga v jeho videokurzu Smart Techniques for Fabulous Fabrics (oboje na https://www.craftsy.com/).

Po mnoha a mnoha hodinách strávených prohlížením obrázků na internetu jsem se rozhodla pro střih New Look 6670 v kombinaci s vlečkou ze střihu New Look 6401. Moc se mi líbil styl večerních šatů 30. let ze šikmo střiženého saténu, které tak krásně splývají a obtékají postavu, ale spíš než rady jsem našla varování, jak je těžké šikmo střižený satén zkrotit. Naštěstí jsem v Sartoru objevila krep marokén, což je těžší verze krepdešínu a nádherně splývavá látka, skoro až „tekoucí“. Jako podrážecí látku jsem zvolila právě krepdešín ze známého ZV Silk, abych zachovala splývavost, a jako podšívku taktéž.

Vlečka je podle střihu New Look 6401

Střih New Look 6670

Zkušební modely jsem dělala celkem asi tři. Sukně naštěstí seděla docela bez problémů, jen jsem ji udělala dole o něco bohatší, ale živůtek byl trochu boj, hlavně když musíte upravovat záda sami na sobě – nechtěla jsem, aby můj nastávající o šatech cokoli věděl, a nikdo jiný po ruce nebyl! Nakonec jsem se stejně lekla, že jsem je udělala moc těsné a nebudu se moci nadechnout, takže jsem ještě záda na už rozešitých šatech povolovala, ale o tom až dále.

Po vzoru Petry jsem si podlahu (po vyluxování a vytření), stůl i žehlící prkno pokryla bílými prostěradly a pracovala v bílém tričku. Před každým pověšením šatů na krejčovskou pannu jsem ji pro jistotu přejela lepícím válečkem a jen díky tomu jsem si jednoho dne včas všimla, že je na ní obrovský flek od marmelády (naprosto nechápu, jak se tam dostal).

Látky jsem měla celkem 17,5 metru, takže se mi opravdu nechtělo propařovat ji kousek po kousku. Naštěstí nebyl problém všechno vyprat a vyžehlit. Na podrážecí látku jsem značila pomocí bílého kopírovacího papíru, který po přežehlení neprosvítal na druhou stranu, ale abych linie i za denního světla aspoň trochu viděla, musela jsem si svítit čelovkou. Oba krepy jsou poměrně neposedné, takže spojování svrchní a podrážecí látky byla zábava na dlouhé dny. Následovala stabilizace průramků, výstřihu a ramenních švů pomocí pruhů hedvábné organzy, sestehování, sešití a následné vytahání stehovky z hlavních švů, sestřihnutí a rozžehlení přídavků a jejich přichycení k podkladové látce. Možná stojí za zmínku, že jsem na radu Kennetha D. Kinga nešila klasickým rovným stehem, ale mírným cikcakem o šířce asi 0,75 mm, protože krep je malinko pružný, tak aby nevznikalo zvrásnění. Jestli to pomohlo, nevím, zvrásnění každopádně nevzniklo. Aby přídavky neprosvítaly na líc, sestřihla jsem každou vrstvu na jinou délku. Podél předního i zadního výstřihu jsem ještě přišila úzkou prádlovou gumu a trochu ji natáhla, abych zajistila lepší přiléhavost (fakt to fungovalo). Moc se mi zalíbila i technika minipodsádky, aby se véčko výstřihu nepáralo a bylo hezky začištěné (návod je například zde http://www.threadsmagazine.com/item/21948/creating-a-minifacing).

Vyzkoušela jsem si i potítka

Minipodsádka z organzy véčkového výstřihu z rubu…

…a z líce je krásně začištěný.

Aby měla přečuhující krajka na ramenou na čem držet, ušila jsem ze šikmo střižené hedvábné organzy malé rukávky. Vzala jsem je ze střihu Vogue 8648, protože jsem ho prostě měla doma, a zkrátila je na požadovanou délku tak, aby sotva zakrývaly ramena. Před šitím jsem organzu ještě obarvila v čaji do tělové barvy, aby byla vidět co nejméně a krajka hezky vynikla.

Podklad krajky je organza obarvená v čaji.

Knoflíčky jsem si potáhla sama, protože jsem nenašla žádnou vhodnou službu, a ze stejného důvodu jsem ze svrchní látky vyráběla i očka na zapínání.

Aby se spodní lem pěkně vlnil, použila jsem krinolínovou pásku. Bohužel jsem si ověřila, že se opravdu u splývavých i takto těžkých látek prokresluje na líc. Možná by pomohlo nejdřív vyztužit lem širokými pruhy z organzy. Nicméně se mi podařilo dosáhnout efektu, který jsem si přála, a vlečka se v pohybu krásně nesla, i když nebyla nejdelší, protože mi nezbylo dost materiálu.

Krinolínová páska byla bohužel patrná z líce.

Říkala jsem, že rozešité šaty jsem ještě povolovala, abych mohla dýchat. Tři týdny před svatbou se ukázalo, že to bylo moc a v oblasti zad mi jsou dost volné. Vážně jsem uvažovala, že je ještě předělám, ale nakonec jsem se rozhodla neriskovat. Naštěstí moje skvělá sestra vymyslela, že se to dá zachránit páskem a nevypadá to špatně. Sice to nebylo podle mých původních představ, ale co se dalo dělat.

Abych mohla mít šaty na sobě co nejdéle a nemusela je večer kvůli tanci sundávat, rozmístila jsem po celém obvodu čtrnáct oček a knoflíčků, jejichž pomocí se sukně dala zkrátit. 

Zkrácené šaty – pohled zevnitř.

Zkrácené šaty v akci.

Do hotových šatů jsem pak ještě všila pasovou stuhu a stužky na pověšení na ramínko. Musím říct, že hedvábí mi bylo na těle velmi příjemné – šaty jsem měla na sobě téměř celý den a vůbec se mi z nich nechtělo.

Když to shrnu, tak ušít šaty mi trvalo asi deset měsíců, z čehož poslední měsíc jsem nedělala skoro nic jiného, dokončila jsem je čtyři dny před svatbou a občas jsem byla nesnesitelná “bridezilla”. V žádném salónu jsem nebyla, naštěstí to ani nebylo třeba. Jsem moc ráda, že nikdo z mého okolí mě neodrazoval, dokonce mám pocit, že mí blízcí mi věřili víc než já sama sobě. A měli pravdu – dopadlo to dobře a já jsem strašně šťastná, že jsem se do toho vůbec pustila. 

Jste zvědavé, kdo je Eliška? O sobě nám napsala:

Základy šití jsem se naučila jako náctiletá a hojně jich využívala k obdarovávání svého okolí více či méně podařenými výrobky. Až v posledních dvou letech jsem se však šití začala věnovat více a hlavně se zajímat o kvalitu zpracování a látek. Mým současným cílem je naučit se šít kabát klasickými postupy. Mám ráda i další ruční práce a chtěla bych se naučit plést svetry.