Cyklaménové šaty aneb Barbie rockerkou

V dnešním článku vám povím pohádku o jedněch ostře růžových šatech. Jako ve správné pohádce čeká na hrdinku spousta nástrah, dokonce i hrozba jednoho prokletí, ale po jejich překonání přichází vytoužený happyend.

Začnu s nákupem materiálu, což je příběh o lásce na první pohled. Možná jsem už někde zmiňovala, že moc neumím nakupovat látky naživo, zvláště tam, kde moc neznám sortiment.  Jak vkročím do nějakého obchodu, nemám trpělivost procházet regály, cítím se přesycená, stoupá mi tep a nakonec koupím látku, u které za 5 minut tuším, že to byla chyba, a zároveň přehlédnu nějaký skvost. U nákupu této směsovky lnu s hedvábím jsem měla to štěstí, že jsem v obchodě zrovna vybírala látku na šaty s Terezou, jednou z účastnic našeho prvního kurzu. (Mimochodem, pokud máte zájem o kurzy s námi, přihlašte se k odběru newsletteru, tento týden budeme rozesílat jeden velmi důležitý e-mail!) Rozhodování mezi dvěma barevnými variantami bylo pro Terezu přetěžké, já jsem mezitím zklidněná, že se tentokrát rozhoduje někdo jiný, bloumala obchodem a objevila tento skvost. Původně jsem ho chtěla koupit víc, ale bohužel se jednalo o zbytek. I tak jsem věřila, že se mi z něho plánované šaty podle střihu Vogue 1546 podaří vystříhat. Zdají se vám tyto šaty povědomé? Ano, jde o stejný střih jako u limetkových šatů.

Jakmile jsem je totiž dokončila, hned jsem věděla, že musím ušít další verzi. Šaty jsem šila konfekčními metodami, z relativně levného materiálu a neinvestovala jsem příliš ani do galanterie, takže se celé vešly do tisícovky. Bylo na nich ale pár drobností, které mi vadily. Díky podílu elastanu a absenci podražení se šaty strašně vytahovaly, takže jsem je musela neustále prát. A po asi 8 vypráních došlo k malé tragédii se zipem, který vzhledem k tomu, že byl ozdobný, zas tak levný nebyl, přesto se začal od půlky rozjíždět. (Po téhle a ještě jedné obdobné příhodě se skrytým zipem jsme se rozhodly zařadit do sortimentu v našem obchodě alespoň základní nabídku zipů YKK.) Dále mi vadilo, že ačkoliv byl zadní díl vyztužený nažehlovací výztuhou, strašně se krabatil a neustále se sesouval dolů.

Tak začaly práce na nové verzi, šité couture technikami, díky kterým jsem věřila ve vyřešení většiny problémů. Jako vždy jsem vrchní materiál vyprala a nechala usušit. U žehlení vypraného kusu látky jsem zjistila, že na jednom konci jsou v poměrně rozsáhlé ploše fleky a látka má i pár drobných dírek. Protože jsem v podstatě vyfoukla Báře poslední kus skvělého materiálu v její (a i mojí) oblíbené barvě, musela mi přísahat, že látku nezaklela (což by bylo pro takovou pohádku naprosto typické). Nakonec jsem se rozhodla, že se přeci jen šaty pokusím vystříhat. A jak vidíte, vyšlo to. Někdy byly švové přídavky pod doporučované minimum jednoho centimetru, ale v tu chvíli jsem byla opravdu šťastná, že jsem to tam zvládla nějak naskládat.

Samotný materiál je lehounce průsvitný, což vyřešilo  podražení hedvábnou organzou a všití podšívky. U podšívky nastalo další trápení – nejdřív jsem uvažovala nad bílým tenkým plátnem ze směsi bavlna/hedvábí, které jsem ale nakonec použila do jiných šatů, jejichž část jste mohly zachytit na našem Instagramu/Facebooku. Rozhodla jsem se totiž objednat habutaj ve velmi podobné růžové barvě, protože jsem se bála, že bílá podšívka by mohla na okrajích přeci jen trochu probleskovat. Po nekonečném čekání na balíček podšívka konečně dorazila… abych zjistila, že je o něco málo tmavší než svrchní materiál a kvůli tomu prosvítají všechny švové přídavky! Oklikou jsem se tedy vrátila k variantě bílé podšívky, která byla nejméně nápadná (pravděpodobně i díky podražení bílou organzou). Dvoutýdenní dovolená v obchodě, kde jsem původní podšívku kupovala, mi na náladě nepřidala… Ale měla jsem rozešité i jiné věci, takže šaty mohly zatím spát.

Roztahování šatů do šířky při nošení jsem vyřešila neelastickým materiálem a podražením organzou. Byl tu ještě problém se zadním dílem, u kterého jsem chtěla, aby pěkně držel. Jako první varianta se nabízely klasické spirálové kostice, které by byly vyndavací na každé praní. Nakonec jsem ale zvolila variantu s použitím úzké krinolínové pásky přišité k sobě ve třech vrstvách.

Původně jsem ji chtěla přišívat k podšívce, ale vzhledem k ostrým koncům pásky jsem ji nakonec vložila na vrstvu organzy a už do téměř hotových šatů přišila v ruce (pokud byste tento krok dělaly dřív, mohla by se páska přišít na stroji).

Díky tomuto detailu šaty drží poměrně slušně na místě, o čemž jsem se při focení musela neustále přesvědčovat.

Stejně jako u limetkových šatů jsem zvolila viditelný zip, tentokrát jsem šla však do ověřené kvality a vybrala si zip Excella od YKK. U viditelných zipů je potřeba si nejdříve na zip udělat prostor, podobně jako u šatů ze společného šití. Zip jsem tentokrát všívala odlišně, aby byl odolnější vůči tlaku do stran (podobné šaty je potřeba šít poměrně natěsno) – všívala jsem ho s tkanicí zipu položenou na líci látky.

Šaty jsem nijak zvlášť nežehlila, ani jsem je vyžehlit do hladka nechtěla, charakteristické pomačkání lnu se mi líbí. Pokud máte při pohledu na fotky chuť vytáhnout žehličku, tak ze lnu radši nešijte :).

P.S. Jak jsem vyřešila u šatů dolní lem se dozvíte v článku, který bude celý věnovaný lemování sukní. Můžete se  na něj brzo těšit.

Uložit

Uložit

Uložit