Takzvaná šicí blogosféra je zcela svébytný a také návykový svět. Možná ten pocit znáte i vy, pokud každé pondělí a čtvrtek netrpělivě očekáváte nový článek na Stehu :-). Česká blogosféra ale bohužel není natolik rozvinutá a té anglicky psané se asi nikdy nevyrovná.
Mé první seznámení se šicím blogem bylo úplně náhodné. Když se narodil první syn, začala jsem se po krátké přestávce opět věnovat šití a hledala jsem tenkrát střih na chlapecké kraťasy. Náhodou jsem natrefila na střih od Dany z blogu Made Everyday, a protože se mi na první pohled zalíbil jak střih, tak i příspěvek o něm, projela jsem ještě některé další posty, pak další a další, až jsem byla natolik unešená a překvapená z něčeho, co jsem do té doby neznala, že jsem blog přečetla celý od úplně prvního příspěvku. Nemohla jsem přestat, byla jsem pohlcená jednotnou strukturou celého blogu, veselou, barevnou a přesto minimalistickou. Až jsem měla pocit, že Danu už znám jako nejlepší kamarádku. Podle jejích střihů a návodů jsem ušila několik triček, kraťasů, sukýnek pro neteř a dcery kamarádek. A zároveň se mi od ní vždy podařilo proklikat na další a další zajímavé blogy.
V té chvíli jsem si nainstalovala i aplikaci Bloglovin, o které jsem dříve vůbec nevěděla a neznala princip jejího fungování. Jinak jsem totiž jednotlivé blogy měla uložené v oblíbených a každý den jsem je zdlouhavě proklikávala v touze najít nějaký další nový příspěvek. Ano, bylo to hodně nepřehledné a nepohodlné. Bloglovin se pro mě od té doby stal prakticky nepostradatelným. Ale musím přiznat, že rapidně začal narůstat i počet blogů, které jsem sledovala. Postupem času jsem musela některé blogy přestat sledovat, protože je začaly vytlačovat jiné, lepší a tématicky vhodnější. Začala jsem totiž šít daleko víc i na sebe. A tak jsem objevila kouzlo nezávislých návrhářů, takzvaných indie designerů. (Indie – od slova independent – nezávislý)
