18.5.2017 | Petra | 25 komentářů

Konec (šicí) prokrastinace

Přiznávám se: Jsem šicí prokrastinátor. Nadšeně se vrhám do projektů, nějakou dobu se jim vydržím věnovat naplno, dokonce pak večer usínám s tím, že si v hlavě promítám možné varianty a ráno se už budím s novými nápady – ale jakmile tohle soustředění jednou přetrhnu, už se velmi těžko k něčemu vracím a dokonce strašně rychle na rozdělané věci zapomenu. Typická je třeba historka, jak jsem se minulý podzim dokopala konečně došít ty Ginger džíny, rozešité na jaře pod vlivem Bářiných článků, a při hledání zbytků látky na pásek jsem našla ještě jedny džíny, také už skoro hotové, odložené někdy v druhé polovině roku 2013 a úplně zapomenuté. Pak je tu “Případ couture sukně”. Hedvábno-vlněná sukně, konstruovaná na míru v kurzu v roce 2012, celá podražená organzou, s integrovaným korzetovým pásem, kosticové tunýlky ručně vyšívané, saténová podšívka všitá převážně ručně, ručně vsazený a korálky zdobený zip. Obrovské množství práce, jedna z nejkrásnějších a nejsložitějších věcí, co jsem kdy ušila. Ovšem k tomu, abych mohla prohlásit, že je fakt hotová, chybí drobnost – finálně sežehlit a mírně dovysrážet v linii pasu, s parním generátorem práce maximálně na 15 minut, ale nějak se k ní nemůžu dostat… už pár let. Dále přiznávám, že ve skříni mám celé jedno oddělení vyhrazené na upravená zkušební kalika, u kterých zatím nebyl čas je převést do podoby z finální látky, a také oddělení vyhrazené pro nedošité modely, kde byste našly mimo jiné tři rozešité kabáty, dvě saka, z nichž jedno má už fazónku celou napikýrovanou, couture maxisukni celou komplikovaně podraženou organzou a několik dalších “drobností”.

0 0 hlasů
Article Rating

Článek je přístupný pouze předplatitelům.

Pokud máte zaplacené členství, tak se stačí přihlásit.

Pokud nemáte zaplacené členství, tak ho můžete zakoupit zde.

Článek pro Vás napsala Petra (18.05.2017/1:23)
Kategorie: Psychologie šití
25
0
Děkuji za vaše názory, prosím komentujte.x