Rozhovor: Rita’s galantery

Když jsme začaly v redakci řešit zdobení pro chanel, moje první myšlenka byla: Podívám se nejdřív, co má Rita! V Rita’s galantery, tedy „Ritině galanterii“, najdete totiž nejkrásnější prýmky, ozdobné stužky a lemovky v Praze. Ale také tam mají úžasné zipy, krajky, paspulky… Tak nás rovnou napadlo, že když už tam kvůli chanelu (několikrát) půjdu, požádám sympatickou majitelku obchodu Margaritu Anakovskayu o rozhovor a vyptám se jí, jak vlastně na myšlenku dovážet do Čech krásnou galanterii přišla.

 Vím, že pocházíte z Moskvy, jak jste se vlastně objevila v Praze?

V Čechách jsem se ocitla vlastně shodou okolností, protože jsem se provdala za Čecha. Pocházím z Moskvy, ale dlouho jsem bydlela v Chorvatsku a tam jsem se pustila do výroby šperků. Měla jsem obchůdek s kamarádkou, která je designérka šperků, a ta mě přivedla k rukodělné tvorbě. Jsem totiž původní profesí překladatelka a stejně jako hodně lidí z téhle branže i mě lákalo dělat něco rukama. Když celý den sedíte a překládáte, potřebujete změnu. Takže jsem překládala, měla obchod s designem a začala navrhovat vlastní kolekce šperků. Když jsem se pak přestěhovala do Čech, absolvovala jsem na UMPRUM jejich letní šperkařské kurzy, tam byla úžasně tvůrčí atmosféra. A jako asi každý, kdo v Čechách začíná, jsem prodávala na různých designových marketech, abych vůbec viděla, jak na moje věci lidi reagují. Tam jsem poznala Moniku Roženkovou (majitelku značky MonaRosa), která tehdy pracovala už asi dva roky v Evi látkách. Jednou jí takhle říkám, že pořád sedím doma a překládám nebo dělám šperky, že bych občas chtěla mezi lidi… a byl z toho tříčtvrteční úvazek v Evi látkách. Látky mě vždycky bavily, k módě mám blízko. V září už budu v Evi látkách pět let.

Jak přišel nápad, že se zaměříte na galanterii a v rámci Evi látek vytvoříte vlastní podnikání?

Často jsem při výrobě šperků používala věci, které tehdy byly v nabídce Evi látek. A čím dál častěji jsem po Evě (tj. majitelce Evi látek Evě Krestové) chtěla, aby objednala něco, co jinde v Praze neměli, třeba rypsové stuhy. Vůbec jsem se jí nechtěla míchat do práce, ale samozřejmě jsem věděla, že některé věci u nás prostě neseženete, že třeba návrháři nadávají, že nemají kde koupit kvalitní zipy… A v jedné chvíli, když jsem zase na Evu naléhala, že jsem našla skvělého italského dodavatele knoflíků, ať tedy něco objednáme, se mě rovnou zeptala, jestli se o galanterii prostě nechci začít starat sama. Takže mi vlastně velkoryse předala kus svého podniku a já hned kývla, protože mě to strašně baví.

Jak jste vybírala zboží?

Nejdříve jsem hledala dodavatele na internetu. Ale taky znám hodně lidí z české módy, potkávám se a kamarádím s návrháři, takže vím, co potřebují. Třeba Lukáš Lindner mi řekl, že ty nejlepší zipy jsou Raccagni, protože s nimi už měl zkušenosti. Hodně návrhářů mi dává prověřené tipy, nejenom ze své praxe, ale třeba i ze stáží ve světě u velkých značek, kde vidí, co se používá třeba u Versaceho nebo Donny Karan. Na počátku bylo v sortimentu nějakých 100 položek, ještě věci z původního sortimentu Evi látek. Rita’s galantery existuje vlastně od července 2016 a v základním sortimentu byly dvě krabičky zboží, které jsem přivezla z Itálie. Ty dvě krabičky zboží přitom stály strašně peněz, vzpomínám si, jak jsem zírala na účet a říkala si „Bože, jak jsem tohle mohla všechno utratit“ :).

Cesta za zbožím do Itálie, to zní dobrodružně…

To ano, vydali jsme se tam v létě s manželem, bylo strašné vedro, vezli jsme s sebou i našeho psa. Předem jsem samozřejmě vytipovala a obtelefonovala výrobce, které jsme chtěli navštívit. Ale spousta z těch tipů byla hrůza, protože přes internet často moc nepoznáte. I v Itálii mají hodně čínského zboží, které jsem v žádném případě nechtěla. Když už tady v Evi látkách prezentujeme vyšší kvalitu látek, chtěla jsem i lepší kvalitu galanterie. Když investujete do kašmíru nebo hedvábí, tak nepoužijete lemovku, stuhu nebo knoflík, které vypadají levně a nekvalitně. Takže první myšlenka byla jet za tím nejlepším, což znamenalo jet nejdřív do Itálie a pak do Paříže.

Čekala na vás v Itálii nějaká hezká překvapení?

Samozřejmě! Ti opravdu zajímaví výrobci často nemají ani internetové stránky, nebo když už mají, není na nich vůbec nic, třeba jen jedna nakreslená stuha a adresa. Podle informací z internetu byste tam snad ani nešli, ale pak tam přijedete a najdete poklad.

Třeba výrobce těžší galanterie, který dodává kování a karabiny pro kabelky návrhářským firmám jako je Versace nebo Dolce & Gabbana, jsme našli úplnou náhodou. Přijeli jsme totiž někam úplně jinam, zmožení z obrovského horka, a nějaká paní nás nejdřív skoro vyhodila, že žádná firma v okolí není… Tak jsem ji uprosila, že jedu až z Čech a potřebuju zázrak a ona mě nasměrovala právě k tomuhle dodavateli, kterého bych bez jejích instrukcí nikdy nenašla. Sehnala jsem tam opravdu úžasné spony, krásně zlaté, ty se hned prodaly.

A po Itálii následovala Paříž?

Pak už mi bylo jasné, že musím jet na veletrh Première Vision do Paříže. Radili mi to i návrháři, co tam už byli. Samozřejmě jsem doufala, že tam najdu dodavatele, ale hlavně jsem chtěla získat přehled, co vše je na trhu, co je vůbec možné sehnat a jaké budou trendy. Première Vision je obrovský veletrh, na který se musíte akreditovat, což stojí na tři dny 54 euro (pozn. redakce: snížená cena v předprodeji je 38€). Je to opravdu obrovská akce, nic tak velkého jsem ještě neviděla. Dva dny jsem strávila jen v galanterii a stejně mi přišlo, že potřebuji víc času. Nepředstavujte si ale nějaké stánky, firmy se prezentují spíš v takových uzavřených místnostech, všude se musíte prokázat, kdo jste a proč tam jdete, protože se všichni bojí průmyslové špionáže. Takže se tam nesmí vůbec fotit, ani moodboardy, které ukazují trendy na další roky. Já to netušila, takže jsem nejdřív naivně začala všechno fotit na instagram, až mě ochranka donutila zase všechno smazat. Plno věcí, co tam vidíte, člověk nekáže ani pořádně popsat – různé cvočky na kožené bundy, perforované kůže… A přesně tyhle věci pak třeba vidíte na světových týdnech módy u slavných návrhářů, kteří tam všichni nakupují. Hodně trendy jsou teď samozřejmě všemožné nažehlovací ozdoby, protože jimi můžete změnit velmi rychle vzhled oblečení.

Podle jakých kritérií z tolika možností vybíráte zboží do obchodu?

Snažím se vždycky vybrat něco, co v jiné české galanterii nemají. A držím se té linky, kterou zavedla Eva už u látek, kde se nebojíme být trochu odvážnější. V Evi látkách najdete třeba látky zajímavých struktur a textur, rádi k nám chodí třeba i studenti z UMPRUM, protože tu vždycky najdou něco zvláštního pro své projekty. I já se snažím brát odvážnější věci, co nejsou úplně mainstream, snažím se nebát se.

Pamatuji se, že jsem si Vašeho sortimentu poprvé všimla kvůli krásným nášivkám. Jsou právě ony poznávacím znamením Rita’s galantery?

Už to tak vypadá, i když samozřejmě je to obecně současná módní vlna. První várka nášivek, co jsem přivezla z Itálie, byla strašně krásná, měly ručně vyšívané vzory. Mnohé z nich pak použil Lukáš Lindner v kolekci, třeba tam měl overal celý pošitý nášivkami, nebo používal efektní velké flitry. A pak je po mně samozřejmě všichni začali chtít. Už jsem i přemýšlela, že už je nášivek trochu moc a přestanu je objednávat. Ale teď v dubnu budu mít nové vzory, které jsem prostě nemohla neobjednat, protože jsou moc hezké. A nášivky jsou samozřejmě lákavé i pro lidi, co neumí šít, ale chtějí i tak něco tvořit.

Co dalšího Rita‘s galantery nabízí?

První věc, na kterou jsem opravdu pyšná, jsou zipy. Sortiment není prozatím velký, protože je to opravdu luxusní a vlastně strašně drahá záležitost. Ale lepší zipy v Praze prostě neseženete. Máme italské zipy firmy Raccagni, která dělá zipy pro Toma Forda, používá je ale třeba i Louis Vuitton do kabelek. Jsou efektní a mají skvělou životnost, každý, kdo si je koupil, byl nadšený.

Pak mám opravdu zajímavé šikmé proužky, třeba krajkové, šifonové, hedvábné, takové taky jinde moc neuvidíte. A krásné pasové límce do pánských kalhot, když někdo chce tu krejčovinu dotahovat k dokonalosti. Taky jsem nově objevila efektní gumy – to je skvělá věc i pro začátečníky, třeba sukně do gumy je hned hotová. Mám tu gumy, co se dají používat jako náplety, metalické vzory, ale i sametové gumy v různých barvách, lemovací gumy na sportovní oblečení, které lze použít i na oblečení na jógu. Pak paspulky, hedvábné nebo bavlněné, ale třeba i džínovinové.

Snažím se pomoci zákaznicím posunout jejich šití na vyšší úroveň. Protože málokdo třeba zrovna paspulky ještě používá, tak jsem jich začala vozit víc, aby zákaznice zkusily, jak moc jejich šití taková drobnost pozvedne.

Pak mám taky spoustu krajek, teď už se blíží letní svatební sezóna, tak toho bude ještě víc. I ty se snažím vybírat v přírodních materiálech, mám hodně ráda bavlnu, a teď mám dokonce zálusk i na krajky hedvábné.

A ty prýmky k chanelu, které jsou pro nás na Stehu teď tak akuální?

„Chanelovské“ zdobení, to je asi věčná věc, kabátek v chanelovském stylu bude vždycky módní. Sehnala jsem spoustu prýmků z továren, které vyrábějí přímo pro Chanel, v různých barvách, na zimu i na léto, ve vlně i v bavlně. Některé jsou třeba i nažehlovací, dají se různě rozdělit na menší části, krásně drží a hned máte hotovo. Mně se moc líbí, jak se u Chanelu nebojí dělat nové věci – ten základ kabátku se drží stejné linie, ale nebojí se ji doplnit jiným prvky, třeba zdobit kameny nebo přidat prýmek v rockovém stylu. V domácím šití můžete použít i rypsovou stuhu, třepení, plus nějaký prýmek. Mám tu ale i další věci z dílen, které vyrábějí pro světové módní domy, třeba knoflíčky Chanel a Gucci.

A prozradíte nám na konec rozhovoru, jestli i vy sama šijete?

Trochu šiju, i když teď nemám čas šít něco složitého. Teď se chystám na sukni, mám tady v Evi látkách vybranou goblénovou látku od Prady – bez goblénové sukně nemůžu žít :)! Jinak mám v šití taky ráda takové ty piplačky, možná bych nejradši vyšívala, ušila něco malého a pak to dlouho dozdobovala, to asi je ta šperkařka ve mně.

A co byste vzkázala čtenářkám Stehu za stehem?

Ať se nevzdávají. Pamatuji si, že když jsem začínala, tak mě často popadl vztek, že látka neposlouchá, že vše nesedí tak, jak jsem chtěla, a moje modely nevypadají jako ty od Gucci. Když se nervujete, že to není ono, tak to nikdy ono nebude. Prostě to chce klid a trpělivost. A naučit se užívat si ten proces, to je nejdůležitější, tam je vášeň. Stačí málo: zamilovat se do látky, pak si představit hotovou věc a pak už bez ní nemůžete žít!