A co si ten chanel i utkat?

V článku o výběru materiálů pro váš klasický francouzský kabátek padla i zmínka o možnosti utkat si vlastní svrchní látku. Jak se ale ke tkaní dostat a začít s ním? Požádaly jsme o radu Aničku, která s tkaním začínala teprve před rokem, ale dnes už nabízí své báječné tkané výrobky pod značkou anniné. Na příkladu vlastního „karierního“ postupu vám ráda ukáže několik možných cest k domácímu tkaní.

✄

Tkaní mě lákalo už nějakou dobu a když jsem s ním začala, měla jsem představu, že budu vyrábět především metráž pro vlastní i cizí šití. Podle toho jsem v úplných začátcích také vyhlížela tkalcovské stavy: aby toho hodně uměly a byly pořádně široké. Ale ještě před investicí do vybavení jsem si chtěla řemeslo alespoň vyzkoušet. Stejný postup bych doporučila i každé začínající tkadleně či tkalci. Nejprve si osahat celý proces, pak se zamyslet nad tím, co a jak a kde budete chtít tkát, a pak se teprve pustit do nákupu zařízení.

Byť se mi tkalcovské řemeslo z počátku zdálo být tak trochu neviditelné, možností, jak k němu přičichnout, je v České republice překvapivě dost. A přibývají. Vedle zavedených možností, z nichž ty nejvýraznější vyjmenuji níže, najdete kurzy tkaní třeba i na Fleru nebo je nabízejí jednotlivé tkadleny ve svých dílnách. Schválně si zkuste vygooglit heslo „kurz tkaní“ – a pak už jen vybírejte.

natažené osnovy s kouskem hotové tkaniny

V Praze se můžete naučit tkát (a eventuálně vyzkoušet i jiná řemesla) minimálně na dvou místech. Jednak v prodejně Dalin, kde jsou také výhradním distributorem stavů, kolovrátků a dalších zařízení novozélandské firmy Ashford, a pak ve Vzdělávacím spolku uměleckých řemesel. Sama jsem absolvovala jednodenní kurz tkaní v Dalinu a posléze jsem se tam také vypravila pro stav. V Brně začali s kurzy tkaní v Galerii Pohyblivý svátek, v Olomouci je nabízí projekt Mistr a žák. Ale pro pořádnou průpravu v řemesle je nejlepší vypravit se mimo velká města. Sama jsem absolvovala několikadenní kurz v Domě Pod Jasanem v části Trutnova nazvané Voletiny. Některé jejich kurzy jsou akreditované při MŠMT a tkalcovství nabízejí jako rekvalifikaci přijímanou (a eventuálně dotovanou) Úřadem práce. Ale většina tkadlen a tkalců se dříve či později vypraví do tkalcovny ke Kubákům ve Strmilově, při které mají také vlastní výrobu stavů a kolovratů Arttex a nabízejí nejen kurzy tkaní a předení, ale také materiál a služby (například zpracování ovčí vlny). Zdeněk Kubák je navíc autorem knihy Domácí tkaní, která by neměla chybět v žádné knihovničce české tkadleny (já ji mám nedopatřením dokonce dvakrát). Tkalcovnu u Kubáků můžete virtuálně navštívit v tomto videu Material Times.

Pokud si po kurzu umíte spočítat přibližnou spotřebu materiálu, natáhnout osnovu, číst návody na tkalcovské vazby a zvládáte základy samotného tkaní (přibližně tohle vás na jednodenním kurzu naučí), je na čase začít pořádně trénovat a k tomu už potřebujete vlastní tkalcovský stav. Přitom rozhodnout se, jaký stav si koupit, je pak asi největší utrpení, které může začínající tkadlena zažít. Na většině výše zmíněných míst můžete vyzkoušet různé typy stavů od různých výrobců, což mohu vřele doporučit všem ještě před zakoupením. Zároveň byste měli mít alespoň trochu jasno v tom, co budete chtít tkát. Sama jsem absolvovala jeden celodenní a jeden víkendový kurz, než jsem se rozhodla, a i tak jsem si nebyla z počátku svou volbou úplně jistá. I ten nejjednodušší tkalcovský stav není levný a zabírá místo.

osnova na stavu, která čeká na navinutí na zadní válec.

Jak jsem psala, na začátku jsem si myslela, že budu tkát jemnou metráž. Pro to bych potřebovala velký stabilní stav, který umožňuje tkaní s člunkem a listy má ovládané nožními pedály (proč je to nutné si možná řekneme někdy příště). Takový stav začíná cenově kolem několika desítek tisíc, ale spíš si připravte něco kolem sta tisíc. Vedle toho, že jsem na takový stav prostě neměla peníze (a asi bych ani tolik neinvestovala do řemesla, se kterým jsem teprve začínala), rozhodně se mi nevešel do pražského 2+kk. A moc se mi nechtělo investovat ani dvacet až třicet tisíc do stavu, který by uměl alespoň něco z toho. Byla jsem škrt a prostě jsem zvolila více méně nejlevnější variantu a koupila si stav s pevným listem.

Dnes jsem strašně vděčná, že jsem v zápalu nadšení neutratila všechny úspory a koupila si právě tenhle typ stavu. Je to stroj, který sice zvládá jen to nejjednodušší možné tkaní, obyčejnou plátnovou vazbu, ale zároveň umožňuje práci se širokým spektrem dostupných materiálů, co do složení i struktury. A je to přesně ten stav, který bych doporučila, pokud si chcete vyrobit vlastní látku na klasický francouzský kabátek. Dovolí vám v osnově i útku používat rozmanité materiály a budete mít maximální kontrolu nad vedením příze. Konstrukčně je velmi jednoduchý a zároveň je to stav, který bych doporučila každé švadleně, která je nešťastná z kupící se hory odstřižků. Do pevné bavlněné osnovy můžete zatkat vše, co při stříhání padlo pod stůl, nebo i starý textil natrhat na tenké pruhy a vyrobit si tradiční „hadrák“. A co je obrovské plus, nemusíte vyhodit jiný kus nábytku nebo si pronajmout dílnu, abyste se vešli.

“hadrák” z džínů – do bílé osnovy z lněného provázku jsou zatkané pruhy natrhané a sešité ze starých džínů

Stav s pevným listem je v podstatě obdélníkový rám, ve kterém jsou bočnicemi spojené dva válce – zadní, na kterém je navinutá osnova čekající na setkání, a přední, na který navíjíte hotovou tkaninu. Vprostřed rámu je umístěn pevný list, kterým osnova vede a který opíráte o zarážky na bočnicích rámu ve třech polohách. Poloha v klidu nechává všechny osnovní nitě v jedné rovině. Při tkaní se střídají polohy listu nahoře a dole. List zvedá střídavě liché a sudé nitě osnovy a vytváří takzvaný prošlup, kterým protahujete útek a tkáte. U některých stavů se útek navíjí do člunku (a ten se následně prohazuje prošlupem), u tohoto stavu si ale vystačíte s útkem navinutým na dlouhé dřevěné jehle. List zároveň slouží k přitloukání každé řady útku k hotové tkanině. U složitějších strojů plní tyto dvě funkce (zvedání nití a přitloukání) dva různé systémy, osnovní nitě můžete zároveň rozdělit do několika listů (mluvíme o stavech se dvěma, čtyřmi, osmi, šestnácti… listy) a tkát nejen jednoduchou plátnovou vazbu, ale třeba kepr, atlas nebo střídáním osnovy a útku vytvářet barvený vzor.

Aby byla hotová tkanina rovná, nekroutila se a měli jste úhledné okraje, musí být osnova při práci na stavu napnutá. To vylučuje práci s některými přízemi – obecně s těmi, které jsou volněji sepředené nebo křehké a v napnutí by se trhaly. Zvedáním v listu a přitloukáním zároveň osnovní nitě dále namáháte a jakoby obrušujete, některé se třepí na jednotlivá vlákna, lepí k sobě a časem se mohou docela přetrhnout. Zatímco je tedy třeba jisté opatrnosti při výběru příze v osnově, v útku máte naprostou volnost – jak jste mohli vidět také ve videu z ateliéru Lesage. Zatkat můžete proužky krajky, zip, tkaninu natrhanou na pruhy, ale třeba i netextilní materiály – větvičky, suché listy a květy, oblázky, dráty, hřebíky… Pro začátek si ale jistě vystačíte i s přízemi určenými pro ruční nebo strojové pletení a háčkování nebo s textilními zbytky z vlastního šití.

Doufám, že si brzy budeme moci povědět více. A třeba se nám společně s redakcí Stehu za stehem podaří také něco z ruční tkaniny ušít. Určitě se pak pochlubíme!

O autorce: