Při jedné podzimní návštěvě Evi látek se mi zalíbila tato žlutošedá vlna a vzala jsem si jeden metr s tím, že z ní udělám jednoduchou vestu. Takovou, co přes sebe snadno přehodím v kanceláři a co trochu rozjasní mé povětšinou tmavé oblečení. Když jsem začala hledat vhodný střih a pohrávat si s myšlenkou, že do obdélníku jen prostřihnu otvory na ruce a předek nechám volně vlnit a padat, uvědomila jsem si, že mám střih Vogue na sáčko od Donny Karan, které má přední díly podobně zvlněné. No a jak jsem ho vytáhla z poličky, věděla jsem, že vesta mizí do nenávratna a z této látky zkrátka bude sáčko. Doobjednala jsem další metr látky a pustila se do toho.
Vše jsem zkonzultovala s Janou, která jedno sáčko podle tohoto střihu už šila pro sebe a druhou variantu pro svou maminku. Řešily jsme spolu především padnutí, velikost a úpravy střihu. Pokud se prokoušete přes zkušební model, tak samotné ušití je už velmi jednoduché.
Jen pro pobavení… Takto probíhají naše konzultace přes FB… 🙂
Na doporučení a i z vlastní zkušenosti jsem střihla velikost o číslo menší (14), než udávaly naměřené míry a udělala jsem zkušební model. Nějaké úpravy jsem sice předpokládala, ale ve finále zůstal původní a beze změn pouze jeden díl, a to ten s přinechaným límcem.
Celé sáčko jsem musela o několik centimetrů na zadním díle prodloužit, celkově zúžit a nakonec kompletně vyměnit rukávy, protože ty původní stále nechtěly sedět. Na úpravy je tento střih trochu složitější, protože nemá klasické díly se záševky a bočními švy, ale je složen z několika zvláštních tvarů.
Pro porovnání můžete na následujících fotkách vidět, jak moc se jednotlivé díly změnily.
Rukáv se mi nepodařilo upravit vůbec, hlavně mi neseděl kvůli průramku, který mě neustále zvláštně táhl. Takže jsem se nakonec rozhodla ušetřit si další trápení a po vzoru Jany jsem na sáčko přidala rukáv, jehož střih mám kreslený na míru z kurzu konstrukce střihů. Popravdě u mne není zase až tak velký problém v rukávech, jako spíš v průramku – na střihu na míru má můj průramek velmi atypický tvar, je hluboce projmutý kvůli tomu, že mám v poměru ke konstituci těla celkem velká prsa a na všech standardních střizích musím provádět tzv. FBA – úpravy pro plné poprsí.
Chvilku to sice trvalo, ale nakonec se mi podařilo celý střih upravit a mohla jsem se pustit do šití. Látka je 100% vlna, proto jsem ji předsrážela parní žehličkou. Je celkem volně tkaná, takže jsem se obávala třepení. Navíc kabátek není vypodšívkovaný, tak jsem musela vyřešit, jak naložit se švovými přídavky a jak je začistit. Na to je nejlepší použít šikmý proužek z nějaké tenké látky, kterým švy „obalíme“. V zásobách jsem našla šedý habutaj, který jsem si nastříhala na šikmé proužky a každý jednotlivý šev jsem jimi po sešití začistila. V průběhu práce jsem se navíc rozhodla vypodšívkovat rukávy, hlavně proto, aby se pohodlněji oblékaly.
Originální model má do švů zašité kontrastní paspulky a na okrajích ozdobnou portu. Paspulky jsem hned na začátku zamítla, ale chtěla jsem po obvodu límce použít něco na ozdobu. Objednala jsem si tedy chlupatou portu, jejíž vzorek jsem měla doma a která barevně pěkně ladila, ale po vyzkoušení jsem zavrhla i tu, protože se mi to zdálo už moc.
Nakonec jsem využila toho, že látka jde krásně třepit, a na ozdobu jsem použila jen pevný okraj.
Sáčko není na ušití vůbec složité, ale pokud se pro něj rozhodnete, mějte trpělivost s úpravami. Konečný výsledek určitě stojí za to.
A nyní předávám prostor Janě, která se s vámi podělí o své zkušenosti.
Jak už se Bára zmínila, jedno sako jsem šila pro sebe a druhé pro maminku. U obou kabátků jsem dělala spíše menší úpravy – u sebe jako obvykle zkrácení zad a prodloužení trupu, u maminky jsem celý kabátek prodlužovala o 7 cm (chtěla ho prodloužit o 10 cm, ale to mi řekla až ve fázi zkušebního modelu, kdy už jsem měla materiál doma a přikoupit další by bylo hodně komplikované).
Prodlužování střihu, který je celý koncipován jako skládačka, nebylo úplně jednoduché, ale s trochou citu pro nakreslení linie to není nepřekonatelné. Stejně jako Bára jsem u obou kabátků použila nikoliv původní rukávy, ale rukávy konstruované svépomocí, a také jsem u obou zužovala ramena, protože na můj vkus rukávové hlavice příliš padaly.
Oba kabátky jsou na rozdíl od originálu podšité.
Můj kabátek je z hedvábného těžkého tvídu, do kterého jsou zatkané kusy slámy, tudíž to není úplně vhodný materiál na nepodšitý model. Přední a spodní díly jsem tedy zdvojila. Celý kabátek je pro stabilitu podražený organzou. Pro nedostatek materiálu jsou třásně přinechané – z toho důvodu jsem svrchní látku a organzu vždy prošila na stroji v linii, ke které mělo sahat vytřepení, a organzu jsem sežehlila směrem do středu. Následně jsem příslušné díly položila rubem k rubu na sebe a v kraji prošila. To zajišťuje, že se třásně nebudou vypárávat dál, okraj je zpevněný a organza není vidět. Výhoda kabátku je jeho variabilita – přepásaný zavazovacím páskem jsem ho nosila až do konce těhotenství.
Maminčin kabátek jsem šila z buklé z Lintonu, které mělo hezkou jen jednu stranu, navíc si nepřála žádné zdobení, takže jsem jej ušila s klasickými okraji a bez paspulky. Je v poměrně velké velikosti, a přesto vypadá naprosto skvěle (pokud teda nevisí na o několik čísel menší panně), takže je střih vhodný, i když nosíte velikost 44–52 (větší už si podle tohoto střihu neušijete).
Celkově jde o velmi podařený střih, který je poměrně neobvyklý. Vzhledem k tomu, že u mě ani v jednom případě nenastalo až tak velké drama při úpravách střihu, byl i poměrně rychlý na ušití.
Veřejně přiznávám, že už od rána přemýšlím, z čeho bych tenhle střih zkusila ušít! 🙂
Člověk by řekl, že tenhle kabátek bude za víkend hotový, ale ejhle :-), je s ním víc práce, než by se na první pohled zdálo. Líbí se mi všechny tři ušité varianty. Tenhle kousek bych si také dokázala představit ve svém šatníku, zas mám o čem přemýšlet 🙂
Ono na ušití je to opravdu rychlé, ale dost času zabraly právě ty úpravy. Strašně nesnáším nepadnoucí rukávy – když je spodní díl průramku daleko od těla nebo se rukávy nějak kroutí a přetáčí. Ale sáčko je opravdu fajn a doporučuji.
Ono kolikrát ty úpravy střihu zaberou víc času, než samotné šití, už se mi to také párkrát stalo. Ale ta práce s úpravami se vždycky vyplatí. Kabátek se Vám opravdu povedl :-).
Už jsem se koukala na stránky Vogue, ale pokud jsem se dívala dobře, tak střih už není dostupný.
Střihy od Donny Karan bylo možné koupit naposledy někdy na podzim, zřejmě nebyla prodloužena licence. Ale možná by ho šlo sehnat ještě ze starých zásob z nějakých evropských eshopů.
Nevím kam to napsat, ale váš první newsletter mě nadchnul 🙂
To nás samozřejmě velice těší a jsme rády, že se líbil.:-)