Naše společné šití je zdárně u konce a vy se nyní můžete podívat, jak vypadají naše modely na celkových fotkách.
Barbora
Já jsem strašně moc ráda, že jsme jako téma našeho druhého společného šití zvolily právě košili, která mi v mém šatníku dosud chyběla. Tedy ne tak úplně, dvě košile jsem měla, ale bohužel neseděly tak, jak bych si představovala, proto jsem je skoro vůbec nenosila. S mou novou světle modrou košilí jsem nadmíru spokojená, vypadá výborně jen tak džínům s volným cardiganem nebo sáčkem, stejně tak i zastrčená do pásku úzké sukně. Tím, že je vypasovaná na tělo, je možné ji nosit i pod úzký svetřík v tzv. preppy stylu a nikde nedělá žádné boule.
Z rubové strany…
Na následujících fotkách je košile trochu zmačkaná, přežila se mnou cestu do Brna na naší redakční poradu, ale musela jsem využít možnost, kdy jsem měla po ruce šikovnou fotografku Janu:-)
A jelikož se mi nošení košil vcelku zalíbilo, tak jsem ušila ještě jednu. Je podle stejného střihu jako šila Jana a použila jsem na ní kašmírový voál z Evi látek. Látka má úžasnou barvu, je nádherně lehounká a lehce průhledná a velmi hřejivá. Bohužel ale lehce žmolkuje.
Jana
Vzhledem k tomu, že šiju několik klasických bavlněných košil ročně, chtěla jsem zkusit trochu něco jiného. Přemýšlela jsem o khaki hedvábném krepdešínu, ale nakonec jsem košili šila z viskozového saténu ve smaragdové barvě.
Jak jsem chtěla a předpokládala, šití byla opravdu výzva, protože u košile je extrémně důležitá přesnost a pokud šijete z klouzavé mrchy, je to o to obtížnější. Proto jsem musela stehovat, stehovat a stehovat – věc, na kterou nejsem zrovna u košil úplně zvyklá.
Ale výsledek se vydařil a s košilí jsem moc spokojená. Dokonce tak, že jsem ještě narychlo před focením na naší první redakční radě ušila bílou variantu. Bohužel je košile z velmi nefotogenického materiálu, takže vypadá mnohonásobně hůř než ve skutečnosti. Ale každý, kdo se snažil vyfotit svůj výtvor, asi tuší, že to tak někdy prostě je, takže mi určitě odpustíte 🙂
Petra
Před každou cestou do tropů a subtropů jsem toužila s sebou mít takovouhle šatokošili – lehounkou, protože špatně snáším vedro, ale zároveň dlouhou a zakrývající i paže, protože se lehko a rychle spálím a taky jsem ten typ turistky, co vleze do každého chrámu, kde je často plné zahalení nutné. Nikdy jsem ji nesehnala v padnoucí velikosti, a tak jsem opravdu ráda, že konečně přišla příležitost si ji ušít. Zároveň ale teď delší dobu žádnou takovou “cestu za horizont” neplánuji a léto je daleko, takže šití takového kusu oblečení v podzimním šeru a nevlídnu bylo trochu nostalgické…
S výsledkem jsem ale spokojená – materiál se při šití choval skvěle, oproti klouzavějším typům hedvábí je tohle mnohem blíže bavlně, i když nemá její stabilitu a pevnost. Přestože se mačká, mačká se tak nějak hezky (jak pěkně říká Jana, “mačká se sofistikovaně” :)) a už jen vyvěšením na ramínku se rychle narovná. Převážela jsem rozešitou košili několikrát pár hodin zmačkanou v tašce, a i tak stačilo ji před dalším šitím jen vyvěsit. Jsem zvědavá, jak látka při nošení bude stabilní, ráda bych si z ní pod košili ještě ušila volné dlouhé kalhoty, abych měla “tropický outfit” kompletní.
Střih z Patrones mě také příjemně překvapil, i když byl určitě kreslený na subtilnější figuru, nakonec jsem dělala méně úprav než u střihů z Burdy – v podstatě jen FBA a pak posunutí sedla, což byla spíše designová změna. Náprsenka a dělená lišta jsou pro mě u košile zajímavé, neokoukané detaily. Původně plánované rukávové lišty jsem nakonec vyměnila za jednoduché založení – většinou nosím ohrnuté rukávy a takhle se mi nebude v ohrnutí vrstvit příliš mnoho látky.
A alespoň dva detaily – jednak zapínání přes prsa na dva knoflíčky:
A pak způsob, kterým jsem se nakonec rozhodla začistit boční švy tak, aby začištění přecházelo i do rozparku – šev je sešitý až po rozparek, následně rozžehlený, švové přídavky sežehleny dospod na cca 0,7cm a přišité v kraji. (Neukázala jsem vám ho v příslušném týdnu, protože je trochu neortodoxní a košile má svá pravidla – tak se k tomu přiznávám až teď.)
Výsledek mě baví a upravený střih určitě ještě využiji – chystám se na delší košilové šaty na léto a ještě dřív na flanelovou noční košili.
Tolik naše košile. Šily jste s námi? Podělte se o vaše zkušenosti a fotky modelů v diskuzi!
Kategorie: košile, Příběhy našeho šití, Šijte s námi, Zdarma
Děkuji za váš další úžasný projekt. Moje košile sice teprve čeká na ušití , protože teď mám jiné šicí projekty s vyšší prioritou, ale alespoň jste mě inspirovaly k tomu, abych si nějakou ušila. Nejradši totiž šiju šaty, sukně a kabáty, ostatní věci mě spíš míjejí, tak jste mě alespoň nakoply přemýšlet i o šití něčeho jiného mimo zajeté koleje :-). Jak už jsem psala dřív, střih i látka už jen čekají na svůj den. Jen jestli mohu mít nějaké drobné připomínky k tomuto projektu, tak tentokrát mi přišel poněkud rozvleklý, některé díly seriálu by bylo dle mého názoru lepší… Číst vice »
Děkujeme za zpětnou vazbu a podněty k vylepšení. Samy jsme si vědomé, že tohle společné šití bylo méně “dobrodružné” než to šatové, i proto, že jsme chtěly dát dohromady jasný návod a nechtěly čtenářky mást různými variacemi. Také vlastně většina postupů byla identická (to proto, že jsme se šít košile učily ze stejných zdrojů a používáme podobné stejné nebo velmi podobné postupy). Při plánování dalšího společného šití to určitě vezmeme v úvahu a zkusíme zase vymyslet odlišnější verze šití. (A díky za pochvalu mé košile – fotku na postavě bych klidně dala, ale bojuju s focením, když tu mám světlo,… Číst vice »
Jo jo, já vím, sama jsem přes focení expert 🙂
Ještě k těm košilím. Ono možná chtělo přidat víc odlišných detailů – např. skryté zapínání, ohrnovací manžeta se zapínáním na manžetové knoflíčky, jiné typy rukávových rozparků, kombinace dvou nebo tří látek (to by bylo hezké u Bářiny košile – spodní část manžety, spodní límec, stojáček apod….), poutko na ohrnutý rukáv, vsadka u rozparků v bočních švech, ozdobné poutko u sedla košile….
To jsou velmi přesné podněty a my jsme zase o něco zkušenější pro další plánování!
I tak doufám, že i v téhle podobě byl košilový seriál alespoň trochu inspirativní a užitečný :).
To rozhodně byl a děkuji za něj. Ono po bitvě je každý generál, nemyslím to špatně, spíš jen jako námět pro příště. Váš web mám opravdu ráda a jsem za něj vděčná.
P.s. V září jsem myslím přímo Vám slíbila, že až budou ofiko fotky ze svatby, že dodám dokumentaci k bronzovým šatům – fotky jsem dostala až teď, tak jsem jednu do článku teď zpětně přidala, ať dostojím slibu :).
Ano, já to byla, děkuji 🙂 .Jsou nádherné a moc Vám sluší. Ten střih máte dokonale vychytaný, sedí Vám perfektně.
Díky 🙂
Děkujeme za připomínky. Jsme za ně opravdu rády, protože nám pomáhají se posunout dál a promítnout to do dalších projektů. Společné šití jsme tentokrát chtěly více rozmělnit, ale nedomyslely jsme, že v některých částech se ty košile budou tak strašně krýt. Je to pro nás poučení pro příště.
K mojí košili: fotky na postavě jsem nafotit chtěla (a asi ještě nafotím), ale posledních pár dní jsem se intenzivně věnovala jednomu velkému projektu, na který se můžete těšit už brzy 🙂
Já už se těším :-). A mám radost z nového seriálu o kabátech.