27.10.2016 | Petra | 30 komentářů

Svatební šaty aneb Maturita ze šití

Mám zkušenost, že jakmile začnete o šití víc přemýšlet a učit se nové věci, vaše dovednosti se sice zdokonalují postupně, ale skoková změna přichází až v okamžiku, kdy si troufnete na nějakou opravdu velkou výzvu. Když jsem se někdy v druhé půlce roku 2011 rozhodla, že se k šití chci vážně vrátit a začala načítat všechny ty úžasné blogy a knihy, co najednou byly k dispozici, stal se pro mě takovou výzvou kabátek ušitý klasickými postupy jako u Chanelu, do kterého jsem se hned v lednu 2012 pustila. Když se na to podívám zpět, byla to drzost: o šití jsem tehdy nevěděla skoro nic, naposledy jsem pravidelněji šila v rané pubertě, a i ty postupy, které mě babička naučila už v dětství, jsem musela znovu horko těžko lovit v paměti. A v této situaci jsem se vrhla do projektu, který vyžadoval preciznost, trpělivost a dlouhé hodiny ruční práce. Asi i díky začátečnickému štěstí to tehdy dopadlo docela dobře, ale důležitější než krásné nové sako pro mne byl ten pocit, jak moc mne ta zkušenost posunula v šití.

Podobný šicí milník jsem překročila toto léto. Na jaře jsem totiž, tak trochu bez přemýšlení, kývla na prosbu, abych ušila pro svatbu v blízkém příbuzenstvu nevěstě šaty. Nevěsta na první setkání přinesla dva inspirační obrázky – na jednom byly naddimenzované dyšesové šaty s velkou mašlí na zádech, na druhém naopak tyhle velmi subtilní, minimalistické šaty od Sarah Seven s krásnou siluetou, které mi k jejímu typu křehké víly přišly dokonalé:

1454962103402

https://sarahseven.com

Vlastně ani nevím, kde se ve mně vzalo přesvědčení, že to zvládnu. Téměř nešiji pro druhé a nikdy jsem nic podobného svatebním šatům nedělala. Minimalismus je navíc zrádný – nemusíte sice vymýšlet žádná složitá střihová řešení, ale o to víc je vidět kvalita látky a zpracování. Šaty měly být saténové, hedvábné, bez kompromisů při výběru materiálu.

Krátká verze příběhu je, že jsem to zvládla. Jak velkou roli v tom zase hrálo začátečnické štěstí, nedokážu posoudit. Každopádně se zavřením posledního švu jsem měla pocit, jako bych složila ze šití maturitu – nebo možná i státnice. Nebudu vás v tomto textu zahlcovat podrobným návodem, jak šaty ušít, zkusím z téhle zkušenosti vypíchnout hlavně pár obecnějších zjištění, která by mohla být užitečná pro ty z vás, které se na svatebky někdy v budoucnu chystáte. I tak to bude delší a s hodně obrázky (včetně romantické fotografické tečky) – já bych si to radši nechala na večer, abych si ke čtení rovnou mohla nalít sklenku vína.

1. Ignorujte horové příběhy a mýty o “bridezillas”

Když už kývnete na to, že ušijete svatebky, a nechcete se vyděsit hned na začátku, neposlouchejte předem žádné příběhy zkušenějších kolegyní o tom, co vše se může podělat. A už vůbec neposlouchejte příběhy o bridezillách, tedy neřízených, věčně nespokojených mostrech, ve které se, jak se svatba blíží, prý mění i ty nejmilejší nevěsty. A buďte připravené s nadhledem přejít i ten okamžik, kdy sousedka, která se právě dozvěděla, co šijete, nedůvěřivě a nesouhlasně zvedne obočí a řekne: To si teda troufáš, holka!

Neděste se, raději se dobře připravte a pořiďte si co možná nejlepší pomůcky. Pokud ještě nemáte skvělé nůžky, tak na takovýto projekt je přesně čas si je koupit. (Stříhala jsem svými spolehlivými “samurajskými” Kai, přikoupila jsem jen nové entlovací nůžky na začistění a zarovnání všech dlouhých švů, než se zavřely pod podšívkou – a o organzu jsem je za ty tři týdny ztupila tak, že už jsou nepoužitelné). Patka s horním podáváním zajistí, aby se klouzavé vrstvy při šití co nejméně hnuly, což vám ušetří hodně nervů. Mikrotexové jehly (60 a 70) jsou na satén nezbytné, stejně jako tenké špendlíky a ruční jehly na začištění a knoflíky. Dobrá je i tenčí stehovka, já používám ty klasické japonské, objednané přes Etsy. Práci usnadní i dobrá pinzeta na vytahování stehovky. Teflonový návlek na žehličku vás zachrání před oblýskáním látky. A taky je prima, než začnete, si aspoň letmo pročíst klasickou knihu Susan Khalje Bridal Couture.

2. Vlečka je velká věc 

Základ modelu jsem nekreslila ze základního střihu, ale složila jsem jej z několika střihů z Burdy – živůtek inspiroval tento střih, základ vlečky pak společně tyto šaty a tato sukně. (Mimochodem, kdybyste hledaly v Burdě už hotové střihy střihy na svatební šaty, jsou vždycky v březnovém čísle, ale poslední dva roky to bylo spíš na téma “jak se nevěstám pomstít”, takže raději lovte víc v minulosti).

Tři vybrané střihy jsem pak upravila už ve 2D na základní naměřené míry útlé nevěsty, následně sladila všechny záševky, aby na předním i zadním díle navazovaly, a nakonec ještě o dost nadimenzovala vlečku. To byl první šok: vlečkové díly byly to největší, co jsem kdy stříhala, od pasu do nejdelšího bodu měly 150cm! Svatebky prostě chtějí prostor, s tím musíte při stříhání a šití počítat, většina dílů se nevejde ani na velký střihačský stůl.

img_6457

výchozí střihy z Burdy…

img_6473

… a finální podoba

3. Bílá aneb Jak si vypěstovat OCD

Zkušební model jsem udělala z levného polyesteru, který alespoň trochu připomínal splývavostí hedvábí. Tvar vlečky nevyžadoval k mému překvapení žádné úpravy, živůtek jsem jen mírně vypasovala, prodloužila záševky na zadním díle, aby měl elegantnější tvar, a ještě změnila sklon živůtku pod pasem u zapínání více do tvaru V. Na předním díle jsem pak nakonec původní dva záševky sklopila v jeden, aby byl tvar ještě jednodušší a snazší na odšití. Spotřeba na jednu vrstvu šatů se i tak pohybovala někde mezi 4,5-5m látky 140cm šířky.

Pak přišel čas na hedvábí. Aby se vlečka hezky nesla, rozhodla jsem se ji střihnout z hedvábného saténu, ten podložit organzou, a tyto dvě vrstvy pak ještě podšít další vrstvou téhož saténu (materiál jsem sháněla ve všech oblíbených pražských obchodech, včetně Sartoru, Evi a Apedu, ale skončilo to, ostatně jako tradičně, objednávkou u pana Volfa).

Přesně v ten moment, kdy máte střihnout do látky, na vás padne tížívý pocit zodpovědnosti. Největší záludnost svatebek je ale v tom, že jsou (většinou) bílé. A vy tušíte, že při zvoleném postupu nemáte velkou šanci případné nehody nějak opatrně vyprat. A začne vám připadat, že se o vás pokouší ona obsedantně kompulzivní porucha z mezititulku – pokoj v rodném domě, kam se na léto se šitím nastěhujete, máte vylepený bílými prostěradly, každé ráno je stejně ale musíte ještě zbavit prachu lepicím válečkem, nehty a bříška prstů každý den zapilováváte kvůli zadrhávání, při šití si každou půl hodinu chodíte umývat ruce, při každém náznaku pocení dlaně otíráte kuchyňskými utěrkami… První týden je to divočina, ale postupně úzkost z bílé přejde. A když pak ke konci šití stroj vytáhne z chapače chuchvalec černých vláken, vezmete pinzetu a vyřešíte to s přehledem, jen s velmi malým náběhem na infarkt…

Je dobré si na tuto fázi pořídit delší pracovní plášť, klidně za pár korun v pracovních oděvech – dá vám nejen pocit profesionality, ale hlavně jistotu, že nemusíte neustále kontrolovat, co máte na sobě, a náhodou neotřete satén třeba o modré džíny.

image

šicí budoir a prostěradlový výlep

4. Trpělivost, triky a zvědavci 

První týden šití jsem nedělala nic jiného, než zcelovala (tedy ručně sestehovávala) vrstvy organzy a saténu. To byla asi nejtěžší fáze celého procesu: organzu i satén šlo na prostěradle/koberci stříhat překvapivě docela dobře, ale bílé linie z kopírovacího papíru skoro nebyly na organze vidět a obě vrstvy po sobě klouzaly jak divé, takže v obrovských rozměrech vlečky jsem spodní okraj zcelovala občas i na tři pokusy. Každý den se navíc přišel někdo podívat “jak to jde”, a s největší pravděpodobností odcházel s přesvědčením, že buď vůbec nevím, co dělám, nebo před nimi ty rozešité šaty někde schválně schovávám… Trpělivost tedy při šití musíte mít nejen vy, ale je třeba naučit ji i zvládat zvědavce okolo 🙂

Trik, který mi hodně usnadnil v téhle fázi práci, bylo podsvícení skleněného stolu zespodu lampičkou. Kopírovací linie najednou byly viditelnější a i nerovnosti vrstev látky v ploše vynikly. Živůtkové svrchní díly jsou pak bez organzy, ze dvou vrstev saténu, zpracovaných jako jedna – i tady jsem je klasicky zcelovala, záševky na předních dílech navíc ještě prostehovala středem tou nejtenčí stehovkou, co mám, abych se při odšívání trefila do obou vrstev. Než šaty začaly připomínat opravu šaty, trvalo to možná i deset dní celodenní práce – v každém švu vytahat dvě vrstvy stehovky a rozžehlit je zabralo násobně víc času než samotné šití.

image

záševky ve dvou vrstvách vyžadují pro přesné odšití prostehování přes hrot

image

zcelování znamenalo neustálé rovnání vrstev a husté špendlení

5. Dokončování a ponaučení

Vlečku jsem podšila ještě jednou vrstvou saténu tak, že jsem ji přišila v dolním švu – chtěla jsem vytvořit ten efekt měkkého, ohebného, ale zároveň jakoby vypodloženého okraje, aniž bych do něj musela všívat krinolínovou pásku, nebo jinou výztuhu. Živůtek je podšitý lehčím twillem, který schoval i stužku s očky. Na zádech pak se šaty zapínají na nějakých 40 knoflíčků (zapínání je zevnitř podložené tkalounovou stužkou, aby ho šaty lépe unesly). Aby váha vlečky neležela jen na ramenních švech, přidala jsem na podšívku do pasu ještě pasovou stužku, zapínanou na prádlové háčky.

image

při začišťování podšívky jsem šaty z lícu raději držela přes odstřižek látky, abych zabránila opocení

image

knoflíčky a jistící háčky

image

knoflíčky a japonská jehla č. 9 🙂

image

hotové šaty zevnitř a pasová stužka – v tělové barvě není pod šaty při nošení vůbec vidět, ale pomáhá rozložit váhu vlečky

image

přišívání stužky na podšívku

A to závěrečné ponaučení? 

  • Na začátku jsem byla slušně vyděšená. Nebrzdila mě ani tak malá zkušenost s takhle velkým projektem, jako můj strach a představy, co vše by se mohlo stát. Jakmile jsem si zakázala katastrofické scénaře, vše šlo mnohem lépe.
  • Celkově jsem nad šaty – od debat o možných podobách, přes kreslení, finalizaci střihu, obíhání obchodů s látkami, až k úplnému dokončení – strávila odhadem minimálně 150-160 hodin. Spotřeba byla necelých 15m hedvábí. Když si za tahle čísla dosadíte nějaké konkrétní představy o honoráři a ceně materiálu, vyjde vám, že budete-li takovýto projekt dělat jako zakázku, komerčně se to prostě nikdy nevyplatí (nebo vyplatí jen tehdy, pokud získáte velmi bohatou klientelu).
  • Přesto to bylo skvělé. Sice jsem letos neměla dovolenou a ani nebyl čas se v době šití věnovat čemukoliv a komukoliv dalšímu, stejně mě to nesmírně bavilo. Díky mým blízkým, že se v té době o mě starali, živili mě a nosili mi čokoládu 🙂

A jak to dopadlo? 

Já samozřejmě teď zpětně vidím na šatech věci, které bych udělala maličko jinak a možná i lépe. Ale jinak to dopadlo ke spokojenosti všech zůčastněných – takhle novomanželé vypadali při odchodu z obřadu….

image

img_6236

… a ještě trochu svatební romantiky od oficiálního fotografa:

14808116_10207833793984957_1542257954_o

a prý největší vychytávka v akci: poutko na spodu vlečky, co umožnuje třeba tanec

14825605_10207833794504970_1592022856_n

14877309_10207833793824953_2146998374_n

14804846_10207833794584972_858903271_n

p.s. Díky Martině, že nebyla bridezilla, a oběma novomanželům, že nám dovolili fotky uveřejnit na Stehu!

Save

Save

Save

Save

Save

Článek pro Vás napsala Petra (27.10.2016/8:47)

Leave a Reply

30 Komentáře "Svatební šaty aneb Maturita ze šití"

Upozornit na
avatar
Photo and Image Files
 
 
 
Audio and Video Files
 
 
 
Other File Types
 
 
 
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší
Chimny
Host

To je nádhera!

Petula
Host

Nádherné, moc se povedly. A k nevěstě se hodí báječně. V takových bych se vdávala hned. Jste moc šikovná, klobouk dolů!

Whitehorse
Host

Wow…opravdu nádherné.

Vendula
Host

Máte můj obrovský obdiv, že jste na to přikývla a do šatů se pustila. Jsou moc hezké a vkusné, nevěstě sluší. Článek je skvělý, jen bych se přimluvila za to, abyste se v něm podělila i o to, co byste příště udělala z Vašeho pohledu jinak, protože právě tyto zkušenosti posouvají v šití dál a pomáhají vyvarovat se chybám.

Renata
Host

I já se připojuji s vyjádřením velkého obdivu a hlavně velkého díku!!! Měla jsem trochu výčitky, že jsem tě do šití vlastně přemluvila, ale zvládla jsi to na výbornou. A s obdivuhodným klidem 🙂 Takže za celou rodinu novomanželů velké DÍKY! Renata

Jana
Host

Šaty jsou krásné, povedly se. Obdivuji hlavně, kolik času jste nad nimi strávila. Chtěla bych se zeptat na linii pasu. Na zadních dílech šev u sešití horního zadního dílu a spodního zadního dílu nekopíruje linii pasu. To je schválně, nebo to způsobuje tíha vlečky, která pasovou linii prověšuje směrem dolů?

Markéta
Host

Krásné šaty – neznám techniky vysoké krejčoviny, kterou jste výše zmiňovala, ale pochopila jsem, že hedvábný satén jste podrazila hedvábnou organzou a pod to ještě jednou ten satén – to vše jste dala dohromady a pracovala jako s jednou vrstvou? I záševky byly odšity ve 3 vrstvách zvlášť? Díky

Martina
Host

Moc moc díky mojí dvorní švadleně Petě, která mi ušila ty nejkrásnější šaty, které mi dokonce i ty největší kritičky pochválily ? šaty jsou opravdu úžasné, nechala bych si je na sobě až do svítání (přes den mi teplota 30 stupňů vůbec nevadila a v noci mě příjemně hřály), kdybych se nepotřebovala předvést ještě v šatech číslo dva ? škoda jen, že už si je můžu obléknout jen doma před zrcadlem, nosila bych je mileráda každý den.

Adele
Člen

Šaty jsou opravdu nádherné.
Mohu mít dotaz, co používat na stříhání hedvábné organzy, když píšete, že jste o ni entlovací nůžky ztupila? Ztupují se o organzu i běžné krejčovské nůžky?
A jaké jehly a tenčí stehovku na hedvábnou látku používáte prosím? Děkuji za rady.

Adele
Člen

Moc děkuji za tipy :-)!

trackback

[…] jsem začala pečlivě studovat materiály. Velkou inspirací mi v tomto byl článek Jany a Petry  a odvahu mi dodávaly i články Jany z Nitě všude, která už má na svém kontě […]

Monika
Host

Dobrý deň, Peťka, chcem Vás poprosiť, či by ste poslali Váš strih na tieto šaty. Uhradím náklady aj cenu za strih.

wpDiscuz