Šijte s námi košili – příprava a stříhání materiálů, výztuhy

Po poměrně dlouhých přípravách přichází chvíle, kdy konečně můžeme střihnout do látky, kterou ovšem musíme ještě předtím vysrážet. Hned poté následuje výběr a aplikace výztuh, jež jsou pro výsledný dojem z oděvu zásadní.

Barbora

Jelikož jsem si vybrala bavlněnou látku, připravím si ji standardním způsobem jako vždy – vyperu, usuším a vyžehlím tak, jak potom budu prát celou košili.

Střihové díly si překopíruji na látku a vystřihnu. Pokud stříháte něco z dvojité látky, kdy kreslíte na rubovou stranu, a něco z jednoduché (například kdybyste měly na každém předním díle jiný druh lišty), kdy si děláte záznamy na lícovou stranu, nezapomeňte si popřípadě otočit papírový střih.

Výztuhy

Doma jsem našla čtyři různé druhy výztuh, které jsem mohla použít. Jedná se o nažehlovací výztuhy a jednou z nich je i nažehlovací plátno. Nebyla jsem si jistá, jakou z nich použít, proto jsem zkusila udělat vzorky. Ustřihla jsem si kousky látky a jednotlivé výztuhy na ně nažehlila. To, jak je která výztuha pevná, se těžko vysvětluje, ale názor si můžete udělal podle následující fotky, kdy jsem jednotlivé vzorky lehce přehnula. Nejvíce vpravo je právě nažehlovací plátno. Nakonec jsem ale zvolila vzorek nalevo od něj, což je rašlovka. Zdá se mi, že pro můj účel bude dostačující.

Na dalších fotografiích můžete ještě vidět nažehlené výztuhy detailněji.

Vybranou výztuhu je třeba nažehlit na jeden díl límce, stojáček, manžety a knoflíkové lišty.

Dle doporučení výrobce by se nažehlovací výztuhy měly nažehlovat tak, že žehlíme přes tuženou látku (buďto přímo, nebo ještě přes ochranný hadřík) a výztuha leží pod ní – nikdy ne výztuhu na látku. Dobrovolně se ale přiznávám, že občas používám právě i tu nevhodnou variantu.

Jana

Na poslední chvíli jsem změnila materiál a místo z hedvábného krepdešínu budu šít z viskozového matného saténu. Ten má oproti hedvábí výhodu, že se může dát do sušičky; na druhou stranu i halenka z krepdešínu je suchá za pár hodin.

Můj střih má už zakomponované švové přídavky, takže jsem s ním nemusela nic dělat. Kdyby je neměl, přídavky bych dokreslila – u  košilí a triček jako jediných oděvů neoznačuji přímo švovou linii. Značky lze přenést na látku nástřihy, případně kopírovacím papírem a kolečkem. Pozor u světlých materiálů, kde mohou být značky vidět do líce. V tom případě je vhodné otestovat nejvýhodnější variantu – použít například bílý papír, případně použít jen kolečko a následně otlačené značky překreslit křídou, která jde snadněji vyklepat.

Zejména u košilovek nastává často případ, kdy je špatně rozlišitelný rub a líc. V takovém případě si křídou označte například rub – třeba křížkem.

U švů, které budou přeplátované nebo francouzské, nechávám švové přídavky 1,5 centimetru, u ostatních stačí centimetr.

Pokud stříháte živé látky, což ty z hedvábí a viskózy většinou jsou, je skvělé použití podložky a řezacího kolečka. Podél podložky si můžete materiál srovnat do pravého úhlu a díky kolečku nedojde k posunu jednotlivých vrstvev. (Pokud nemáte podložku, vždy si srovnejte jemné materiály typu satén či krepdešín podél okraje, kterému můžete věřit, že je volný. Látka se v okrajích ráda vlní a pokud nemáte něco, podle čeho se můžete orientovat, nepodaří se vám látku dobře srovnat). U kolečka je jen ta nevýhoda, že se poměrně rychle otupí, takže nechává “neodstřihnuté” nitky, které se z materiálu mohou začít vytahovat.  Naštěstí jsou tu cenově dostupné náhradní břity.

Jako výztuhu jsem zvolila všívací plátno, nepříliš tuhé, protože k měkkému saténu se hodí spíše měkčí vzhled.

Často padají otázky, které díly límce a stojáčku tužit. Neexistuje univerzální poučka, vždy platí, že se tuží to, co nosíte navrchu – u límce tedy pravděpodobně vrchní díl, u stojáčku záleží, jestli chcete košili nosit zapnutou až ke krku nebo jako rozhalenku.

Petra

Nakonec jsem se definitivně rozhodla šít košilošaty z hedvábného noilu ze Sartoru, který má všechny krásné vlastnosti hedvábí  (“hebkost, prodyšnost, hřejivost v zimě a chladivost v létě”, říká reklamní popis), ale zároveň oproti hedvábným saténům a krepdešínům je to látka velmi stabilní, se kterou se dobře pracuje. Postup je stejný jako u Báry: vyperu, vyžehlím, přenesu střih na látku (značím švové linie, za pomoci kopírovacího papíru). Pro tužení používám jemné nažehlovací plátenko, aby byla částečně zachována splývavost materiálu. Tužím tradičně límec, stojáček, knoflíkovou lištu a manžety. Má košile má ale vedle lišty ještě náprsenkovou vsadku, kterou vyztužím také.

Stříhání do látky je asi nejadrenalinovější část celého šití, ale když máme nachystáno, můžeme konečně začít šít!