Šatový sewalong na začátku léta měl pro mě jeden skvělý vedlejší efekt – spolehlivě mi nastartoval do té doby skomírající šicí mojo. A protože jsem v sewalongu šila konfekční šaty a před tím několik měsíců převážně úplety a pleteniny, dostala jsem dokonce chuť se pro změnu vrhnout za Janou a Bárou do vod vysoké krejčoviny. Už několik sezón jsem měla v plánu si ušít šaty, které se označují jako “malé černé”. Tedy jeden z těch univerzálních pilířů šatníku, který můžete vzít jak na slavnostnější denní akci, tak i večer na událost, která nevyžaduje velkou róbu. Když jsem ale vzala v úvahu, co mě v nejbližší době čeká, staly se ze zamýšlených malých černých nakonec (i díky metalickému dupionu ze zásob) malé bronzové. V letním plánu totiž byly dvě svatby a černé šaty mi na svatbu přijdou trochu nepatřičné.
Ve střihu jsem už měla nějakou dobu jasno – byly to panelové šaty z květnové Burdy z roku 2012, které jsem už šila v ne-couture verzi. Tyhle šaty nejen ráda nosím, ale mám k nim i sentimentální vztah. Střih byl pro mě i jedním z milníků na cestě k tomu, abych začala šít náročnější projekty. Tehdy totiž byly právě tyhle šaty tématem jednoho ze seriálů blogerky Mariny von Koenig, která ukazovala, jak se dají “burdovské” modely ušít za pomoci postupů vysoké krejčoviny – a to pro mne bylo naprosté zjevení! (Jeden z jejích textů o těchto šatech najdete třeba tady, dnes už ale bohužel Marina píše jen výjimečně.)
Použila jsem upravený zkušební střih s většími přídavky, abych finální fitting mohla doladit v průběhu šití. Bronzový dupion jsem se rozhodla podložit růžovou organzou. Zvolený dupion je už sám trochu barevný chameleon, mění odstín podle světla od starozlaté po bronzovou, a organza sice přímo neprosvítá, ale dodává při některých typech osvětlení další zajímavý podtón.
Dupionu bylo tak málo, že polohování střihu byla trochu bojovka…
Střih jsem vykopírovala na organzu, pak obě vrstvy klasicky sestehovala a pracovala jsem s nimi jako s jednou. Sešila jsem členící švy, skrytý zip na zádech jsem přišila v ruce těsně vedle zoubků a ještě perličkovým stehem obšila tkanici. V této fázi jsem ještě udělala s pomocí šicí kamarádky Evy finální fiting – protože dupion (nazývaný také šantung) i metalické barvy mají tendenci opticky přidávat kila, bylo důležité, aby šaty opravdu dobře seděly. (“Jó šantung, to je mrcha, v tom budeš vypadat tlustě”, rýpla si ostatně v počáteční fázi šití má maminka. Nakonec ji ale výsledek přesvědčil, že tomu tak nemusí být vždycky).
Výstřih i průramky jsou stabilizované pomocí tenkého tkalounu, který je strojově přišitý těsně vedle švové linie – přinechané rukávky tak lépe drží tvar, aniž by bylo třeba do nich vkládat vycpávku. Švové přídavky jsem sestříhala do obloučků a všude přichytila krokvičkou za organzu tak, aby z líce nebyly tyto stehy nijak viditelné.
Dupion sice působí jako tuhý materiál, není ale příliš pevný ani stabilní (má charakter připomínající v ledasčem třeba balicí papír). Tkanice zipu kvůli tomu tvar šatů na zádech trochu deformovala a táhla spodní část vzhůru. Nejdříve jsem uvažovala, že pod zip všiji kostici, což by ale zase trochu komplikovalo sezení… Nakonec jsem našla elegantnější řešení – tkanici jsem prodloužila v celé délce šatů pomocí keprové stužky podobné šíře a tuhosti, přišité po stranách stejně jako zip perličkovým stehem. Pak jsem si ještě trochu vyhrála s ozdobným obšitím zipu korálky.
I když sukně není bohatá, záložku jsem podložila krinolínovou páskou, aby se hezky nesla, kterou jsem vytvarovala do mírného obloučku pomocí zatahovací nitě a nakonec přichytila za organzu opět krokvičkovým stehem.
Celé šaty jsou pak ještě dokončené podšívkou (zbytek nádherného lososového hedvábného saténu od Elie Saaba, ulovený v Evi látkách), kterou jsem všila v ruce klasickým způsobem – nejdříve jsem ji přichytila v kraji k již začištěným šatům a pak ještě fixovala perličkovým stehem cca půl centimetru od kraje.
A ještě pár celkových fotografií, na kterých je vidět, že na každém světle barva šatů vypadá trochu jinak…
Ty šaty jsou nádherné a moc hezky vypracované. To vypodložení švu pod zipem pomocí stuhy je výborný nápad. Škoda, že jste nedala i fotku, jak Vám ty šaty sluší 🙂
Děkuju! Já se v nich samozřejmě nestihla pořádně vyfotit a ze svatby mám zatím jen takové ne moc lichotivé momentky. Ale až budu psát o svatebních šatech, co jsem v létě také šila, tak už snad budou oficiální fota a tam by měly být bronzky i svatebky společně 🙂 Je to prostě tak trochu román na pokračování!
Aspoň se máme na co těšit 🙂
Jeee, díky za tento článek. Chystám se k šatům ušít živůtek že santungu a tak tyhle nápady s organzou se více než hodí. Včetně návodu na zapravení přídavků.
Ještě se zeptam na tu organzu-je to hedvábná (a kde jste sehnala barevnou) nebo jiná? A kterou doporucite?
Je hedvabná, jinou nemá cenu k podrážení používat. Má o něco vyšší gramáž, než ta od p. Volfa nebo bílá ze Sartoru – vždycky to chce ale zkusit, co se se svrchní látkou nejlépe doplňuje. Zdroj už nevím, mám pro barevné organzy slabost a mám jich v zásobách docela dost, včetně třeba ostře zelené – možná je z NY, možná z Apedu, ale možné je, že dokonce i ze Sartoru 🙂
díky, tak budu muset někde pokoukat. tohle by do těch plesovek co šiju bylo krásné. a navíc sem si vyhlídla další hedvábný šantung 😀 sem nepoučitelná, ještě nemám dokončeno jedno a už koukám po dalším.
v Apedu se tuším nakupuje na ŽL, že? a NY je co?
NY je New York 🙂 V Apedu chtějí živnosťák, ale je jim to v podstatě jedno – stačí jim ičo a jméno, může to být kdokoliv třeba z příbuzenstva, ŽL jakékoholiv zaměření… dali mi to klidně i na jméno školy, kam jsem chodila na večerní kurz. Ty české zdroje budou vždycky víc o náhodě, jaké barvy se zrovna objeví – ale koukněte, v kolika odstínech organzu mají třeba na Emmě: http://emmaonesock.com/fabrics/silk_96_org.asp?cn= 🙂
plus tady je jedna ze Sartoru http://www.sartor.cz/1434-organza-ruzova.html
tak už mám organzu doma. Ještě se zeptám (sice pozdě, když už je doma, ale do budoucna), jak moc záleží na tom, jaké barvy tu organzu člověk zvolí, pokud je látka tmavší barvy.
No ta volba barvy záleží samozřejmě vždycky na tom, jak moc je vrchní látka průhledná. Pokud podložení aspoň trochu prosvítá, můžete si hrát s kombinacemi podtónů (zkoušejte to i proti světlu, někdy je to fakt překvapivé, tady jsem třeba nečekala, že ten dupion bude tak proměnlivý…). Pokud je látka neprůsvitná, můžete prostě kombinovat cokoliv. (Mám jednu tmavou sukni podloženou zelenou a druhou modrou organzou a na barvě to nic nemění, nic by se nestalo, ani kdyby byla ta organza bílá).
Díky moc,uz objednávam jednu menavou hedvábnou látku a chci se zeptat na podsivku-vy jste použila hedvábný satén. “Zabiju” to moc, pokud by byla viskózová? Hedvábný satén ve zbytcích teda nemám, ten bych musela sehnat a než PES satén to raději viskózu.
Viskóza by měla být v pohodě, to je prodyšná látka, ostatně třeba viskózové kupro používají na podšívky i luxusní krejčí. PES by to teda zabil určitě, ale s viskózou to bude ok… Já mám ráda na těle to hedvábí, ale je to spíš rozmazlenost než nutnost 🙂
Šaty se povedly, jsou moc krásné, začínám tomuto typu šatů (panelové) přicházet na chuť 🙂
Děkuju! Panelové šaty vyzkoušejte, velmi doporučuji. V Burdě najdete i symetričtější modely, vypadají pěkně i v barevných kombinacích. Moje letní verze třeba vypadala takto.
Skvělý článek, nádherné šaty. Obdivuji úroveň řemeslného zpracování, volbu materiálu i invenci při nakládání s detaily (prodloužení zipové tkanice, obšití korálky).
Děkuju, to mě těší!
Přidávám se k pochvalým komentářům. Mě by zajímalo jak jste přišívala ty korálky? pokaždé vyvlíknout jehlu, navlíknout korálek, navlíknout jehlu, přišít, a znova? Nebo na to máte nějaký fígl? Díky
Dekuju! Ten figl je tenka jehla, sijete to uplne normalne jako perlickovy steh, jen pred vpichem zpet pridate koralek. A casteji zaposivam i v ramci jednoho navleku, kdyby se jeden koralek utrhl, tak to nepusti celou radu a snadno se to opravi.
Kdysi jsem dělala na tenhle postup tutorial http://sewingboudoir.blogspot.cz/2015/06/kouzelny-zip.html?m=1 🙂
Ano, přesně takhle jsem postupovala, nejdřív jsem takhle obšila celou délku zipu černými korálky, v druhém kroku jsem pak dělala ty kvítky, tak je zapošitý každý.
já bych se chtěla zeptat – koupila sem si už skrytý zip, ale tohle přišití s korálky se mi líbí. půjde to aplikovat i tak není je potřeba mít jen klasický zip?
Můžete postupovat úplně stejně! Korálkové obšití je až druhý krok po přišití zipu. Tohle byl také skrytý zip, jen přišitý v ruce trochu dále od zoubků, než to dělá stroj, takže ve výsledku není úpně schovaný.
Dobrý den, mě by zajímalo, proč podkládáte ještě tou organzou? Šaty jsou krásné.
Děkuji, Jitka
S dovolením odpovím za Peťu a to odkazem na starší článek 🙂 https://stehzastehem.cz/2016/04/11/plosne-podrazeni-odevu/
Díky Jani 🙂
Jitko, vše o podrážení jste se už dočetla v doporučeném článku, já jen dodám, že jsem tenhle postup zvolila hlavně proto, aby dupion byl stabilnější a šaty lépe držely tvar (a tak déle vydržely hezké, chtěla bych je užít několik sezón).
[…] Krajka má výraznou strukturu, navíc tím, že jsem chtěla imitovat vzhled tunýlků s kosticemi, nepotřebovala jsem kostice a jejich případné protlačování nějak skrývat. Z toho důvodu jsem zvolila sice tuhý, ale nepříliš silný materiál na spodní šaty – satin faced organzu, což je organza cca o dvou- až trojnásobné gramáži, než se obvykle prodává. Omylem jsem ale objednala o něco světlejší odstín, než jsem potřebovala, a tak mi nezbývalo nic jiného než ho podložit tmavší spíše hnědou organzou, kterou jsem naštěstí měla doma. Více o této technice podrážení najdete zde. (Skvělý výběr různobarevných organz za super ceny najdete v látkách Marija, nevýhoda je omezené množství od každé barvy). Tímto… Číst vice »
[…] modelů. Do procesu šití malých bronzových šatů couture metodami jste mohly nahlédnout v Petřině článku. Složité projekty je občas ale potřeba proložit těmi jednoduchými, třeba kožešinovou […]