Šijte s námi šaty Burda 101 2/2011 – Co a jak budeme šít?

Poté, co jsme minulý týden představily střih, přichází čas prozradit, jaké verze budeme šít a kdy vlastně začneme. V rámci společného šití se budou šít celkem tři verze, každá s jinou sukní a každá odlišnými technikami, aby si každá pokročilost přišla na své. Postupně vám teď svoje modely představíme.

Petra

Před asi třemi lety jsem šaty ušila z těžšího bavlněného saténu v podstatě v té podobě, v jaké jsou v časopise – kromě běžných úprav pro lepší padnutí přibyly vlastně jen záševky modelující výstřih a sukně je o něco méně řasená než originál. Pro verzi na sew-along jsem nejdřív uvažovala o velmi vzdušné letní verzi s dlouhou sukní vedenou až na zem, možná i do vlečky – tedy model typu “šaty na letní elegantní garden party”, kdybychom tu vizi měly přeložit do afektovaného jazyka módních časopisů. Protože si ale podobné řešení vybrala i Bára a relativně dlouhou a volnou sukni bude mít i Jana, nakonec jsem se rozhodla jinak. V zásobách mám už dlouho pevnější bavlnu v keprové vazbě (je to vlastně taková jemnější džínovina) s výrazným květinovým potiskem ve dvou pruzích. Šaty tedy nakonec budou s kratší a s relativně úzkou sukní, do které chci nějak zakomponovat i praktické kapsy. Jejich přesnou podobu a umístění ještě promýšlím a definitivně budu vědět až u zkušebního modelu. Navíc budu muset vyřešit polohování vzoru a úpravu střihu tak, aby květinové pásy byly co nejméně deformované záševky. Šaty budu šít převážně konfekčními technikami, v živůtku ale budou vypodšívkované. Podšívku ovšem budu všívat konfekčně, tedy na stroji a se strojovým prošitím pro závěrečnou stabilizaci.

Barbora

Dlouhou dobu jsem přemýšlela, z čeho a jak ušít ušít šaty pro tento projekt. Jedna věc byla jasná – látku bych buď musela koupit přes internet, protože cestu do Prahy jsem naplánovanou neměla, nebo mne napadlo kouknout do skříně se zásobami. No a tam jsem našla něco, co mne inspirovalo. Občas se mi stává, že si nějakou látku koupím jen tak, absolutně bez představy, co by z ní jednou mohlo být. A takovou látku si většinou navíc koupím v množství, které mi nakonec na vymyšlený projekt nestačí. Proto jsem ve skříni měla toto.

Zakoupeno kdysi v Českých Budějovicích, v nějakém výprodeji. Na okraji látky je napsáno: “001 Collection Wool Peach Fabric printed in Indonesia”.  Složením je to klasický polyester, ale krásně se nese a mne zaujala především ta žlutá barva. Tu totiž barevně vůbec nevyhledávám, žlutého v šatníku nic nemám, tak asi proto jsem si  vzala pouhý metr… Nejspíš jsem si to omlouvala možným oživením šatníku nějakým topem na léto. Té černé jsem rovnou vzala metry dva. No a tato barevná kombinace si zkrátka žádá spojení, takže moje šaty budou v kombinaci obou látek. Po poradě s Janou a Petrou jsem došla k závěru, že žlutou barvu využiji jako nenápadný akcent a díky mé záblibě v barevných podšívkách jsem vymyslela, že z ní bude spodní vrstva sukně. Ale aby byla dostatečně vidět, bude sukně v tzv. provedení hi-low – což sice bylo módním hitem již před pár lety, ale to mi zase tolik nevadí. K živůtku tedy budu připojovat sukni v nějaké variantě kolového střihu tak, aby byl zadní díl delší a bylo více vidět tu žlutou barvu. Živůtek bude podražený bavlněným popelínem a švové přídavky a okraje začištěné šikmými proužky. Tímto způsobem je možné šít v případě, že potřebujeme svrchní látku podrazit (například z toho důvodu, že je materiál řídce tkaný nebo světlý a díky tomu lehce průsvitný), ale další vrstva podšívky na začištění vnitřku by už byla moc.

Jana

Moje historie s tímto střihem je asi nejbohatší a je to opravdu srdeční záležitost, což jistě hned pochopíte. První verze je z originální látky, ale v černé variantě. Top doplňuje áčková sukně z Burdy 2/2010.

Vždycky, když jsem si tyto šaty oblékla, měla jsem ze sebe skvělý pocit, a proto jsem se rozhodla podle střihu na živůtek ušít i vrchní část svých svatebních šatů. Ještě před nimi jsem však ušila jiné – abych vychytala veškeré detaily. Tyto šaty mají stejně jako svatební sukni z Burdy 3/2010 a dále šůsek z Burdy 8/2013. Na panně visí, protože v té době jsem vážila nejvíc v životě, pokud nepočítám těhotenství a šestinedělí 🙂

A konečně verze všech verzí – svatební šaty. Na fotce se tvářím tak hrozně, protože přes hluk svatebčanů nejsou slyšet instrukce fotografky, ale bohužel lepší fotku celých šatů nemám.

Verze, kterou budu šít v rámci společného šití, se skládá z topu a sukně. Tato varianta mi přišla nejpraktičtější, z toho důvodu, že látka je poněkud slavnostní a přece jen bych chtěla top nosit například s riflemi a sukni s bílou košilí – tak celý model bude využitelnější i pro běžný den. Pokud byste i vy chtěly zkusit tuto variantu, příští týden vám ukážu, jak střih na top dokreslit.

Původně jsem chtěla ušít svoji klasickou 1/3 kolovou sukni, nicméně jsem hledala něco trochu jiného a když jsem narazila na verzi střihu Vogue 1486 z gazaru, což je i můj materiál, věděla jsem, že je to ono.

Materiál je tedy hedvábný gazar od značky Marchesa.

Gazar je vlastně 4-vláknová organza, je poměrně tuhý, ale vzdušný a na rozdíl od organzy dosti nestabilní. Tento konkrétní gazar má navíc výraznou strukturu, takže bude velmi důležité (a díky nestabilitě i velmi obtížné) dodržet směr vlákna. Vzhledem k tomu, že jde o velmi luxusní materiál, budu šít tradičními couture technikami. Budeme tedy podrážet, výstřih stabilizovat organzou, ručně všívat zipy, dělat tvarovaný pásek k sukni, dělat pro sukni střih na podšívku a vůběc si užívat tohle skvělé dobrodružství.

Jaké verze se budou šít už tedy víte, ale určitě vás také zajímá, kdy vlastně začneme. Příští týden v pondělí zveřejníme harmonogram a už teď vám můžeme prozdradit, že příští týden se budeme věnovat úpravám střihů, ať už designovým, či z hlediska padnutí oděvu, zkušebním střihům a vůbec přípravným pracem, abychom mohly 13.6.2016 začít se samotným šitím!