V 1489 – Donna Karan Collection

… aneb Galaktické šaty

Tento střih na zavinovací šaty od Donny Karan patří do jarní kolekce značky Vogue. Objednala jsem si ho v poslední objednávce společně se střihem od Ralpha Rucciho. Šaty se mi zdály docela zajímavé, Donna Karan mívá netradiční střihy. Už od začátku jsem věděla, že šaty budu každopádně zkracovat, nějak se s touto délkou nemohu vypořádat.

Na obálce jsem si akorát přečetla informace o vhodném materiálu a množství, popisem šatů jsem se vůbec nezabývala, nejsem přeci slepá a vidím je na obrázku. Ani jsem neměla žádnou představu o barvě látky a doufala jsem, že při pražských nákupech na něco vhodného narazím. Nemusela jsem ani moc dlouho pátrat a v Evi látkách jsem zahlédla krásný galaktický potisk na příjemném materiálu. Nechala jsem si naměřit 2,6m (sice bych podle návodu na velikost 16, odpovídající mým mírám, měla mít spotřebu 3 metry v šíři 150cm, ale přeci jen chci zkracovat…), zaplatila a spokojeně odcházela.

Doma jsem vystřihla střih ve velikosti 16 a jen tak ze zvědavosti ho rozložila na vypranou látku.

Zádrhel č.1 – nevešlo se. Nějak jsem si nevšimla, že je látka šíře pouze 137cm. Ať jsem skládala, jak jsem skládala, zkrátka to nešlo a jeden papírový díl střihu byl neustále bez látky. Rychle jsem běžela k internetu, abych si doobjednala potřebných 90cm, aby se látka náhodou nevyprodala.

Zkusila jsem udělat zkušební model z mé oblíbené zkušební látky Bomull z Ikey. Tahle látka je opravdu fajn, velká šíře,  kupuji jí vždycky celou roli a dobře se na ní značí úpravy, protože je z obou stran STEJNÁ…  Akorát bývala podstatně levnější, teď už to zase taková cenová výhra není.

Už samotné sešívání zkušebního modelu byla lahůdka. Dost často jsem nevěděla, co vlastně držím v ruce a kam to mám vlastně přišít. Hotové origami. Nakonec jsem to dala dohromady a musela se vrhnout na úpravy. Šaty byly opravdu, ale opravdu veliké a dlouhé, ještě delší než model na obrázku, takže jsem je o 16cm zkracovala… Navíc jsem je musela zabrat i v živůtkové části, což nebylo úplně jednoduché, jelikož se jedná o zavinovací šaty a nemají vlastně boční švy. Ale všechno šlo zvládnout a ve finále jsem byla spokojená, protože už i na této zkušební látce bylo vidět, že šaty budou pěkně sedět.

Upravený střih jsem přenesla na látku, co jsem měla doma. Chtěla jsem o víkendu stihnout ještě aspoň něco ušít, než mi přijde oněch potřebných 90cm na zadní díl sukně.

Zádrhel č. 2, nebo vlastně překvapení – upravený a zkrácený střih se krásně na látku vešel. No nic, v mailu už jsem měla zprávu z Evi látek, že objednávka je připravena. (Jsou dost rychlí, to uznávám :-)) Takže jsem pomalu začala vymýšlet, jaký top střihnu z onoho očekávaného kusu látky.

Všechno jsem tedy nastříhala a začala sešívat a už jsem se těšila, až polotovar poprvé hodím přes sebe.

Zádrhel č.3 – asi umřu! Stojím před zrcadlem, polotovar na sobě a onen ležérní volán přes levé rameno na mne svítí rubovou stranou té krásné galaktické látky! A u spodního okraje látky se druhý volán otáčí a opět vidím rubovou stranu… Nechápu nic. První, co mne napadlo, bylo, že jsem to origami nějak špatně sešila. Vše jsem tedy zkontrolovala, ale bylo to dobře. Matně jsem pátrala v paměti, jestli na obálce, u doporučeného materiálu, náhodou nebylo napsáno, že rubová strana musí být stejná jako líc. Pokud je to nutné, bývá to tam přesně takhle napsané v požadavcích na materiál. Ještě jednou jsem se šla podívat na obálku střihu a tam jsem si – u popisu šatů, který přeci nemusím číst, protože to vidím!!! – všimla nenápadné věty…

Ano, ano, říká nám to, že rubová strana se ukazuje na volánu! Ne, na zkušebním modelu jsem si toho opravdu nevšimla, protože jak už jsem psala, látka Bomull je super, protože je z obou stran stejná…

Co teď s tím?! Naštěstí se mi ze zbytku látky podařilo ještě vystřihnout onen volán a zdvojit ho tak, aby lícová strana látky ležela nahoře. Tím byl zažehnán asi největší problém. Jenže co s tím zbytkem? Po fotoporadě s Petrou a Janou je navrženo další řešení a tím je přidání kontrastní látky. Jelikož jsem měla ještě stále po ruce docela dost růžového hedvábí z podšívky šatů od Ralpha Rucciho, bylo hned rozhodnuto. Použila jsem na spodní část volánu výraznou barvu, která jen tak lehce při pohybu vykukuje a oživuje jinak celkem tmavé šaty.

Tu část volánu, která je u spodního lemu, kde by růžová ve větší ploše působila dosti podivně, jsem napojila ještě ze zbytku svrchní látky a dokončila celé šaty.

Nakonec musím říct, že opravdu platí pořekadlo: „Všechno zlé je pro něco dobré!“ a ve finále jsem vlastně moc spokojená, že jsem byla nucena použít i druhou, kontrastní látku.