Začnete-li v pokročilejším věku a navíc při již rozjetém kariérním životě (znovu) šít, garantuji vám, že dříve či později se vás někdo zeptá, proč to vlastně děláte a hlavně, zda se vám to „vyplatí“. Šití, pletení nebo třeba vyšívání nemá status pouhého koníčku a neustále vzbuzuje otázky ekonomické povahy – což je sice samozřejmé (vyrábíme věci, které pro nás mají nejen emoční, ale i poměrně konkrétně vyčíslitelnou hodnotu), ale na druhou stranu i paradoxní – nikdo se vás neptá, zda se vám rentují koníčky jiného typu, ať už je to třeba sportování, cestování, sbírání starožitností nebo kuchyňské experimenty s drahými surovinami.
Tímto textem chci otevřít sérii článků věnovaných tomu, jak se šití vyplatí. Schválně to formuluji rovnou bez otazníku, protože se ukazuje, že odpověď je bez velkých pochybností kladná. Můžeme ekonomii domácího šití propočítat z různých stran, zasadit ji do různých kontextů, vztáhnout ke stavu světa a planety, výsledek ale stejně ukazuje hlavně na nezpochybnitelné přínosy. Na úvod to vezmu možná z trochu nečekané perspektivy – od otázky, co přináší šití (a další kreativní ruční práce) přímo tomu, kdo se jim věnuje, z pohledu současné psychologie.
Bude to trochu delší a hutnější, takže si k tomu klidně udělejte kávu a pak se pohodlně usaďte.
