ZKUŠEBNÍ MODEL

Ráj by podle výrobců oblečení vypadal asi tak, že by všechny ženy měly stejná těla. A snem asi každé ženy a dívky je, aby přišla do obchodu a cokoliv si zkusila, to jí perfektně padlo. Tak to ale bohužel a zároveň i bohudík není; přece jen je lepší, když je na světě trochu té rozmanitosti.

Současně s tím, že oblečení šité na míru přestávalo být standardem, vytratila se i povědomost o tom, jak má oděv padnout. Často vídám oblečení nedostatečně upravené na postavu majitelky s komentářem, že byl špatně vybrán střih. Přitom často stačí jen málo.

Tím málem může být i vytvoření jednoho zkušebního modelu u nějakého základního střihu (třeba Vogue má speciální, úplně  základní, střih pro tyto účely), který můžete klidně zničit, ale výsledkem by měl být seznam změn, které později budete dělat u všech střihů dané firmy (zejména některé nezávislé značky střihů pracují s jiným typem postavy než třeba Burda nebo Vogue).

V dnešním článku si ukážeme, jak vytvořit takový zkušební model  během hodiny.

Materiál

Látka, ze které ušijete zkušební model, by se co nejvíce měla podobat látce, ze které budete šít finální model a zároveň by měla být za nějakou rozumnou cenu. Měla by být také spíše světlá, abyste na ni mohly dělat značky třeba tenkou fixou. Populární jsou také gumovací propisky, u kterých je potřeba si dát pozor na jedinou věc – po vyžehlení zmizí, takže ještě než budete na konci díly zkušebního střihu přežehlovat, je třeba definitivní švové linie obtáhnout něčím trvalým.
Na vytvoření zkušebního modelu dále potřebujete kopírovací rádélko, kopírovací papír, dostatečně dlouhý zip a základní šicí potřeby.

Švové přídavky a značení na látku

Běžně se můžeme setkat se dvěma tipy komerčních střihů – bez švových přídavků (kontinentální) a se švovými přídavky (zámořské firmy). Přídavky na švy obsahují například i střihy z časopisu Diana, které jsou převzaté od americké společnosti Simplicity. Přídavky jsou v šíři zhruba 1,5 centimetru, což je takový klasicky doporučovaný rozměr. Tyto přídavky stačí, pokud šijete již padnoucí oděv, ale někdy mohou být nedostačující.  Pro zkušební model máte dvě možnosti – buď látku střihnout s těmito přídavky a doufat, že nebudete muset dělat velké úpravy, které by si žádaly přestříhání, nebo vyznačit švové linie na celém střihu a kopírovat je. Rychlejší možností druhé varianty je použití rádélka se dvěma paralelníma kolečky, které vyrábí firma Clover (k zakoupení například v našem e-shopu https://obchodstehzastehem.cz/produkt/dvojite-radlo/). Dvojrádélko navíc zanechá na střihu stopy, takže už provždy víte, kudy mají procházet švové linie.

V případě střihu bez švových přídavků je to jasné, kopírujete přímo švové linie.
Krom linií švů, různých sesazovacích značek a záševků je potřeba nanést na látku pasové značky, a to jak na bocích, tak i vepředu a vzadu, a vyznačit směr vlákna. Můžete nakopírovat i pár kolmic na směr vlákna, pro kontrolu, že zůstávají paralelní se zemí.

Nejdříve nakopírujete vše potřebné podle střihu, poté střih odšpendlíte, díly obrátíte a podle již nakopírovaných linií přenesete značení i na druhý díl.

Sešití

Pokud máte vyznačené švové linie, vystřihněte si všechny díly s alespoň třícentimetrovým přídavkem na švy (výjimku tvoří průramky, tam je lepší nechat zhruba klasických jeden a půl centimetru). Díly se budou sešívat tak, aby veškeré značky byly vidět na lícové straně oděvu.

Švy sešívejte tak, že ohnete vždy jeden díl přesně na švové linii a z líce přiložíte ke švové linii na příslušný díl.

Záševky můžete odšít rovnou do líce.

Pokud nemáte nic proti špendlíkům, tak ramenní švy rovnou jen sešpendlete stejným způsobem.

Aby se švy dobře páraly, je důležité šít stehem délky 5 mm s úplně uvolněným napětím horní nitě (čili necháte nastavení napětí na nule).

Převedení zkušebního modelu na střih

Po nazkoušení celý model zase rozpárejte a přežehlete. Jen dávejte pozor, ať se díly nenatáhnou nebo nezdeformují. Potom můžete jednotlivé díly použít jako střih a přímo kopírovat opět rádélkem  již na látku, ze které chcete oděv ušít.
Další možností je rádélkem překopírovat jednotlivé díly na balící papír a vznikne vám papírový střih.
Poslední volbou může být upravení původního střihu. To doporučuji jen v případě, že úpravy nejsou velké.

Ale zkušební model je plýtvání časem a materiálem…

Není. Čas neušetříte, protože když máte nazkoušeno, můžete pak rovnou šít a soustředit se pouze na technickou stránku věci. Není potřeba stehovat, spousta přípravných prací se dá udělat, ještě než začnete sešívat.
U materiálu jsou počty jednoduché. Ušijete si šaty. Úplně tak nesedí, dvakrát si je vezmete na sebe a pak smutně visí ve skříni. Zkusíte to s jinými šaty. Stejná pohádka. Spotřebovaly jste 4 metry materiálu po třech stovkách a máte dvoje šaty, co zabírají místo na ramínkách.
Nebo si uděláte zkušební střih z látky za 50 korun/metr. Když pak koupíte na vlastní šaty lepší látku za 550 korun za metr, bude vás to stát vlastně stejně, jen budete mít super šaty, které budete chtít nosit do roztrhání.
Další obrovskou výhodou je fakt, že pak můžete upravený střih používat, dokud zcela nevyjde z módy. V případě změn postavy (těhotenství, detox, běhání a podobně) hned vidíte, kde co ubrat či povolit a nemusíte šít pět dalších šatů na to, abyste zjistily, co vám aktuálně sedí.

Příště vás čeká názorná ukázka, jak si takový model upravit.