23.11.2017 | Petra | 4 komentáře

Společenské šaty: Historie a dress code

Už měsíc se většina textů na Stehu točí okolí šití společenských šatů. Zatím jsme se na ně ale dívaly především technicky, z pohledu materiálu a technik, a opatrně jsme nahlédly i dovnitř, abychom zjistily, co se skrývá pod povrchem. Než budeme pokračovat s technologickými články, ještě se na společenské šaty jednou podíváme zvnějšku a z jiného úhlu. Co vlastně tento typ oblečení představuje z historického pohledu, co říkáme tím, když ho nosíme, a jak se máme vyznat v tom, na jakou událost si jaký typ společenských šatů vzít?

Čeká-li vás společenská událost, o které toho moc nevíte, ale zároveň na pozvánce stojí předepsaný dress code, máte na jednu stranu vyhráno – na internetu najdete tisíce návodů, jaké zvolit vhodné oblečení. Na druhou stranu většina z nich příliš nevysvětluje, jen velmi autoritativně předepisuje, co ano a co ne, jakou délku šatů, tvar střevíčků, čím šaty překrýt, když budete na akci přicházet, jak nezanedbat účes a líčení. Každý velký ples, luxusní večírek či promenáda na červeném koberci je navíc následně soustem pro různé módní kritiky, takže se okolo dress code vytváří aura něčeho přesně daného a smrtelně důležitého. A všechny ty návody a kritiky v sobě většinou mají urputnost nepoměrnou tomu, jak to na plesech a jiných událostech ve skutečnosti vypadá. Zatímco v bulváru se řeší, jak moc která herečka ve vypůjčených šatech od Diora a s profesionálním účesem a líčením dostála očekáváním, 90% méně exponovaných návštěvnic dress code nedodrží, protože třeba ani netuší, co se od nich vlastně čeká a nemají sebemenší snahu si o pravidlech společenského odívání něco zjistit.

Nechceme se ale v tomto textu zařadit k článkům nabízejícím předpisy, co je za každou cenu nutné udělat, jdete-li na ples nebo do divadla. Dokázat odhadnout, jaké šaty se na jakou příležitost hodí, je často jen otázkou selského rozumu – zatímco na ples v Opeře či předávání Oscarů určitě nebudete váhat, zda volit velkou večerní, na maturitní ples místního gymnázia či do divadla na činohru vám jistě stačí mnohem méně formální oblečení, klidně i velmi “malé” šaty. A porozumíte-li historickému vývoji, ze kterého společenský oděv vychází, je orientace v předpisech zase o něco jednodušší. Ale zároveň je dobré a zdravé si pořád připomínat, že si „jen“ vybíráte šaty a nerozbíjíte atom.

Trocha teorie tedy: Mluvíme-li o večerních šatech, myslíme tím obvykle širší dlouhé šaty, které ženy nosí na formální události. Zároveň k nim patří luxusní materiály jako (hedvábný) satén, sošný dyšes, měkký samet, ale i vrstvené průsvitné materiály, např. splývavý šifon nebo šupinovitá organza. Večerní šaty mohou také být hojně zdobeny vyšíváním, aplikacemi, kanýry a krajkami. Přestože se v různých zemích dress code trochu liší, obecně můžeme v euroamerickém prostoru ještě rozlišit kategorie večerních a plesových (tj. velkých večerních) šatů, které v podstatě odpovídají škatulkám dress code označovaným jako black tiewhite tie.

Alžběta Bavorská aneb Sissi v plesových šatech od Charlese Fredericka Wortha, prvního couturiera, na obraze z roku 1865.

Plesové šaty (ball gown, robe de bal) tradičně mívají jednotnou siluetu, kterou tvoří plná sukně a úzký vršek, obvykle korzetový živůtek s velmi nízkým dekoltem odhalujícím ramena i ruce. Ty pak podle klasických pravidel zakrývají rukavice „v operní délce“, přes ramena pak patří buď štola z luxusní látky nebo kožešiny, popř. příslušející pelerína či kabátek. Tradičně na hlavu ještě patřila tiara jako připomenutí dvorských dob. A plesové nebo „bálové“ šaty skutečně historicky příslušely ke dvoru a šlechtě, i když se jejich podoba kodifikovala až někdy okolo poloviny 19. století. Tehdy dvorní šaty tvořil korzet zdůrazňující poprsí, poměrně útlé rukávky sklouzávající na paže z ramen a velká sukně vypodložená spodničkami (od viktoriánských dob pak i krinolínami). V následných desetiletích se výrazně proměňovala vlastně jen šířka sukně (ta se „nafukuje“ do různých stran za pomoci vycpávek, vleček a různých honzíků), celková silueta plesového oděvu ale zůstávala velmi podobná a jasně ji vidíme fixovanou ještě u Diorova Nového vzhledu. Jako protiváha ženskému večernímu oblečení se mezitím u mužů kodifikoval frak, popř. jeho o trochu méně formální podoba, smoking.

Během těchto desetiletí se sice příliš nemění podoba večerních šatů, naprosto zásadně se ale proměňuje okolní společnost – zatímco ještě v 19. století byly honosné róby výsadou šlechty a vrstev na vzestupu, nosily se tradičně ke dvoru a na soukromé plesy, ve 20. století se vše demokratizuje a společenské události se otevírají dalším vrstvám společnosti. Jestliže se na začátku 19. století na bálech bavila převážně šlechta, na začátku století 20. na nich nezřídka paní továrníková s paní velkouzenářovou závodily, kolik si můžou dovolit nechat našít kanýrů na honzík (a v určité podobě to dělají dodnes :)).

Třeba britský dvůr přestal formální dvorní plesy pořádat až v roce 1957, aby je nahradily plesy, na které může přijít kdokoliv, kdo si koupí pozvánku. Velká večerní zároveň postupně přestala být výsadou dvorských událostí a objevovala se stále častěji na akcích veřejných institucí (státnické události, různá gala pořádaná bohatými muzei, instituty a ambasádami, charitativní večery a plesy), aby nakonec demokratizace postoupila až k tomu, že velké šaty nejčastěji vídáme při slavnostních předáváních cen filmového, hudebního či jiného zábavního průmyslu. Zároveň se s proměnou instituce divadla velká večerní vytrácí z divadelního prostředí. I zde to má svou logiku – samozřejmě tím neomlouvám extrémy jako jsou džíny nebo tepláky v Národním divadle, ale obecně povaha představení, obzvlášť dnešní podoba činohry, už velké šaty prostě nevyžaduje. Nevyžaduje je vždy ostatně ani balet nebo opera, ale to už je zase na posouzení každého případu zvlášť – na výpravnou barokní operu bych si třeba kalhotový kostým do opery nikdy nevzala, ale na Brittenovu komorní operu provedenou na některé malé scéně už klidně.

Současná podoba velké večerní – šaty z kolekce Dior couture 2013.

Tolik tedy šaty plesové, které si můžeme vyhradit na velké plesy, klasickou operu a velmi formální události. Když se podíváme dále k večerním šatům (evening gown, robe de soirée) najdeme ovšem s plesovými šaty mnoho podobností. Také večerní šaty bývají dlouhé, jen s větší variabilitou siluety. Mohou být užší nebo celkově širší, sukně může mít tvar mořské panny, pas nemusí být výrazně předělen a dokonce jako večerní mohou sloužit i šaty etnického původu, třeba sárí nebo kaftan. Na rozdíl od plesových šatů pak ty večerní nemusí být dlouhé až na zem, poměrně často je vidíme i v „baletkové“ délce (končí nejníže nad kotníkem, ale nejvýš pod půlkou lýtka) a „tea“ délce (mezi kolenem a nad půlkou lýtka, šaty nošené na „čaje“, velmi oblíbená délka v 50. letech). Mimochodem, u těchto délek je třeba zvážit jejich vhodnost pro danou postavu – především baletkovská délka pro mnoho figur není úplně slušivá, tea délka zase v některých případech (hlavně při větší zdobnosti) může působit až infantilně. Večerní šaty rafinovanějších siluet, zábavných střihů a výrazných materiálů jsou pak ideální pro situaci, kdy máme splnit zadání creative black tie – tedy přijít v šatech sice velmi formálních, ale přesto nápaditých.

Model od Vivien Westwood: díky odvážnějšímu materiálu ideální šaty pro zadání creative black tie.

A ještě dvě róby atypických siluet z předávání Oscarů.

Pojem společenské šaty je širší a obecnější, zahrnuje dále i šaty koktejlové a poloformální. Neostrá hranice toho, kde už společenský šatník končí, vede na jedné straně u oblečení volnočasového, na druhé v obtížněji rozkódovatelné šedé zóně okolo byznys šatníku – pracovní kostýmek není společenský oděv, naproti tomu malé černé, které třeba také do práce nosíme, při změně doplňků nebo účesu už jím mohou být. Úplety, i ty kvalitnější, se většinou se společenským oděvem naprosto míjí. Pokud váháte, jestli vaše oblíbené úpletové šaty jsou ještě společenské, je tu jednoduchá pomůcka. Koukněte na cedulku, pokud je na ní napsáno Madame Grès Paris, tak společenské jsou. Jinak s největší pravděpodobností ne. 🙂

Šaty z Desigualu a Skunfunku, nehledě na to, jak byly nehorázně drahé, společenské v 99.99% případů nejsou.

Pokud vaše úpletové šaty nevypadají nějak takto, pak společenské pravděpodobně nejsou. Večerní šaty Madame Grès z roku 1944, dnes v majetku Kyoto Costume Institute.

Dress code je hra s uměle vytvořenými pravidly, jako takovou ji musíme chápat. Můžeme ji hrát ortodoxně podle daných pravidel, můžeme ji odmítat jako přežitou a nechtít ji hrát vůbec (a zas tak moc se vám nestane, zvlášť ne v zemi, kde i státní vyznamenání můžete převzít v teplákovce). Ale můžeme být i kreativní, dělat si z dresscodové hry legraci (velmi vtipně třeba nakombinovala „šlechtické“ večerní šaty s „lidovým“ krojem slovenská spisovatelka Tamara Heribanová na loňském bratislavském plese v Opeře a dokázala tím některé módní kritiky hezky nazvednout ze židle.)

Jakmile něco o historii velkých šatů víme, můžeme si zvolit vlastní postoj: na jedné straně pro nás plesové šaty mohou být romantickou připomínkou světa šlechtičen, ale taky je klidně můžeme vnímat jako něco archaického, feudálního a přežitého (ostatně v našich krajích měly ty krásné šaty dámy z převážně cizí šlechty proto, že na ně po větší část 19. století jako nevolníci do úmoru pracovali předkové většiny z nás). Je ale vždy dobré vědět, že šaty nikdy nejsou jen kus látky, vždy s sebou nesou svou vlastní historii a odrážejí kulturu, ve které vznikly.

Velké a zároveň folkórní šaty ukrývající velký (a hodně vtipný) historický paradox.

Článek pro Vás napsala Petra (23.11.2017/10:50)

Leave a Reply

4 Komentáře "Společenské šaty: Historie a dress code"

Upozornit na
avatar
Photo and Image Files
 
 
 
Audio and Video Files
 
 
 
Other File Types
 
 
 
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší
Ema
Host

Ty bílé z Oskarů! WOW!

Vendula
Člen

Konečně jsem si poprvé v životě přečetla opravdu hezký článek o dress codu. Jdu číst znovu 🙂

trackback

[…] nejoblíbenější šaty pro příležitosti, kam se plesové šaty hodí (viz náš text o dress code), cítím se v nich skvěle a dostávám na ně i dost komplimentů i otázek, kde […]

wpDiscuz