2.11.2017 | Petra | 35 komentářů

Šití se vyplatí, část II.

Tenhle článek jsem začala psát už před rokem a půl. Tehdy totiž (na den přesně 19.3.2016) vyšel první díl zamýšleného několikadílného seriálu o širších souvislostech šití, nazvaný Šití se vyplatí I. V prvním díle seriálu jsem se snažila ukázat, že šití je koníček, který má smysl a skutečně se vyplatí nejen proto, že nám umožňuje vyrábět použitelné věci s jasnou hodnotou. Nedávné psychologické výzkumy totiž prokázaly, že ruční práce mají blahodárný vliv na naše psychické (a potažmo i fyzické) zdraví – tedy na oblast, kterou běžně nemá cenu přepočítávat na peníze. (Mimochodem pokud vám tenhle článek unikl, doporučujeme k přečtení: jde o nejčtenější text v historii našeho webu!) Na první díl seriálu pak měl v dohledné době navázat text o ekonomice domácího šití, opřený o skutečná čísla a propočty toho, jak moc je šití vlastně výhodné.

Byl to jednoduchý, jasný plán: několik měsíců jsem si poctivě zapisovala všechny nákupy látek a hodiny, které jsem šitím strávila, stejně jako jsem v porovnávání s kvalitnější konfekcí nějakou dobu přibližně naceňovala ušité věci. A všech kamarádek a příbuzných, které někdy šily, jsem se neustále vyptávala, kolik jsou do svého šití ochotné investovat a jakou návratnost očekávají… Mým cílem bylo ověřit tezi, že při domácím šití z kvalitních materiálů ve výsledku získáte mnohem kvalitnější oblečení při nákladech podobných jako v konfekci střední třídy. Takže když investujete pár tisíc do kašmírové látky na kabát, budete mít prostě kabát v kvalitě, za kterou byste musely při nákupu hotového oděvu dát mnohem víc.

Z tohoto předpokladu ostatně vychází i základní motto Stehu: Při šití vždy investujte do kvality materiálu i pomůcek co nejvíc, i když samozřejmě jen tak, abyste s celkovými náklady vždy zůstaly v rámci své nakupovací komfortní zóny (a rozpočtu domácnosti).

Švadlena. Romantizující obraz Louise De Hemové z roku 1905.

Jak už asi tušíte, ten jednoduchý a jasný plán se postupně začal komplikovat. Ano, samozřejmě platí, že pokud si ušijete „chanel“ s celkovými náklady do 5 tisíc, můžeme suše konstatovat, že oproti nákupu originálního kabátku Chanel za 5 tisíc euro dost ušetříte, i když ten váš není tak dokonalý. Ale na druhou stranu třeba v takovémto projektu vůbec není cílem vyrábět co nejdokonalejší kopii známé značky, jak jistě potvrdí ty z vás, co se zúčastnily našeho společného šití. Hlavní je osvojit si nové šicí dovednosti, poznat historii tohoto kousku oděvu, naučit se lépe vnímat chování látek, a přitom si ušít dokonale padnoucí, pohodlné a skvěle splývavé sako… Je pak 5 tisíc velká, nebo malá investice, když si odmyslíme tu referenci k Chanelu? A co když započítáme práci, těch řekněme 50-100 hodin času, co chanelovské techniky reálně vyžadují, a i s poměrně nízkou hodinovou sazbou se dostaneme lehce na náklady v řádu 15-20 tisíc? A co když započítáme pořízení strojů, všechnu tu přípravu, několik let nákupů knih, investic do kurzů, předplatného časopisů, a ještě k tomu naceníme všechny ty projekty, které se musely nepovést a bez nošení jsme je vyhodily, než jsme měly dost zkušeností na to, abychom ušily právě takto pracné sako?

Musíme tedy přiznat, že se nám oproti původnímu předpokladu šití v žádném případě rentovat nemůže? Zní to tak, ale stejně věřím, že tomu tak není. Prostě mi dneska už připadá, že „vyplatí se šití?“ je hlavně špatně položená otázka a falešné dilema, které vychází z několika široce zakořeněných předsudků. O šití totiž díky zavádějícím kontextům, ve kterých ho máme usazené, přemýšlíme jinak než o běžných koníčcích. Pojďme se na tyhle kontexty podívat trochu blíž a ukázat si, proč se možná ptáme od začátku špatně.

 

Předsudek č. 1: Šití je pro hodně lidí díky historické zkušenosti automaticky spojované se šetřením a nedostatkem.

 Ještě pro moji generaci bylo domácí šití pro většinu maminek dovedností, kterou neprováděly dobrovolně a s chutí jako hobby, ale braly ji spíš jako nutnost, patřící k jejich domácím povinnostem. Takže se musela rentovat. Běžně se přešívalo, upravovalo, látky často neodpovídaly představám o kvalitě… kreativita byla druhotná, primární bylo za málo peněz obléknout rodinu, když zrovna díky socialistickému zásobování nebylo ten rok na trhu téměř žádné zimní oblečení.

Některé maminky se ostatně pořád drží přesvědčení, že vše z nabídky obchodů je možné doma levně vyrobit, i když už dávno nešijí – už nedokážu spočítat, kolikrát jsem třeba v posledních dvaceti letech slyšela větu „To si nekupuj, to ušijem“ (přestože reálně jsem něco doma ušitého dostala naposledy někdy na začátku 90. let). A už jsem se dokonce i přistihla, že občas mám ty samé reakce!

Toto je kontext, ze kterého musíme šití osvobodit. Už není socialismus ani válka (kdy šití fungovalo podobně, jako cesta ven z nedostatku konzumního zboží). A z šití se stalo tvůrčí hobby jako každé jiné – třeba fotografování, malování, zahradní architektura… U žádného z těchto koníčků by nás nenapadlo se ptát, jestli se nám vyplatí. Je to prostě aktivita, kterou děláme rády a s chutí a jsme ochotné do ní investovat tolik, kolik nám náš rozpočet dovolí. Není důvod, proč se u šití chovat jinak.

Střihy na přešívání McCalls z doby nedostatku, dimenzované tak, aby se vešly do yardu upcyklované látky. Zdroj: luckylucille.com

 

Předsudek č. 2: Předpokládáme, že ženy přirozeně nepotřebují mít „nepraktické“ koníčky.

Podle mnoha lidí by neměly ženy mít žádné nákladné a rozmařilé koníčky. Společensky se stále ještě předpokládá, že jako ženy máme mít záliby hlavně praktické, které jsou v souladu s naší „přirozenou“ potřebou starat se o druhé, vytvářet rodinnou pohodu a připívat k promyšlené ekonomice domácnosti. Naproti tomu jsou muži vnímáni jako věčné děti, které potřebují „hračky“, ať už jsou jakkoliv drahé a zbytku rodiny k ničemu nejsou.

Tenhle dvojí standard v nás přetrvává a navíc vyvolává potřebu naše koníčky před druhými obhajovat a i uměle prezentovat jako praktické a vysoce efektivní. Zároveň v nás tohle nastavení často vyvolává předpoklad, že si své záliby musíme u ostatních nechat schválit, nebo je s nimi dokonce za něco „vyhandlovat“. Čekáte s koupí dalšího šicího stroje až na chvíli, kdy si váš muž koupí další (nepoměrně dražší) motorku a nebude protestovat, že utrácíte? A uvědomujete si, že to s přirozenou sebedůvěrou a otevřenou komunikací v rodině nemá moc společného? Znevažujeme tím samy sebe i náš koníček. Zkusme to jinak: nebojme se prostě na rovinu mluvit o tom, že nám tenhle koníček dělá radost, proto do něj investujeme, aby nám dělal radost ještě větší. Čekat s nákupem krabičky špendlíků na to, až si manžel koupí airsoftovou pistoli, je pro dospělou ženu prostě nedůstojné.

Švadlenka – historicky zobrazovaná jako symbol pokory a sebeobětování. Obraz The Song Of The Shirt od Anny E. Blundenové z roku 1854.

 

Předsudek č. 3: Když už doma šijeme, měly by to být především věci praktické a snadno nositelné.

Šijete už léta hlavně tepláky, mikiny a trička pro děti? Na tom samozřejmě není vůbec nic špatného, většina domácích švadlenek se v této fázi jednou ocitne. Ale problém je, když začnete věřit, že od vás okolí očekává jen takové praktické věci „na roztrhání“ a vše ostatní jsou jen nepraktické bláznivosti. To si nikdy nenechte namluvit. Chcete s námi šít večerní šaty, i když chodíte na jeden ples za rok a na ten byste zvládla jít v halence a sukni? Chcete se pustit do kabátu, i když většinu zimy chodíte v bundě? Chcete si zkusit bláznivé japonské střihy, i když je možné, že výsledné oblečení moc neunosíte? Šití je ale přece kreativní, imaginativní koníček. Dokáže nás osvobodit od jednotvárné nabídky oblečení v obchodech, dovoluje nám experimentovat, vytvářet právě i oblečení, které „nepotřebujeme“ a které se tzv. nevyplatí. Našeho šití by totiž mělo vycházet nejen z našich osobních historií a životních stylů, ale mělo by dát i svobodu naší imaginaci.

Určitě lze šít velmi prakticky a ekonomicky a vytvářet v poměru k dostupné konfekci výrazně kvalitnější oblečení, ale lze také šít bláznivě a svobodně a klidně i rozhazovačně – a nemít potřebu se za to nikomu omlouvat. A to ani sobě.

Přejeme vám, abyste se nebály u šití občas tak trochu zbláznit. Váš Steh.

 

Foto ©Petra Hajská

Uložit

Článek pro Vás napsala Petra (02.11.2017/12:41)

Leave a Reply

35 Komentáře "Šití se vyplatí, část II."

Upozornit na
avatar
Photo and Image Files
 
 
 
Audio and Video Files
 
 
 
Other File Types
 
 
 
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší
NielaD
Host
Děkuji nesmírně, za tento článek. Jsem toho názoru, že omlouvat se za cokoliv co nám, dělá radost. je dláždění chodníčku k psychoterapeutovi. Ano poslední dobou často slýchám, vždyť to dnes lze vše koupit a levněji. a proč u toho x hodin sedět. Jakmile jsem se zeptala a u čeho sedíš ty? Většina odpovědí byla u televize. No vidíš a na tu já nekoukám.. a co potom děláš? No šiju… mě těší už jen to pomazlení se s látkou. Moc mě nabíjí představa mít něco jiného než půl tramvaje. Praktické koníčky asi vymyslel někdo , kdo měl pocit, že ženská zábava je trestný čin. Jak mě potěšilo, když se někomu líbí… Číst vice »
BaraBulva
Člen
Taky za ten článek děkuji, ale bolelo mě u něj srdce. V užší i širší rodině je nejmírnější reakce na mé nepraktické koníčky usměvavá shovívavost. Tolerují mě, protože mě mají rádi, a nějakou tu výstřednost vydrží. Nový šicí stroj nadělal hodně vrásek všem okolo. Investice do látek a špičkových vlizelínů vyvolávaly povzdechy a začalo se uvažovat, kolik té výstřednosti skutečně vydrží. Mám jedinou fanynku ve své pubertální dceři, která všechno, dokonce i nepodarky, nadšeně nosí. Nemůžu to vzdát, protože vášeň je silná a ta radost, když se to začne vylupovat zpod rukou, když se to nažehlí a je to fakt krásné, byť je to jen jednoduchá kolovka, ale protivítr… Číst vice »
NielaD
Člen

Moc Vám přeju ať se to zlomí. A schovívavé pohledy se změní na obdivné. A já tvrdím, že když přispívám na chod domácnosti a do rozpočtu mám právo z něj i čerpat! Daniela

Jita
Host

Uplne presne vystizeno… Ja take siju z materialu, z jakych se v obchode uz veci neprodavaji, protoze pak by musely stat daleko vice, nez stoji v beznych obchodech. Prijde mi, ze usita vec daleko lepe sedi, protoze si ji proste upravite pro sebe. A temer kazdou usitou vec mi hned nekdo pochvali, aniz by vedeli, ze je sita. Je to urcite poznat typem latky i zpracovanim. Dalsi plus je kompenzace prace na pocitaci, zamerene na vypocty, je to pro me i relaxace a tvorivost a konkretnim vysledkem. Jen skoda, ze neni vice casu. Mym snem je podivat se do dilny Dior v Parizi 🙂

Melenam
Člen

Já si alespoň před spaním pouštím místo večerníčku videa, jak se dělají kolekce Diora, Hobeiky a spol. (A pak o víkendu dělám Pata a Mata v praxi :))

Whitehorse
Člen
Díky za článek a některým členům rodiny ho budu muset vytisknout a pravidelně předkládat. Většinou slyším totiž ono “to koupíme, to se ušít nevyplatí”. Ale ono se mi vyplatí ušít i to dětské pyžamko nebo tepláky, protože prckovi vydrží výrazně déle než většina levných kupovaných, sehnat bavlněné tepláky není snadné a pokud už, sem na ceně za ušití a má je každé druhé dítě. Některé věci sehnat ani není tak snadné a přitom na ušití je to půl hodinky. A pak jsou to ty velké – odvážné projekty u kterých se tak krásně relaxuje. Můj poslední pohled směřoval na látky – flauš s 60% vlny a 40% kašmíru a manžel jen… Číst vice »
Jana
Admin

Můj táta šel před mnoha lety do vývrtky, když jsem k promoci chtěla šicí stroj ve stejné cenové hladině, jako můj bratr dostal tři roky předtím notebook, nad jehož cenou se nikdo nepodivoval. Nemusím říkat, že notebook dělá podložku a já na svém stroji, u kterého jsem slevila s cenou téměř na půlku, stále šiji. Prostě tohle muži asi nikdy nepochopí (pokud sami nešijí).

Mitt
Host
Děkuji! Nedávno jsme s kamarádkou konstatovaly, že už jsme dost velké na to, abychom dělaly jen praktické věci, které se vyplatí!. Ano, je to tak a VYPLATÍ se to! Po létech socialistických, kdy jít ve vlastnoručně ušitém oděvu pro mě znamenalo oddělit se od davu, po létech porevolučních, kdy obléci děti od hlavy až k patě doma šitými kousky znamenalo výrazně zalepit rodinný rozpočet, po létech “busy” a expanze čínského textilního zboží, kdy můj šicí stroj jen občas “spravil díru”, jsem nesmírně ráda, že jsme se zase našli :), že vím, že šití se mi vyplatí. Mám na něj nárok, mám nárok na vyjádření kreativity a individuality, je… Číst vice »
Vendula
Člen
Někde jsem četla závěr nějaké odborné studie, který by se dal shrnout mottem: Když je ve vztahu spokojená žena, tak je spokojené i manželství. A z toho vyplývá, že pokud šití činí ženu šťastnou a spokojenou, měl by ji v tom její muž či partner jen a jen podporovat, protože se mu se spokojenou ženou bude lépe žít a bude tak pravděpodobně spokojený i on (podle studie to funguje jen takto, ne obráceně). Mám to štěstí, že můj muž to pochopil i bez nějakých psychologických studií, ale přesto má vždy poslední slovo: “Tak si to kup.” 🙂 Co se týče otázek typu “… To se ti to šití vyplatí?” ,… Číst vice »
Kristina
Člen

Já bych ještě dodala, že spokojená žena znamená i spokojené děti. Takže šití je vlastně takový základ rodinného štěstí 🙂

Jordaan
Člen

Stare dobre Happy wife, happy life. To tvrdi muj manzel.

Tia
Člen
Z mého empirického pozorování zatím vyplynulo, že šití nechápou: lidé, pro které je oděv něco, co je pouze ochrání před nahotou a zimou, takže celkově nepoberou potřebu oblékat se hezky, jinak, kvalitně. Ti si totiž myslí, že když šijete, tak šijete trička z HM, protože nevědí, že by mohlo existovat i něco jiného. Dále lidé, kteří sami nejsou nijak manuálně zruční, tudíž sami netíhnou k nějaké práci rukama. Těm je jedno, jestli řeknete, že lepíte modely vláčků, tuníte motorky, nebo šijete, jste za exota stejně. Pak samozřejmě velmi častá kombinace obojího. Třeba moje matka, která se jinak ve svém věku moc ráda obléká hezky, tak… Číst vice »
Jordaan
Člen

Nemuzu si pomoci, ale clanek mi pripada plny klise a plny sebelitosti. Neni mi jasne, kdo ma od zen vsechna ta jmenovana ocekavani. Myslela jsem, ze moderni zeny si v roce 2017 vydelavaji sve penize a rozhoduji o tom, za co je utrati. Skutecne cekate s nakupem cehokoliv az do doby, kdy si manzel bude kupovat neco draheho pro sveho konicka? Pripada mi to nedustojne.

Tia
Člen

Myslím si, že právě ve světle toho, že v roce 2017 má žena sama rozhodovat o tom, čemu se bude věnovat a za co utrácet, bez toho, aby ji okolí považovalo za výstřední, nebo ji do toho nějak kecalo, vzniká tato diskuse. Já naštěstí nemusím nikomu obhajovat své osobní náklady (a s tímto pravidlem a vírou ve zdravý rozum toho druhého s manželem šťastně koexistujeme), ale chápu, že když někdo má rodinu, děti, výplatu, se kterou musí vyjít, tak si ten svůj díl třeba musí obhájit. Jestli je to nedůstojné, to nevím, spíše bych řekla, že ne…

Vendula
Člen
Mně to jako klišé nepřipadá, dle mého názoru jsou to i v této moderní době naprosto reálné situace, kdy si některé ženy před partnerem nebo zbytkem rodiny musí obhajovat investice do svého koníčku. Ale určitě jsou časté i případy, kdy by si některé ženy nic obhajovat ani nemusely, jen mají potřebu si to z nějakého vnitřního pocitu obhajovat. Ale důstojné to není, s tím naprosto souhlasím. Ono hodně záleží i na finančním uspřádáni a partnerské domluvě ve finančních záležitostech, to mají lidé nastaveno a vyřešeno různě. Určitě i platí, že když jsou v rodinném rozpočtu větší přebytky, méně ostatní členy rodiny “bolí”, když si někdo z rodiny koupí něco jen tak… Číst vice »
PetraH
Člen

A chystáš, Petro, nějakou studii o závislosti na kupování látek? To by mě docela zajímalo, v jakém už jsem stádiu… ;-))) Rozhodně souhlasím s indexem štěstí za ML. Mě vlastně stačí, že mi ten krásný materiál leží ve skříni a mohu o něm přemýšlet, co všechno z toho mohu udělat, nezávisle na tom, jestli to unosím nebo ne. A často je pro mě důležitější fáze procesu šití než hotový výtvor ( i když povedený kousek potěší!). Zkrátka, cesta je cíl… 😉

Whitehorse
Člen

Taky by to bylo zajímavé. Ono je to často o tom “jen se jdu podívat co mají pekneho”, ale vlastně nic kupovat nechci” a pak se odchází s 2m hedvábí a látkou na něco dalšího, protože mají zrovna skvělé slevy a z té látky se ušije něco zajímavého. A pak se přemýšlí a kochá pohledem na latku, která sice nemá vysoký ML, ale jen proto, že byla zrovna o 50% zlevnena a prostě ji musím mít.

B-Rouchka
Člen

Diky za clanek, vtipnej a pravdivej.
Ja mam tedy stesti na to, ze ma draha polovicka me totalne podporuje v nakupu latek (letos v lete na dovolene, kde byly vlny s kasmirem a hedvabi za uzasne ceny, mi asi 10krat zopakoval, abych toho vyuzila, ze misto v kufru se najde), ale jini clenove rodiny maji tendenci mi nosit veci “na spraveni, na upraveni” nebo zadaji usiti povlaku na polstar. Takze vzdycky vysvetluju, ze jeden z hlavnich duvodu, proc siju, je prave to, abych nemusela upravovat koupene obleceni a siti povlaku neni nijak zabavne.

Martica
Host
Tak teď jsem se hluboce zastyděla, že jsem s koupí overlocku čekala, až si na něj trochu přišetřím a až si manžel bude kupovat nový efekt na kytaru, ačkoliv na účtě prachy jsou. Kde se to ve mně sakra bere? Děkuji za článek, který mi odkryl hluboké pravdy. Díky vám teď budu sama sebe učit, že můj koníček má stejnou váhu jako manželův. A to ve všem, nejen co se financí týče. Mám totiž sklony mít špatné svědomí i kvůli tomu času, který nad šitím trávím. Přitom nad hodinami, které manžel tráví brnkáním, by nikoho z okolí zvedat obočí nenapadlo. Jdu se nad sebou zamyslet.… Číst vice »
Anna
Host
Moc pekný článok k zamysleniu. Mám obrovské šťastie, že práve môj muž je ten, kto mi hovorí nech neblbnem keď mám výčitky svedomia, že som si kúpila niečo drahé a mám jeho podporu vo všetkom, aj šití. Tiež mám bohužel dosť hlboko zakorenené “to je zbytočne drahé/to je na mňa škoda”, postupne sa toho prístupu ale zbavujem. 🙂 Pravdu povediac dosť ma fascinuje že toľko ľudí ešte stále pri zmienke o šití vyvalí oči s tým, že veď to už sa dnes neoplatí. Reagujem len vetou, že veď predsa koníčky nie sú od toho aby sa vyplatili. 😀 Tak na to už len kývnu… Číst vice »
Kristynacipova
Člen

sice je to lehce mimo téma, ale zajímalo by mě zda kurzy na craftsy mají nějakou expiraci, jestli přístup je třeba jen půl roku. Na stránkách jsem to nemohla najít, díky za odpověď

Jana
Admin

Přístup je doživotní a to i u kurzů, které pak třeba i stáhnou z nabídky.

wpDiscuz