20.4.2017 | Petra | 5 komentářů

Chanelovský kabátek: Stručné dějiny jedné ikony, část 1.

Chanelovský kabátek, ve své klasické podobě z tweedu představený v roce 1954, je dnes považován za jednu z největších stálic globální módy. Spolu s dalšími ikonickými kousky, jako jsou „malé černé“, žerzejový volný kostým nebo quiltovaná kabelka s řetízkem představuje zároveň jeden z ikonických modelů revoluční proměny odívání, které přinesla tvorba Gabrielle Chanel do módy 20. století. Dnes vnímáme chanelovský kabátek jako něco klasického, možná až konzervativního – ale z historického pohledu byl výrazem opravdové revoluce, symbolem svobody a pohrdání společenskými konvencemi a omezeními. Oblečení a styl se totiž díky Chanel staly skutečně symptomem své doby – vtělily se do nich příznaky nového směřování společnosti i všemožná očekávání, které měla moderní doba od žen (a ony od ní). Právě Chanel stvrdila definitivně osvobození ženské siluety z korzetu a pevné modelace oděvem (krinolíny, šněrování, vycpávání) a prosadila příklon k přirozenosti, volnosti pohybu a aktivitě.

Chanel jistě nebyla jediná, kdo se na tomto osvobození siluety podílel. O něco dříve se o krok podobným směrem pokusil další z ikonických návrhářů první poloviny 20. století – Paul Poiret. Poireta vedla nenávist ke korzetu, který mu připomínal brnění, a naddimenzovaným sukním, které zcela zakrývaly přirozené křivky ženského těla, k hledání nových cest. Navrhoval šaty, které přiznávaly obrysy těla, používal splývavé siluety, šikmo řasené drapérie, hedvábná kimona inspirovaná orientálními vlivy a harémové kalhotové sukně. A způsobil jimi na počátku 20. století naprosté pobouření – nově odhalená silueta byla označovaná jako barbarská, necivilizovaná a ošklivá. Chanel i ve snaze vymezit se proti Poiretovi šla jiným směrem, cestou, kterou zdobný a vlastně „kostýmní“ návrhář nedokázal využít – cestou praktičnosti a osvobození těla pro pohyb.

Working Title/Artist: Paul Poiret (French, 1879–1944) Fancy Dress Costume, 1911 Department: Costume Institute Culture/Period/Location: HB/TOA Date Code: Working Date: photography by mma, DP144891.tif retouched by film and media (jnc) 7_16_08

Paul Poiret, šaty s harémovými nohavicemi z roku 1911

Working Title/Artist: Paul Poiret (French, 1879–1944) Opera Coat, 1912 Department: Costume Institute Culture/Period/Location: HB/TOA Date Code: Working Date: photography by mma, MetImages DP142046.tif retouched by film and media (jnc) 7_16_08

Paul Poiret, plášť do opery, 1912

Jakmile Chanel na začátku 10. let 20. století vstoupila do dějin módy svými modistickými návrhy, bylo jejím poznávacím znakem (jak u klobouků, tak posléze i u šatů) zjednodušení a oproštění se od zdobnosti, tak typické pro módu předchozích století i její experimentující současníky. Je příznačné, že právě Poiretem otevřeně pohrdala, mimo jiné i proto, že jeho oděvy přes veškerou efektnost nebyly pohodlně nositelné, ani řemeslně dobře zpracované. Nápadná jednoduchost a pohodlná funkčnost – to jsou dva hlavní rysy jejích modelů od samých začátků jejích módních salónů, a je to zároveň i rys, který se vrací v poválečném období u klasického kostýmu a především ikonického „malého kabátku“.

Nová koncepce oděvu, kterou Chanel přináší, se zcela přirozeně nejdříve prosadila úspěchem módních salónů otevřených v letech 1913 a a 1915 v oblíbených letoviscích evropské smetánky, městečkách Deauville a Biarritz. Móda letoviska, to byla nejen móda pláže, ale také pohodlná móda na cesty luxusními vlaky, které tam aristokracii a umělce přivážely, oblečení na dostihy, tenis, pólo – tedy móda sportu, kterého se poprvé v historii aktivně účastnily nejen ženy vyšší vrstev, ale i vzmáhající se střední třídy. A ženy, které již nechtěly být jenom zdobným doprovodem sportujících mužů, potřebovaly oblečení, které by jim pohyb umožnilo.

572eb389544c5dade41bdb784f8741d5

Gabrielle a Adrienne před butikem v Deauville, 1913

Dochovalo se několik fotografií, které dokládají, jaká atmosféra okolo dobových salónů Chanel vládla. Na té nejznámější z nich stojí Gabrielle se svou tetou Adrienne, která jí v obchodě pomáhala. Chanel je oblečená v dlouhé rovné sukni, pleteninovém kabátku s páskem a kapsami a halence s otevřeným, rozepnutým námořnickým límcem. Adrienne má ležérní plášť kokonovitého typu s límcem nejspíše z králičiny (všimněme si, jak je sice střihově příbuzný, ale zároveň i zcela nepodobný kokonovitému zdobnému plášti od Poireta na obrázku výše!). Zkrácené vlasy a jednoduché klobouky, uvolněný úsměv, očividné pohodlí, ale zároveň i elegance – to vše bylo nové, osvobozující a téměř okamžitě úspěšné u bohatých a po novinkách toužících návštěvnic letovisek. Z fotky je také evidentní, že si Chanel od začátku přiznaně vypůjčovala z pánské módy – odtud pocházejí všechny ty svetry, kardigany, volná saka, pracovní a sportovní oděvy typické pro její tvrobu. Rovné linie, jemné a nevyztužené střihy, maximální svoboda pohybu a přizpůsobivé materiály, to vše už mužská móda znala, v ženském odívání to ale byla naprostá novinka. Stejně jako drobný detail, pro nás už naprosto samozřejmý, dobově ale zcela skandální: funkční kapsy, úplně proměňující ženský postoj. Jak upozorňuje ve své knize Coco Chanel: Pohled zblízka Lisa Chaneyová:

U stylového ženského oblečení nebylo tehdy zvykem používat vnější kapsy. Výjimkou byly sportovní oděvy. (Burberry a další britské firmy nabízely rybářské či vycházkové pláště s kapsami.) Každému, kdo se dokonale nezbavil vlivu konvencí, musel Gabriellin postoj s rukama zastrčenýma pohodlně v kapsách připadat nestoudně neženský. (Chaneyová 2014: str. 110)

A funkční, „drzé“ kapsy zůstanou typickým znakem stylu Chanel i v dalších desetiletích a budou i poznávacím znamením chanelovského kabátku, který jeho návrhářka nikdy neopomene zdůraznit.

002-gabrielle-chanel-and-arthur-capel-in-front-of-chanel-boutique-in-deauville-in-1913-c2aephoto-d-r

dobová společnost před butikem Chanel v Deauville, uprostřed Chanel v žerzejovém kostýmu a opět i s rukama v kapsách

Nekonvenčnost „letoviskové“ kolekce vycházela i z materiálu, který Chanel použila – objevuje se tu žerzej a pletenina z vlny či hedvábí, do té doby používané běžně na spodní prádlo, ale jako svrchní vrstva určené výhradně pro sportovní oblečení. Žerzej byl v té době považován za materiál obyčejný až podřadný, ale právě jeho jednoduchost a střízlivost (spolu s praktičností) Chanel evidentně fascinovala. Od počátku také vědomě používala tlumenou barevnost žerzejových pletenin – nejdříve béžové, nebělené tóny, postupně hledala nové tóny šedé, modré a korálové. Žerzej se tak v jejích rukou stává materiálem luxusních oděvů a šatů. Podobný veletoč s materiálem Chanel udělá i s kožešinou – namísto luxusních sobolů, norků a činčil se vrací k „lidové“ kožešině, králíkovi, a přetvoří jej v módní posedlost. Představa luxusu se pod jejím vlivem navždy proměňuje – jednoduchost až obyčejnost vstupních materiálů povyšuje dokonalé řemeslo a kvalita zpracování na módu, která nic nepředstírá, uměle nepřikrašluje, neschovává svou nositelku do ozdob a laciných efektů, dovoluje jí aktivně žít.

Sama Chanel svou módu označovala za „upřímnou“. Pro dnešek se s Gabrielle rozloučíme v tomto momentě, kdy se ustanovily základní prvky jejího stylu, které bude dále rozvíjet a kultivovat, ale nikdy je jako jiní návrháři dramaticky nepromění. V příštím díle tohoto stručného historického exkurzu se podíváme na to, jak se tato “upřímnost” a “jednoduchost” vrací v plné síle v podobě chanelovského kostýmu a kabátku jako forma protestu proti vývoji módy v poválečném období.

Bonus: Roztomilým způsobem nechal ožít atmosféru prvních butiků Chanel v roce 2013 Karl Lagerfeld v krátkém filmu, který natočil ke stému výročí otevření prvního obchodu. Hříčka, ve které vystupují současné tváře kolekcí Chanel, zachycuje s humorným nadhledem první den po otevření butiku v Deauville.

 

Článek pro Vás napsala Petra (20.04.2017/10:08)

Leave a Reply

5 Komentáře "Chanelovský kabátek: Stručné dějiny jedné ikony, část 1."

Upozornit na
avatar
Photo and Image Files
 
 
 
Audio and Video Files
 
 
 
Other File Types
 
 
 
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší
Vendula
Člen

“Stejně jako drobný detail, pro nás už naprosto samozřejmý, dobově ale zcela skandální: funkční kapsy, úplně proměňující ženský postoj.”
“Každému, kdo se dokonale nezbavil vlivu konvencí, musel Gabriellin postoj s rukama zastrčenýma pohodlně v kapsách připadat nestoudně neženský.”

Tedy já když na sobě nemám něco s alespoň jednou funkční kapsou, tak se cítím nesvá. Vždycky potřebuju mít po ruce minimálně kapesník. Ještěže ty doby, kdy ženy “neměly právo” na funkční kapsy, jsou už za námi 🙂

AlenaK
Host

Venkovanky mívaly plátěný kapsář – nosil se pod sukněmi, přivazoval se k pasu. Dnes bych z něj na ulici nic lovit nechtěla 🙂

PetraH
Člen

Hezky napsané, už se těším na pokračování! Mimochodem, musím ocenit kultivovaný styl psaní celého vašeho blogu, což dnes není až taková samozřejmost…

wpDiscuz