19.3.2016 | Petra | 29 komentářů

ŠITÍ SE VYPLATÍ, část I.

Začnete-li v pokročilejším věku a navíc při již rozjetém kariérním životě (znovu) šít, garantuji vám, že dříve či později se vás někdo zeptá, proč to vlastně děláte a hlavně, zda se vám to „vyplatí“. Šití, pletení nebo třeba vyšívání nemá status pouhého koníčku a neustále vzbuzuje otázky ekonomické povahy – což je sice samozřejmé (vyrábíme věci, které pro nás mají nejen emoční, ale i poměrně konkrétně vyčíslitelnou hodnotu), ale na druhou stranu i paradoxní – nikdo se vás neptá, zda se vám rentují koníčky jiného typu, ať už je to třeba sportování, cestování, sbírání starožitností nebo kuchyňské experimenty s drahými surovinami.

SF2

Tímto textem chci otevřít sérii článků věnovaných tomu, jak se šití vyplatí. Schválně to formuluji rovnou bez otazníku, protože se ukazuje, že odpověď je bez velkých pochybností kladná. Můžeme ekonomii domácího šití propočítat z různých stran, zasadit ji do různých kontextů, vztáhnout ke stavu světa a planety, výsledek ale stejně ukazuje hlavně na nezpochybnitelné přínosy. Na úvod to vezmu možná z trochu nečekané perspektivy – od otázky, co přináší šití (a další kreativní ruční práce) přímo tomu, kdo se jim věnuje, z pohledu současné psychologie.

Bude to trochu delší a hutnější, takže si k tomu klidně udělejte kávu a pak se pohodlně usaďte.

Pletení jako „nová jóga“

Psychologický a neurovědní výzkum účinků ručních prací na psychický stav a dokonce i mozkové funkce člověka je sice teprve v počátcích, nicméně v posledních letech se objevilo několik zajímavých projektů, které přinejmenším naznačují, jak moc prospěšné pro nás takovéto volnočasové aktivity mohou být. Nejvíce se v posledních letech psalo asi o průzkumu, jenž iniciovala Betsan Corkhillová, která už od roku 2006 stojí v čele agentury Stitchlinks (stitchlinks.com) věnující se „terapii pletením“. Corkhillová prostřednictvím svého webu vyzpovídala více než 3500 britských pletařek a došla k jednoznačnému výsledku: nejenom finální výrobek, ale i samotné pletení jim dělá radost. To samozřejmě intuitivně ví každý, kdo se podobnému koníčku věnuje. Opakující se rytmus pletení zklidňuje, čistí hlavu a snižuje stresovou zátěž (traduje se ostatně, že tento fakt dobře znal i Albert Einstein, a proto si dával mezi svými vědeckými projekty pletací přestávky, které mu poskytovaly čas k soustředění nad novými nápady). Ve zmiňované anketě víc než polovina respondentek uvedla, že pletení je činí velmi šťastnými, a některé dokonce tvrdily, že pletení je pro ně především forma kreativní relaxace, která jim pomáhá bojovat se stresem. Pletařky, které se svému koníčku věnovaly alespoň třikrát týdně, samy sobě připadaly klidnější, šťastnější a dokonce měly více sebedůvěry a zažívaly méně úzkostných stavů. Slogan, že pletení je nová jóga, který se objevuje stále častěji v populárních magazínech, tedy není daleko od pravdy. Vypadá to, že pravidelný rytmus pohybů rukou s pletacími jehlicemi uvádí pletařky bez vědomé snahy do stavu, který není daleko meditaci (i když u toho běžně zvládají sledovat televizi a usměrňovat rodinné příslušníky) – se všemi pozitivními vlivy, které meditace na psychickou kondici má, včetně toho, že dokáže vyvolat či posílit pocit a prožitek štěstí.

Největší přínos pro psychickou pohodu pak podle Corkhillové pletení mělo pro pletařky a pletaře, kteří se této činnosti věnovali na skupinkových setkáních či v pravidelných kurzech. Zde se efekt násobil – na jedné straně totiž společná činnost stimuluje činnost mozku a zároveň její sdílení a komunikace plní zásadní socializační funkce. Podobně fungovaly skupinky žen, které se historicky scházely u řemeslných činností – ať už to bylo tradiční setkávání při draní peří, nebo třeba známé anglické „sewing bees“, což byly povětšinou charitativní podniky, výrobky z nichž měly pomoci sousedům v nouzi. Kdo někdy chodil do dobře vedeného kurzu šití či pletení, nebo se někdy stal součástí skupiny typu „stitch’n’bitch“ (teda ve volném překladu „přijďte si něco ušít a pokecat“), jistě potvrdí, že je to zážitek radostný, někdy až návykového typu.

Corkhillová v projektech, které její agentura iniciovala, nadále pokračuje – pokouší se např. dokázat, že řemeslné koníčky zvyšují u „pokusných subjektů“ paměťové schopnosti a zvyšují odolnost ke chronické bolesti či depresivním sklonům. (To první si ostatně můžete vyzkoušet – pokud si zaboha nemůžete na něco vzpomenout, zkuste osvěžit paměť desetiminutovkou šití – je pravděpodobné, že paměť při ní najednou naskočí). Corkhillová zároveň dále zkoumá terapeutické možnosti pletení, protože je přesvědčena, že ruční práce velmi účinně pomáhají vyrovnat se s životním zlomem či traumatickým zážitkem.

Zázračný „flow“

Jak je možné, že rukodělnost tohle všechno dokáže? Jedno vysvětlení nám dává pojem flow, který do psychologie zavedl v 70. letech americký psycholog maďarského původu a tudíž s nezapamatovatelným jménem: Mihály Csikszentmihalyi. Ten se věnoval výzkumu lidské kreativity a spokojenosti a došel k závěru, že lidé jsou nejšťastnější, když je věc, kterou právě dělají, úplně pohltí a donutí je zkoncentrovat se tak, že nic jiného nevnímají, dokonce ani plynutí času, hlad či potřeby svého ega. Jsou sice pohlceni činností, ale skrze toto pohlcení podle Csikszentmihalyiho o to intenzivněji prožívají svůj život. Právě tento stav pak označuje jako flow (tedy „plynutí“, „pohlcení“, ale i české překlady jeho knih a studií ponechávají výraz v anglickém originále). A flow, neboli „zapomenutí na svět okolo“, každý, kdo se věnuje ručním pracem, zná velmi dobře.

SF1

V posledních letech se flow dostal znovu do pozornosti vědy – tentokrát už nejen psychologie, ale také neurovědního výzkumu. Je to téma samozřejmě velmi aktuální, protože psychická kondice populace se neustále snižuje.

Moderní svět nás totiž udržuje v neustálém stavu stresu, což je zcela nepřirozené. Stresové reakce člověk samozřejmě potřebujeme pro přežití, náš mozek ovšem není stavěný na trvalou stresovou zátěž, ale na rychlé zapnutí a vypnutí reakcí tak, abychom se v krizových situacích připravili k útoku nebo útěku. Konstantní stres a velké množství podnětů náš organismus oslabuje a napomáhá vzniku jak psychických poruch, tak i civilizačních nemocí. Právě činnosti navozující flow, podobně jako výše zmíněná meditace, dokáží tyto stresové reakce „vypnout“ a vyladit psychický stav, regulovat strachy a obavy, dokonce vytvořit jakýsi preventivní štít, který organismu dovolí se proti stresu lépe do budoucna obrnit. Dokonce se zdá, že mozek při flow či meditaci dokáže vylučovat dopamin, tedy ta látka přenášející vzruchy, která má na svědomí blažené pocity u aktivit, jako je sex, drogy a rock’n’roll, a zároveň působí jako velmi účinné antidepresivum.

Zdá se tedy, že flow může být účinným pomocníkem při léčbě deprese, chronických bolestí a úzkostí, že zásadně snižuje životní stres, ale také zvyšuje naši odolnost v krizových situacích. Pokud se prokáže, že se stavy, které ruční práce v organismu vyvolávají, opravdu blíží procesům, které v těle probíhají při meditaci, může být jejich vliv ještě zásadnější. Už totiž víme, že meditační praxe dokáže „přenastavit“ DNA a zásadně ovlivnit odolnost organismu – podle výzkumu Calgarské university publikovaného v minulém roce totiž prokazatelně zpomaluje zkracování telomer, což jsou jakési „koncovky“ chromozomů, jejichž zkracování hraje významnou roli při stárnutí a snižování odolnosti buněk lidského těla. Telomery jsou navíc často dávané do souvislosti s dlouhověkostí.

Podobné možnosti naznačují i výzkumy neuropsycholožky Catherine Carey Levisayové – ne náhodou manželky šéfa vzdělávací platformy pro kreativní aktivity craftsy.com, Johna Levisaye.

Podle dr. Levisayové jde radost z tvoření daleko za radost ze samotného výrobku či komplimentů, které za vyrobené věci sklidíme. Ruční práce aktivují mnoho oblastí v mozku, dokáží zlepšit naši paměť a zvýšit soustředěnost, posilují schopnost řešit problémy, zlepšují prostorovou představivost, rozvíjí a udržují motorické dovednosti a přináší našemu myšlení potřebné kognitivní podněty. Zklidňují nás a zvyšují naše sebevědomí, mentální flexibilitu, schopnost hledat kreativní řešení a přizpůsobovat se novým podmínkám, dokonce se dobře uplatňují jako arterapie při léčbě závislostí. A neposlední řadě i podle Levisayové vytvářejí ochranný štít, který nám pomáhá lépe zvládat nástrahy překotně se valícího moderního světa. Vyplatí se tedy mnohonásobně.

Co s tím?

Šijete-li, samozřejmě víte, že vám šití dělá radost. Přesto máme často tendenci si pamatovat a vybavovat spíše než ty radostné chvíle frustrující momenty selhání – všechny ty naopak či krabatě vsazené rukávy, fatální prostřižení látky v nejméně vhodném místě, nepadnoucí modely nebo ty dny, kdy člověku padá z rukou úplně všechno a pomalu se vytrácí naše šicí „mojo“ [čte se poangličtěně jako „moudžou“], tedy to kouzlo a uspokojení, které nám rukodělná zábava obvykle přináší. Ztráta mojo je vlastně obdoba toho slavného spisovatelského bloku – prostě se nemůžete přinutit do žádného dalšího projektu, do šicího koutku či dílny raději vůbec nenakukujete, a když, tak pouze s narůstajícími pocity výčitek svědomí, které vás blokují o to víc. Zatímco ale o spisovatelském bloku se píší terapeutické svépomocné knihy a o zablokovaných charismatických spisovatelích točí psychologické filmy, ztráta šicího mojo je švadlenkovský trabl, který se probírá jen v zákoutích šicích blogů. O mojo si řekneme něco příště, ale možná jednou cestou ven právě z takovýchto bloků je schopnost vzpomenout si na flow a všechny ty úžasné možnosti a výhody, co se v něm skrývají.

 

Článek pro Vás napsala Petra (19.03.2016/9:22)

Leave a Reply

29 Komentáře "ŠITÍ SE VYPLATÍ, část I."

Upozornit na
avatar
Photo and Image Files
 
 
 
Audio and Video Files
 
 
 
Other File Types
 
 
 
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší
Margot_ka
Host

jaaaj, to jsem ráda 🙂 zrovna po dnešní šicí chvilce (která mojo těžce postrádala, protože se mi nedařilo šití s dvojjehlou, grrrr!) jsem si dělala pořádek v nasyslených látkách a nadávala si, že je mám už 2 roky doma a bojím se do nich střihnout 🙂
takže ta krabice látek a 2 bedny vlny a bedna korálků nejsou vůbec nasyslený zásoby, ale praxí a odborníky posvěcené meditační pomůcky 🙂 to jsem ráda 😀

Petra
Host

Přesně tak! Nakupováním zásob neničíme rodinné rozpočty, ale vlastně šetříme těžké peníze za psychiatra 🙂

Hanča
Host

Zajímavý pohled na věc a musím souhlasit se vším. Už od malinka mám ruční práce ráda – asi proto, že mi šly vždy lépe naž sport – přitom ale při zkoušení nových věcí zažijete snad víc adrenalinu než při seskoku padákem (jasně to je věc názoru). Každopádně já se těším na další článek. Díky 🙂

Petra
Host

O adrenalinu, mojo a motivaci to bude priste 🙂 Ja dekuju a za cely tym rikam, ze jsme rady, ze jste na Steh za stehem zavitala!

Jitka Vizinová
Host

amatersky jsem zacala asi v 16 nebylo moc věci na výběr pak trochu podomacku na děti v 90letech taky nic moc výběr sem tam něco domu (polštářek a pod.) ale nebylo na to misto ani moc času .Teď se děti pokoj uvolnil času více tak mě to znovu chytlo .Je to pro mě strašnej relax odpočinek naštěsti mam menšího synovce a neteř.Shrnuto – nenudim se mam bezva koníčka a že to neni perfektni ?joooo jsem amater

Petra
Host

Amatér má tu největší svobodu, souhlasím 🙂

Jiřina
Host

Hm, tak mě se to asi podařilo, ztratit to moje šicí MOJO. Už druhý týden se do šití vysloveně nutím a nedaří se mi nic pořádně dotáhnout do konce. prostě mám pocit, že jsem neschopná! kde je to moje “zažrání se do práce”? Stačí jeden neúspěch… a je to pryč 🙁

Petra
Host

Ono těch vlivů na mojo je strašně moc, třeba to vypadá, že kreativitu a chuť do práce nejspíš zásadně ovlivňuje třeba i hormonální cyklus, což pro mne byla naprosto šokující informace! Pokusím se to nějak sepsat do dalšího článku, plus poradit nějaké motivační triky, ale chvilku mi to bude trvat 🙂

Monika
Host

Tohle snad zná každý :))). (bohužel) U mně v tomhle případě teda funguje, jako motivace čas = šiju zimní bundu vel. 98 pro dítě, mojo je v háji, projekt stojí, jenže pak začnou plískanice (a ano mohla bych za 30 minut koupit nějakou zimní v obchodě), a dodělat jindy, jenže za rok už dítěti nebude… a přeci ten materiál/práci nevyhodím, takže se donutím bundu dodělat. A světe div se, tím, že jsem tu zablokovanou věc dodělala, mám většinou takovou radost (vždycky mám radost, když je hotovo ;)), že si často hned ten den ještě nastříhám na něco na sebe :D.

Jiřina
Host

Ráda si přečtu i Váš příští článek.

Petra
Host

Díky, budu se snažit nezklamat 🙂

Lucka
Host

Nádherný článek! Díky moc za něj, už se nemůžu dočkat dalšího.

Petra
Host

Dekuju, budu se snazit neztratit psaci mojo 🙂

Jana
Admin

U článku jsem se naprosto skvěle bavila a některé pasáže četla nechápajícímu muži:) Každopádně moje mojo dokáže perfektně nastartovat prohrabávání se skříní s látkami a taky když mi někdo spontánně pochválí věc, co jsem si šila. Naopak necitlivá kritika ho dokáže pěkně zarazit do země.

Petra
Host

Ano, to je obvykle prvni rada, co se pri ztrate mojo doporucuje – projit zasoby latek a pripomenout si nejaky uspesny vytvor, pak si uklidit sici stul a naplanovat si nejaky hodne zabavny dalsi projekt. (Jsem rada, ze vas text bavil! A pozdravujte muze, domaci podpora je strasne dulezita!)

Admin
Admin

Proto se snažím šít to, na co mám zrovna chuť – radši tisíc šatů než jedno tričko:)

Ala
Host

Nádherně napsané vše, co cítím a neumím najít vhodná slova abych to vyjádřila. Já si prostě musím zapíchat vždy, jak to jen trochu jde, nejlépe několik hodin denně. Je to pro mne báječná kompenzace za léta úředničiny, která nebyla špatná ale šití je ŠITÍ.
Díky za článek i za celý blog

Martina
Host

Nádhera, krásný blog, úžasný článek, šití mě tak moc baví, že mi při čtení takových textů běhá mráz po zádech. Do puntíku souhlasím s Alou.
Jen podotýkám, že pro pohodu a chuť se pouštět do práce, je nezbytné mít šicí dílničku nebo aspoň koutek. V dobách, kdy jsem roztahovala šití na kuchyňském stole a zas musela nedodělanou práci sklidit před večeří, jsem toho elánu mívala mnohem méně.
Teď odložím jehlu, udělám večeři a hned zase šup zpátky k jehle. 🙂

Daniela Vozáryová
Host

Konečné mám nékde schválené moje zásoby látek,korálků,vlny a příze…..jen tak moc bojuji s časem, ale Váš článek mne hodně potěšil. Budu muset svuj čas přehodnotit a někam to šití vmáčknout.

Irena
Host

Moc pěkný článek i celý blog, tesim se na další, diky 🙂
Jedna věc, která je pro mě asi nejtěžší na mateřský, je minimum času, kdy muzu úplně vypnout a ponořit se nerusene do něčeho, třeba do toho šití – mam malýho nespavce a žádný hlídání, takže pořád ve střehu… teď už chápu, že stradam nedostatkem flow 😉

Renee
Host

Fantastický článek, díky!
Moje “mojo” se značně obnovilo, když jsem si zařídila stabilní šicí dílnu. Odpadla nutnost všecko roztahovat a kvůli třem párům nenechavých ručiček zase pořád sklízet. Takhle zavřu dílnu a hotovo.

Celý web je prima.
Sem budu chodit 🙂

trackback

[…] o pozitivních účincích ručních prací na naše psychické i fyzické zdraví (najdete jej zde), ztráta mojo je vlastně ztrátou energie a chuti do nějaké činnosti, není to jen prostá […]

trackback

[…] technik. Zároveň můžete prožít totální relaxaci po těžkém dni, kdy se můžete uklidnit relativně monotónními pohyby ručního šití a zároveň zažít pocit naplnění, kdy vám celá věc vyrůstá krůček po krůčku pod rukama […]

trackback

[…] kdekoliv a díky monotónnímu pohybu jehly, kdy sledujete přerod z 2D do 3D opravdu naživo, si můžete skutečně odpočinout od termínů, úkolů, šéfa a všech průšvihů, co vás mohly potkat v […]

trackback

[…] v Petřině článku jste se mohly dozvědět, proč se šití vyplatí a jak blahodárný vliv má na vaši psychiku, […]

wpDiscuz